Menu
TOPZINE.cz
Čtenářský deník, profily spisovatelů

Jiří Wolker: Svatý kopeček. Následovník Apollinaira chce světovou revoluci

Redakce

Redakce

26. 12. 2012

Jiří Wolker začínal jako básník proletářského umění a do básnické skladby Svatý kopeček vložil i svá tehdejší přesvědčení. V čem spočívá globálnost Wolkerova díla, co je pro něj specifické a čím se liší od ostatních pásmových básní?

Svatý kopeček vyšel v roce 1921 ve Wolkerově sbírce Host do domu. Autor formou navazuje na pásmový typ básní, se kterým přišel první Guillaume Apollinaire. Pokud jde o obsah, přidává Wolker své vlastní myšlenky, především představuje svou ideu pospolité společnosti a nového beztřídního sociálního řádu.

Jiří Wolker (1900–1924) během svého krátkého života psal poezii a byl členem Devětsilu a Literární skupiny. Po absolvování gymnázia nastoupil na práva, souběžně se studiem docházel na literární přednášky. Wolker je vnímán jako zakladatel proletářského umění u nás. Jeho rozsáhlejší báseň Svatý kopeček je inspirována místem, kde autor žil.

Pásmová báseň Svatý kopeček se pohybuje na předělu mezi lyrikou a epikou. Vyprávění zážitků autorského já, které je silně propojené se vzpomínkami na dětství, se prolíná se vzletným lyrickým popisem známé krajiny a myšlenkově závažnějšími částmi, které se věnují úvahám o revoluci. Poezie je poměrně bojovná, snaží se apelovat na lidi a přimět je změnit svět.

FOTO: Stíny

Báseň je z velké části přesunuta do Wolkerova dětství

Wolker vyzdvihuje socialistickou ideologii a odkazuje na Sovětský svaz. Výběrem místa i jazykových prostředků není těžké usoudit, že pro Wolkera mnoho znamenala také křesťanská víra. V průběhu básně proběhne návrat prostorem i časem, velmi často se objevuje motiv dětství, který je provázen šťastnými pocity. Vypravěč se setkává jako kluk se svými přáteli z dětství a pojídá s nimi zelené hrušky. Zelená barva je využita jako symbol nedospělosti, ale také zrání v přírodě.

Konkrétní prostorové určení

V návaznosti na Apollinaira se do popředí dostává odkazování k modernímu průmyslovému světu (železné vynálezy, továrna na hřebíky) a vkládání vzpomínek do přítomnosti. Na rozdíl od Pásma si však ve Svatém kopečku hned v titulu skladby lze povšimnout, že v tomto případě je líčený prostor ohraničen velmi konkrétně. Jedná se o Svatý kopeček u Olomouce, kde Wolker bydlel. Vypravěč se dokonce představuje, tvrdí, že je z Prahy a Prostějova a uvádí se originálním spojením „dospělý chlapec“.

Svatý kopeček působí také mnohem uspořádanějším dojmem než Apollinairovo dílo. Tok myšlenek a vzpomínek je u Wolkera daleko plynulejší, spíše na sebe navazují a tvoří řetězce. Wolker začíná popisem místa a času, sám uvádí vypravěče, informuje o průběhu děje. Vypravěč také není v rozporu se zbytkem světa, naopak jej oslovuje a snaží se apelovat na potřebu revoluce, která by změnila individualitu směrem k pospolitosti.

FOTO: Ruce

Děti jsou bezchybným příkladem beztřídní společnosti, a proto revoluce začíná právě u nich

Tento přerod společnosti znázorňuje autorské já nejprve na dětech, které snadno tvoří kolektiv díky tomu, že nemají předsudky. Děti jsou podle Wolkera ideálním modelem beztřídní společnosti. Ve Svatém kopečku je přítomna představa nemocného světa, který musí být uzdraven. Lékem je právě proměna, která se uskuteční za pomoci revoluce.

Žlutavý kostel vlá na hoře zelené,
to je korouhev této krajiny tiché a svěcené,
to je Svatý Kopeček u Olomouce, místo pro poutníky a výletníky,
osada dodávající dělníky továrně Kosmos a továrně na hřebíky,
panna Maria se zde zjevila a stále zjevuje se
babičkám s nůšemi a dětem na chrastí v lese,
zde jsou mé prázdniny od narození až do let dvaceti
v borových pasekách a lískovém houšti dobře zasety,

a já jsem procesí dychtivé božího slova,
přicházím z daleké Prahy a rodného Prostějova,
dospělý chlapec, student a socialista,
věřící v sebe, železné vynálezy a dobrého Ježíše Krista,
dubnové stromy, silnice bílá a přec smutného něco tu je,
jdu navštívit babičku chorou a dědečka, který ji ošetřuje.
Zvonek na konci chodby na drátě železném,
chodba, vonící každý rok stejně břidlicovým kamenem,
sednička malá, za okny celý les sedí v květináči,
zmodralé ruce a šedivé vlasy na smutné posteli pláčí.

(…)

Svatý Kopečku, kosteli vlající na hoře zelené,
korouhvi této krajiny tiché a svěcené,
spravedlivou sílu, dětské oči a jazyky ohnivé dej nám všem,
ať to, v co věříme dnes, též zítra provedem!

(WOLKER, Jiří: Svatý kopeček. Praha: Československý spisovatel, 1960.)

Zdroj: LEHÁR, Jan a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Lidové noviny, 2008.

 

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Jiří Wolker: Svatý kopeček. Následovník Apollinaira chce světovou revoluci