Jak moc rozmarné bylo léto Vladislava Vančury?

Vladislav Vančura byl prozaik, dramatik a režisér. Autor s nezaměnitelným stylem, který vyčníval z řady převážně svou lyričností v prozaických dílech. První předseda literárního spolku Svaz moderní kultury, známého spíše pod názvem Devětsil. Vladislav Vančura jako autor novely Rozmarné léto.

FOTO: Rozmarné léto

Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným, Zdroj: distributor filmu

Asociací pro Rozmarné léto bude zřejmě filmové zpracování pod taktovkou Jiřího Menzela. A paradoxně zrovna u tohoto díla je to velká škoda. Vančura nám totiž v knize ukazuje, že ne vždy je nejdůležitější (nebo nejcennější) děj, ale naopak vytříbenost jazyka. Již ze samotného názvu je patrné, že celý příběh provází uvolněná atmosféra. Obecně řečeno se jedná o humoristické vyprávění z prostředí tak velice typického pro český národ.

Stačí malé dobrodružství a pak zpět do zaběhnutých kolejí

Vančura přenese čtenáře do lázeňského městečka Krokovy Vary. Rutinní život všech obyvatel naruší příjezd potulných komediantů, rádoby kouzelníka Arnoštka a jeho okouzlující asistentky Anny. Ve vesnici to způsobí rozruch. A není se co divit. Každý večer se na náměstí odehrává představení, kde nechybí ústřední postavy díla – majitel lázní Antonín Důra, major Hugo a kněz Roch. Všichni tři naprosto okouzleni nezvyklou krásou půvabné Anny.

Když to Antonín řekl, napil se a právě v tu chvíli vešla na plovárnu jeho žena Katuška nesouc hrnec, z něhož se kouřilo.

„Ach, ty nikdy nezahálíš,“ pravila neusmívajíc se na Antonína.

Rozmlouváme o odtažitých věcech, jež zaměstnávají kanovníka, odtušil mistr a došed k ženě nadzvedl poklici nad hrncem, aby zvěděl, není-li uvnitř něco dobrého k jídlu. Potom dal opět dopadnouti pokličce na staré místo a pohlížeje na hrnec a na tvář paninu, řekl:

„Jak si mohu, majore, za tohoto stavu věcí vážiti vašich králů, kanovníkových knih a svého zdraví?“

Vypravěč nám dále líčí, jak vypadá takový život prostých vesnických lidí a jak málo stačí, aby se mohlo mluvit o menším dobrodružství, aby vesnice lidově řečeno ožila. Když Antonínova žena přistihne svého muže v kabince s Annou, na oplátku se rozhodne odejít bydlet do maringotky ke kouzelníkovi Arnoštkovi. Avšak po třech dnech komedianti zase odjíždějí a jak jinak, život se vrací opět do starých známých kolejí.

Jak si ze sebe udělat legraci

Rozmarné léto z jistého úhlu pohledu působí jako kritika stereotypního typu života, který jde ruku v ruce s nudností. Vančura si z maloměšťáctví utahuje a velmi se v tom vyžívá. Patrné jsou náznaky melancholie a ironie, a to především z názvů jednotlivých kapitolek. Převážná část textu je psána formou dialogu, ale i tak čtenář není ochuzen o vypravěčův popis krajiny či vylíčení konkrétní situace. Vysoká četnost archaismů či přechodníků má celkem pozitivní účinky – při čtení se více soustředíte na psaný text, a protože se svým stylem vymyká modernímu způsobu, musíte si na něj tedy zvyknout. I tak zde ale nechybí nápaditost.

FOTO: Devětsil

Není devětsil jako Devětsil, Foto: Marián Luha, Topzine.cz

Vladislav Vančura Rozmarným létem potvrzuje svou literární originalitu, jazykovou vytříbenost a schopnost kritického pohledu na věc, kterou je velmi těžké si v dnešním světě udržet. Touto kritikou maloměšťáctví jistým způsobem nabádá k tomu, aby náš život nebyl pouze jeden bludný kruh, kde se neustále vše opakuje. V našem nejlepším zájmu by měla být snaha ze života vytěžit co nejvíce, což je na rok vzniku tohoto díla, tedy 1926, vcelku nečekaná a obdivuhodná myšlenka.

„Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“

Zdroj: VANČURA, Vladislav: Rozmarné léto. Olomouc: Nakladatelství Votobia, 1993.


KOMENTÁŘE

Zatím nebyl přidán žádný komentář, můžete ho přidat jako první.