„Osmdesátky byly doba, na kterou bysme teď všichni nejradši zapomněli,“ četla jsem kdysi v jednom článku. Jasně, tehdejší přeexponovaný zvuk syntezátorů a kláves v prvoplánových melodiích skládaných tak, aby si na ně mohli skočit opravdu všichni v nevkusně vyplandaných košilích zastrčených do kalhot do pasu. A z téhle doby si frontman Strokes hudebně bere to nejpikantnější, teď to předkládá vám a vy si na té desce nakonec pochutnáte jako na steaku, který ještě nedávno nabízel ve své hospodě v LA.