Speciály
Jennifer Hudson na novém albu I Remember Me atakuje Beyoncé. Zatím neúspěšně
Jennifer Hudson pokořila hudební jeviště účastí v soutěži American Idol v roce 2004. Soutěž sice nevyhrála, ale dveře do světa hudby jí už zůstaly navždy otevřené. Zpěvačka jimi směle prošla a ocitla se ve svatyni R’n’B. Její hudební styl a aranže jsou v mnohém podobné dnes již pěvecké ikoně Beyoncé. I přes veškerou snahu však Beyoncé stále zůstává se svým zpěvem o několik tříd výš.
Zpěvačka se uvádí skladbou No One Gonna Love You. Pevné beaty, minimum hudebních nástrojů a velký důraz na hlasový projev – tak by se dala první píseň charakterizovat. Možná poněkud překvapivě byl velký prostor poskytnut klavíru. Ten bývá často nástrojem jemnosti, touhy a citu. No One Gonna Love You využila ale jeho zvuku k udání rytmu. Jednotlivé tóny tedy musely být ve většině skladby zahrány krátce a úsečně. Výsledkem je tak originální R’n’B kus, jež je skvělým rozjezdem celého alba.
„Tohle album je nový úvod ke mně samotné. Je to jako cesta, znovuobjevování sebe sama a poznávání se od začátku.“
Hodně emocí a klidu přináší následující I Got This. První tóny přenáší celou duši do jiného světa. Všechny problémy a překážky jsou najednou malicherné – existuje jen nádherná hudba a přesvědčení, že s vírou lze dosáhnout naprosto čehokoli. Odhodlání a pevná vůle přímo prýští z refrénu, ve kterém celá skladba graduje. Zpěvačka v něm ukázala sílu svého hlasu a zároveň nás nechala nahlédnout do svého nitra.
Ve stejném rytmu a duchu pokračují i další skladby – Where You At, Angel, I Remember Me, Still Here. Musím však dodat, že onen duch i rytmus jsou až příliš jednotvárné. Jednotlivé písně splývají dohromady a při poslechu alba v kuse nevynikne jejich potenciál. Je škoda, že se nestřídají rychlejší a pomalejší kusy, energické a dynamické s těmi jemnými a plnými citu.
Konečně rychlejšího tempa se dočkáme u Everybody Needs Love. Opět zde skvěle vyniká zpěvaččin hlasový rozsah. Velmi příjemné je také nenápadné sólo žesťových nástrojů, jež skladbu ozvláštňuje.
Za zmínku stojí i skladby Why Is It So Hard a Feeling Good. První jmenovaná mě na okamžik poněkud rozesmála. Začátek refrénu ve mně totiž probudil vzpomínku na Backstreet Boys a jejich Quit Playing Games. Tím ale nechci skladbu nijak shazovat. Shoduje se samozřejmě jen pár tónů a Jennifer Hudson s chlapeckou skupinou nemohu ani v nejmenším porovnávat. Why Is It So Hard je jinak (až na oněch pár tónů, které mohou celkový dojem rušit) povedeným kusem, který přináší spoustu energie.
Nechte se unášet lodí I Remember Me po proudu řeky R’n‘B
Velmi mile mě také překvapila Feeling Good. Když jsem při prvních tónech zjistila, že se jedná o přezpívanou skladbu, která je známá v podání hlasů Franka Sinatry nebo Niny Simone, vážně se mě zmocnily obavy. Okamžitě se ale ukázalo, jak jsem americkou zpěvačku podcenila. Píseň z jejích úst zněla jako hrom, který nahání husí kůži a jehož blesk způsobuje úžas. Byly v ní náboj a síla, stejně tak jako lehkost a láska.
S Jennifer Hudson je to jako na houpačce – jednou dolů, jednou nahoru. Lepší skladby se střídají s těmi průměrnějšími, originální tóny se sem tam mění na hudební klišé. Velkou předností desky je ale její již zmíněná emotivnost, víra a inspirativnost, jež dokážou přebít všechny ostatní nedostatky.
Jennifer Hudson – I Remember Me
Vydáno: 2011
Skladby: No One Gonna Love You, I Got This, Where You At, Angel, I Remember Me, Gone, Everybody Needs Love, Why Is It So Hard, Don’t Look Down, Still Here, Feeling Good, Believe + Spotlight, Love Is Your Colour
Celkový čas: 50:52
Vydalo: Sony Music
Hodnocení: 3 ½ ***
