Religulous

Religulous (modlení škodí zdraví)

(Religulous)
Larry Charles / USA, 2008
anglicky / české titulky, 101 min

pátek, 12.3. 20.30; kino Aero

Režisér Borata a slavný politický komentátor a komik Bill Maher, který se nikterak netají svým názorem, že náboženství je porucha myšlení a brání lidem používat selský rozum, spojili své síly a natočili dokument Religulous (spojení slov religion-náboženství a ridiculous-směšný).

Navštěvují v něm slavné náboženské destinace, vedou rozhovory s věřícími z různých náboženských skupin a snaží se formou satiry dokázat, že organizované náboženství je zdraví a mozku především smrtelně škodlivé.

Religulous

Více informací o celém festivalu konspiračních filmů naleznete tady.

Program

11. čt

18:00  Nevěřit ničemu
20:30 Podraz zvaný Obama

12. pá

18:00  Ve jménu zla?
20:30 Religulous
22:30 Jonestown: The Life and Death of Peoples Temple

13. so

14:00 Z-Day: zdroje vs. peníze / život vs. smrt (blok přednášek a prezentací – Andreas   Clauss, The Story of Stuff, Ondřej Vaněk, Petr Hradil)
18:00 Zeitgeist: Addendum
20:15 Vlastimil Marek – přednáška: Jak jsme (Z)mateni roZumem
21:30 Collapse

Rezervace vstupenek na www.kinoaero.cz, či na tel. 608 33 00 88 po-pá 10-17h.

Vstupné 50-100Kč.

View Photo Album

Rocková kapela KEKS, která byla založena v roce 1981 a jejíž název vznikl při listování slovníkem, vydává nové CD s názvem

Zdroj: archiv

KEKS

Kapela KEKS vznikla v roce 1981 a začínala ve složení Petr Dudík, Štěpán Kojan, Milan Cafourek a Petr Štěpánek. Zpočátku především kopírovala své hudební vzory, třeba Deep Purple, Sweet nebo Slade. Jenže to bylo v době totalitního režimu, kdy se u nás anglicky zpívat nesmělo. A proto začali Štěpán Kojan a Petr Dudík psát na hudbu svých vzorů české texty. A měli s nimi velký úspěch.

V roce 1983 zvítězili na XI. ročníku celostátního Festivalu politické písně v Sokolově s písničkou Libanon. To kapelu zachránilo, protože by jinak dostala od KSČS zákaz kulturní činnosti. Jejich rocková muzika se totiž straně příliš nelíbila…

Základnu má kapela především na Benešovsku, ale v současné době hraje po celých Čechách. V roce 2004 natočila klip pro televizi Óčko, v roce 2007 se poprvé vydala na tour. KEKS vydali už osm řadových alb; Karavany snů (1991), Přátelství žen (1994), Stačilo tak málo (1996), Móda (1997), Karavany snů (reedice-1998), Koupím si umělou… (2004), Poslední bál (2006), To se mi líbí (2008) a třináct dalších CD, dema, nebo speciality. A hned po křtu se na pultech objeví již zmiňované Jak děkuje se andělům!.

Kdo zná scénáristické duo Neveldine – Taylor, ten ví, že si tihle dva potrpí na pořádnou adrenalinovou zábavu. Oba totiž milují videohry a právě onen videoherní koncept se snaží přenést do svých filmů. Nyní se na DVD dostává jejich druhý celovečerní počin Gamer: sci-fi thriller nabušený akcí od začátku až do konce!

Zdroj: distributor filmu

Gamer

Film

Zkuste si to představit: sedíte ve špinavé cele, na sobě máte oranžovou kombinézu, jež okamžitě značí, že jste mukl (to kdyby o tom náhodou ještě někdo pochyboval) a neustále vás trápí vědomí, že prostředí věznice je to jediné, co až do své smrti uvidíte. Důvod? Právě vám přiklepli doživotí.

Ovšem pak dostanete lákavou nabídku. Je to nabídka ke hře, v níž stejně jako postava z videoher bezmyšlenkovitě plníte příkazy vnějších hráčů, běháte s puškou v ruce a snažíte se odrovnat kohokoli, kdo se vám zrovna postaví do cesty. Vyhrajete a jste volní. Zase uvidíte svou milovanou rodinu, můžete na pivko s kamarády.

A prohra? Smrt. Umřete tak jako tak a pořád je lepší riskovat a bojovat za svobodu, než po zbytek života hnít za mřížemi. Tak proč to nezkusit? Kable (Gerard Butler) to zkusil a vypadá to, že se mu daří. Ovládán sedmnáctiletým gamerem Simonem (Logan Lerman) prošel nejdále ze všech a teď už mu zbývají pouhá tři kola, aby se dostal zpět za svými milovanými. Jenomže porazit systém, to není jen tak.

Zdroj: distributor filmu

Gamer

DVD

DVD nabízí původní znění s českými titulky i český dabing. Prostorový zvuk vás při této zběsilé jízdě zaručeně vtáhne do děje.

Žánr: Akční/Sci-fi/Thriller

Stopáž: 95 minut

Režie: Mark Neveldine, Brian Taylor

Hrají: Gerard Butler, Amber Valleta, Ludacris, Michael C. Hall, Kyra Sedgwick, Logan Lerman, Zoë Bell, Terry Crews aj.

Zvuk: český, anglický (Dolby Digital 5.1)

Titulky: české

Bonusy: výběr scén, interaktivní menu

Zdroj: Electronic Arts

Jak bylo řečeno, v několika minulých dílech série se tvůrci snažili skloubit závodní hru, honičky se strážci zákona nebo četný tunning a zároveň přístupnost pro co nejširší skupinu hráčů. Jak to tak bývá, kdo chce příliš, nemá nakonec nic. Výsledkem byly díly nemastné a neslané, na což pochopitelně reagovala i hráčská komunita. V posledních dílech tuto neblahou bilanci nezachránila ani zlepšující se grafika. Proto se tvůrci rozhodli sérii NFS poněkud rozmělnit. Základní myšlenka, udělat závodní hru vesměs arkádovou tak, aby dovolila hráči držet nohu pořád na plynu, byla konfrontována se závodní koncepcí, , jež bude moci svojí hratelností směle konkurovat i těm nejpropracovanějším simulátorům. Výsledkem jsou dvě různé hry: NFS Nitro (vychází jen pro konzole), která je určená pro nenáročné hráče, kteří si rádi pořádně zablbnout, a NFS Shift, coby prvotřídní závodní simulátor.

Zdroj: Electronic Arts

Hra je koncipována jako smršť různých druhů závodů, ovšem všechny se odehrávají na závodních tratích. Co mě osobně nadchlo nejvíce, je Driver profile. Jde o herní prvek, který zaznamenává, jak jezdíte, a následně váš řidičský styl analyzuje. Na základě této analýzy se vám odemykají různá vozidla, různé levely a různé možnosti vylepšení aut. Největší přínos tohoto prvku ovšem shledávám při online hraní. Při něm se naskýtá možnost najít si jezdecky rovnocenné partnery a závodit s nimi.

Samozřejmostí zůstala velmi široká škála závodních strojů, ve které nechybí snad žádná pořádná kára, buchtolap či brutální žihadlo. Ano mluvím o velmi luxusně zpracovaných modelech Porsche, BMW, Ford, Audi a mnohých dalších. Pochopitelně jsou všechny licencované. K tomu připočtěte zcela nový engine speciálně vyvinutý pro tuto hru, tak o občasné vizuální orgasmy není nouze.

Zdroj: Electronic Arts

Když jsem se dostal k licencím pořízeným pro účely této hry, měl bych se zmínit i o celé řadě licencovaných komponentů, kterými můžete svůj stroj vylepšit. Pokud jste se ale těšili na četné proměny zevnějšku, patrně vás zklamu. Ty jsou v Shiftech dost sporadické. Zato obrovský důraz je kladen na ladění jízdních vlastností auta. Regulování hmotnosti, zvyšování výkonu, brzdy, turbo, prostě všechno, na co si u reálného auta můžete vzpomenout.

Toto simulační pojetí se projevuje i v samotném závodění. Nejenže jsou fyzikální vlastnosti aut velice realistické a každé auto se chová specifickým způsobem, ale vývojáři se hodně vyblbli v oblasti prožívání jízdy. Skutečně gurmánský požitek hra nabízí v případě nějakého karambolu. Když to někam narvete, obraz se vám rozmlží a rozklepe. Pakliže se k tomu přidá skvělá zvuková kulisa, dojdete k závěru, že příště si to riskantní předjíždění dobře rozmyslíte. Na škodu přichází snad jen fakt, že tohoto prožitku pořádně dosáhnete pouze z pohledu řidiče. Pokud se rádi koukáte na celé auto (jako třeba já), nebo si oči rádi připevníte na přední nárazník, prožitek vcelku rapidně klesá.

Zdroj: Electronic Arts

S klidem (a sluncem) v duši mohu říct, že do série Need for Speed po dlouhém čase hibernace zavítal budík s nálepkou Shift. Dvojkrok do různých stran se ukázal jako dobrá volba a po delší době jsem si mohl zahrát needy , jak je znám z dětských let.

Název: Need for Speed SHIFT
Výrobce: Slightly Mad Studios
Vydavatel: Electronic Arts
Vydavatel v ČR: Electronic Arts Czech
Multiplayer: ano
Doba hraní: 40 hodin
Doporučená cena: 999 kč
Hodnocení: ***** (90%)

Zdroj: metro.co.uk

Britney Spears a Madonna na MTV awards 2003

Průkopníky popu byli The Beach Boys nebo The Everly Brothers. Svou hudbou chtěli za každou cenu prorazit do světa a prodat co nejvíce elpíček. Tím vznikl hudební průmysl, který má s popem hodně společného. Pop music totiž vyjadřuje nejen celou skupinu hudebního žánru, ale i byznys.

V dnešní době se nemluví o ničem jiném než o penězích, počtu prodaných alb, získaných financích. Natočili film nebo reklamu? Musí ji natočit, popový zpěvák musí být viděn. Pop proplul do světa financí a s hudbou, která se dělá pro potěšení, už ho nic nespojuje.

Jako se mění móda například dámského oblečení, tak se i populární hudba časem změnila. Pop nejčastěji tvoří mezník s dalšími žánry, například pop-rock, pop-folk a latin-pop, které značí původní styly.

Hudba popu se pozná snadno. Hlavním tahákem pro posluchače je jednoduchá a výrazná melodie, která chytí za srdce. Cílem písniček je stát se hitem a zalíbit se co největšímu počtu posluchačů.

Zdroj: wikipedia.cz

U2

Od sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století pop zažívá éru největšího rozkvětu. Vznikají skupiny jako Abba, U2 nebo The Bee Gees a celý svět zpívá Dancing Queen, Waterloo nebo S.O.S. Posluchači melodie milují. Nejenže se na ně dá dobře tancovat, ale mají i celkem kvalitní texty. Což se o dnešních popových písních moc říct nedá. Tenkrát zazářili a dodnes svítí například Elton John, Madonna, George Michael, Cher nebo Whitney Houston. Michael Jackson před časem zemřel, ale zbyly nám po něm krásné texty a písně, ne nadarmo se mu říká Král popu.

Elton John je popovou legendou, své songy doprovází sám na klavír a tím jim dodává šmrnc. V některých písních hrají i housle, které ještě více umocní emotivní napětí, které z nich vyzařuje. Hity jako Can you feel the love tonight nebo Candle in the wind, jejž zazpíval na pohřbu princezny Diany v roce 1996, vynikají svou melodií a křehkostí. Can you feel the love tonight dokonce získala Oscara za nejlepší filmovou píseň ve filmu Lví Král. Všechny jeho hity mají spád, nabádají nás k dalšímu poslechu a dokáží nás zbavit stresu.

V dnešní době je velmi mnoho zpěváků, zpěvaček a skupin, které se zabývají popem. Zpívání se stalo byznysem a hlavně ho lidi chtějí! Chtějí dojemné a zapamatovatelné melodie, protože z nich sálá klid a pohoda, kterou většina z nás hledá. Například Robbie Williams, Ricky Martin, Celine Dion nebo Britney Spears, jejichž pop je spojen s elektronikou a používáním různých vylepšováků pro zjednodušení jejich práce s hlasem. Zpěvákům v tom pomáhají takzvané auto-tune efekty, které hlas jakoby zamlží, nebo jsou i takové přístroje, které interpretovi upraví intonaci a tím pádem mu ve výškách pomohou.

Pop se vyvíjí a nadále se bude vyvíjet, určitě se zanedlouho najdou i jiné způsoby techniky, jak s hlasem pracovat a jaké doprovodné nástroje k tomu využít. Už to nebude jen bicí, elektrická nebo akustická kytara. Budeme svědky velkých show, mnohem větších, než v současnosti dělá Madonna nebo Robie Williams.

Foto: Daniel Husek

Ilustrační foto

Z výpravy do dalekého Orcigardu se po dlouhé a namáhavé cestě vrací mladý Floyd Bartlett spolu s kouzlem oslepeným zwergem Thorpim do pevnosti Rudenrog, kterou před rokem opustili. Jaké je však jejich překvapení, když zjistí, že staré časy jsou ty tam. Kdysi malá tvrz ve skále se rozrostla o přilehlý kruh narychlo vystavěných přístřešků, posádka Rogera Schniregy, v níž Floyd působil, byla převelena pryč a ze starých přátel zbyla pouze hrstka.

Všechno se změnilo kvůli nekonečnému proudu poutníků, kteří odcházejí do nově uvolněné Gordonovy země a kteří učinili z pevnosti průtahové město, kde se každý zastaví jen na pár dní a táhne dál. Z ulic se ztratily hodnoty, jaké tu vždy bývaly – trvalost, čest, přátelství –, a byly nahrazeny novým systémem každý na vlastní pěst. Floyd s Thorpim se tak musí vyrovnat s novým zvratem okolností a v novém chaosu přežít, nemluvě o skutečném důvodu jejich příchodu – zbavit se hlavy temného mága Alaricha Turaina, kterou si Floyd nese naloženou v lihu, ačkoliv by měla po právu patřit baronu Lecterovi z Gentu, který podle všeobecného mínění černokněžníka zabil.

Zatímco při prvním vydání knihy v edici Poutník Klubu Julese Vernea, byla dobře napsaná česká fantasy téměř raritou, dnes už to vypadá na trhu naprosto jinak, a stejně musíme nahlížet na úvodní knihu cyklu Krvavé Pohraničí. Co se týče příběhu, ten je vlastně prostým sledem vyprávění o několika dnech strávených na kdysi známém, ale teď už kompletně změněném místě. Děj plyne rychle jako voda, jedna zápletka střídá druhou a všechny dohromady tvoří příběh o obyčejné pomíjivosti a krutosti lidské povahy. Pevnost Rudenrog prolezla sebranka lidí, z nichž každý někoho ovládá a je někým jiným ovládán.

Právě kvůli chaotickým vztahům mezi jednotlivými figurami bychom se nakonec mohli v textu ztratit, avšak v tu chvíli přichází na pomoc Šlechtův styl jazyka, jenž dokáže odlišit mluvu státního úředníka od podvodného barona nebo zloděje koní. Stejně tak dokáže udržet čtenářovu pozornost a dovést ho zajímavým způsobem až na konec. Na druhou stranu je pravda, že Krvavé pohraničí, které se původně mělo jmenovat Voskový obelisk, je jednou ze Šlechtových prvních knih, a proto se i zde dají najít některé začátečnické chyby. Příkladem za všechny budiž jakási podprahová povídková struktura vyprávění, kdy Floyd řeší jednu věc a ve chvíli, kdy ji vyřešil, se vrhá k další a další.

Pokud svět Krvavého pohraničí neznáte, mnoho jmen vám nebude absolutně nic říkat, stejně jako nic neříkala ani samotnému autorovi v době vzniku textu. Proto je kniha proložena encyklopedickými pasážemi, kde každé heslo odkazuje na nějakou okrajovější část aktuálního příběhu. Ačkoliv se to může zdát bezpředmětné, tyto pasáže výrazně pomáhají udržet si přehled a hlavně dokreslují atmosféru světa, v němž se celá kniha odehrává.

Z dnešního pohledu je román Krvavé pohraničí vynalézavou oddechovkou, jež představuje zajímavý svět, který jen a jen čeká na zabydlení ve vaší a autorově fantazii, vyspělý jazyk, který nenásilnou formou vkládá zajímavé jazykové obraty, a příjemný příběh s postavami, s nimiž se dokážete ztotožnit.

Název: Krvavé pohraničí
Autor: Vladimír Šlechta
Obálka: Jan Patrik Krásný
Počet stran: 296
Vydal: Straky na vrbě, 2007
Doporučená cena: 170 Kč
Hodnocení: *** (60%)

Cinema City Pardubice

Ano, přiznávám, taky mezi ně patřím. Mezi ty, kteří se na stará kina pamatují akorát z povinných školních představení. A stejně jako většina ostatních, návštěvu jiných kin než těch se Cinema v názvu do budoucna zrovna neplánuji. Čím to, že nás ta multikina tak pohltila? Najdeme je téměř ve všech větších nákupních centrech. Nepřeberná nabídka filmů. Obrovské porce popcornu. A ta sedadla…

Kouzlo filmu nebo komfort?

Samozřejmě i malá kina, nepatřící velkým nadnárodním společnostem, mají své kouzlo. Dokonce by se dalo tvrdit, že jsou jediná, která si ještě nějaké kouzlo zachovala. Stoletá pražská Lucerna opravdu nepůsobí dojmem ždímačky peněz, tak jako vesměs všechna multikina. A jak rádi tohle hodíme za hlavu, když čekáme v některém z Palace Cinemas frontu na popcorn a colu!

Sedadla v kině

Co je to vůbec multikino?

A teď trocha čísel. Aby se kino stalo multikinem (nebo také multiplexem), musí mít minimálně 3 sály. Aby se z multiplexu stal megaplex, musí být v provozu alespoň 20 kinosálů. U nás však žádný megaplex nenajdete. Největší multikino, pražský CineStar Anděl, má pouhých 14 sálů. Největší multiplex, tedy spíše megaplex, na světě bychom našli ve Španělsku – Kinépolis Madrid má 25 promítacích sálů s celkovou kapacitou 9 200 míst.

Cinema City Plzeň

Rekordní čísla

Zatímco se nová kina předhánějí ve výstavbě co největších sálů s tisícem míst k sezení, nejmenší české kinosály mají kapacitu 24 diváků. Jsou dva a oba se nacházejí ve zmíněném CineStar Anděl.

Největší plátno na světě se nachází v Austrálii. V IMAX Sydney jedno takové pokrývá více než 1 000 metrů čtverečních. A ozvučení? Během promítání do vás pouští 15 000 wattů digitálního zvuku.

View Photo Album

Popcorn a nachos!

Máte rádi popcorn? A víte, že velká krabice, která se prodává v kinech, má průměrně 1 800 kalorií? Oproti tomu nachos se sýrovou omáčkou mají jen 716 kalorií a velká Coca Cola 328 kalorií.

Zkrátka a dobře, kromě špičkových technologií a vysokých cen nepřináší multikina nic nového. Snad jenom pohodlí. A o to jde především.

Foto: David Röhrich, Topzine.cz

Sochy Michala Gabriela.

K vidění je například Gabrielův Sigmund Freud, který nahlíží sám na sebe ve stále se zmenšujících zrcadlově převrácených pozicích. Toto dílo vyhrálo neformální sochařskou soutěž na Freudův pomník ke 150. výročí jeho narození. V soutěži dílo porazilo návrhy umělců jako jsou Jaroslav Róna, David Černý, Kurt Gebauer či Jiří Beránek.

Sochař Michal Gabriel rád využívá poznatků techniky, které mu umožňují dosahovat nových rozměrů jeho prací a vytvářet tak zcela unikátní témata, která by sám před několika lety považoval za nerealizovatelná. Bronzová plastika Chodec z roku 1991 v nadživotní velikosti byla nyní umělcem díky počítači „osvobozena od hmoty“ a následně stlačena ve třech fázích jako pružina do podivné perspektivy. V galerii je k vidění jak originální bronzový model tak tři postupně stlačené modely ze sádorvého kompozitu.

Foto: David Röhrich, Topzine.cz

Michal Gabriel - Chodec.

Sám umělec uvedl:  “Možnosti předbíhají myšlenky, koncept se zužuje jen na výběr z množství nabízených možností. Tvary osvobozené od materiálu, hmoty a rozměru nabízejí cokoli. Zatím jsme omezeni jen zaskočenou vlastní fantazií a náklady spojenými s fyzickou realizací nových soch. Těším se, co přijde dál.“

Výstavu umělcovy současné tvorby si můžete prohlédnout ještě do 12. března v Artpro Gallery, Revoluční 20, Praha 1.

Ti z vás, kteří už návštěvu výstavy nestihnou zařadit do svého programu, si mohou sochy Michala Gabriela prohlédnout v následující fotogalerii.

View Photo Album

Zdroj: comp.cornelldancesport.org

Právě v tomto ročním období se konají různé společenské události, večírky a hlavně plesy. Především pro slečny a ženy to jsou naprosto výjimečné události, při kterých chce každá z nich vypadat dokonale, půvabně a samozřejmě i sexy a svůdně. Klíčem k tomuto úspěchu jsou hlavně šaty, které z nás udělají hotové princezny, takže není divu, že je tak milujeme a připadáme si v nich tolik dokonalé. Samozřejmě nejsem výjimkou a plesovými šaty se vždy kochám. A zdaleka nejsem sama.

Za zapůjčení plesových a společenských šatů sice budou naše výdaje krapet vyšší, ale nám ženám nějaká ta tisícovka v tomto případě vůbec nevadí a klidně ji obětujeme. Cena půjčovného se pohybuje v rozmezí dvou až pěti tisíc korun, ovšem záleží také na vaší náročnosti. Na ceny za vypůjčení šatů má podstatný vliv stáří šatů a jejich kvalita a také původní cena od výrobce. Obvykle platí, že například loňské modely budou levnější než modely letošní. Ceny se průběžně mění, proto nejsou často u jednotlivých šatů uváděny.

Zdroj: spolecenske-saty.com

I černá barva může ženám slušet

V půjčovně si pochopitelně vyzkoušíte několikery šaty a poté se rozhodnete, které vám nejvíce padnou. Nemusíte přitom hnout ani prstem, i když vlastně ano, ale maximálně jen ukážete na ty šaty, které vás zaujmou a prodavačka vám je už přichystá a samozřejmě pomůže s oblékáním, protože většinou je to opravdu velká dřina. V neposlední řadě vám zodpoví všechny vaše dotazy.

Zdroj: spolecenske-saty.com

V obchodech či půjčovnách si vybere snad úplně každý, protože nabídka je opravdu široká. Prodejci se snaží hlavně o pestrost a neobvyklost šatů. Najdete tam bezpochyby nespočet různých barev, střihů, zdobení a délek, ale také šaty jednoduché nebo naopak extravagantní. Záleží jen na vás, jestli budete chtít šaty korzetové či na ramínka, prodavači vám vždy s radostí poradí popřípadě pomohou s výběrem. Vidíte, už teď je možností a kombinací více než dost. Každý si najde to své a hlavně každý v nich bude vypadat kouzelně. Dokonce ani baculky či těhulky nemusí mít starosti, že pro ně šaty nebudou, jelikož je na trhu stále více šatů i ve větších velikostech nebo přímo určených pro těhotné. Takže ani tyto ženy o nic nepřijdou a budou stejně půvabné jako ostatní.

Zdroj: spolecenske-saty.com

V poslední době se řada žen odpoutává od klasických nudných černých šatů a chce zkoušet extravagantnější střihy i barvy. Ale  i v těch, podle některých, okoukaných černých šatech můžete vypadat pořád sexy. A pokud se naopak bojíte experimentovat, klidně své obavy zahoďte.

Zdroj: bridella.com

Tak neváhejte a využijte ještě několika mála posledních příležitostí a vyražte s partnerem či přáteli na ples v krásných šatech a s dokonalým účesem.

V úterý 9. března se v pražském klubu SaSaZu představila Aneta Langerová v rámci svého turné, s nímž objede téměř dvacet českých a moravských měst a zároveň

Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

Aneta Langerová

Fanoušci pomalu ale jistě přicházeli a před osmou večerní už byl takřka plný dům. Čtvrt hodinky poté, co mělo přijít zahájení, se nedočkavci v sále dožadovali pískotem Anety Langerové na place. Leč málo platné. Začalo se ještě o dalších patnáct minut později.

Začátek byl sice opožděný, ale příjemný. Za bicí usedl Adam Koller a spustil náramný nástup. Vojenský pochod zahraný jeho paličkami, který byl předzvěstí prvního songu Amor, jakoby donutil přikráčet zbývající Anetin tým. Pověstná husí kůže dosáhla dokonalosti ve chvíli, kdy vstoupila na pódium Aneta Langerová a poprvé se dotkla kytary. Jakmile zpívala refrén o tisících pocitů, měl každý v klubu pocit jen jeden. Ten nejlepší.

A co teprve když chytila pod krkem čtyřstrunnou krásku. Ať si kdo chce co chce říká, Aneta to s bassovkou prostě umí. Více než dobrá ovšem byla i houslistka Anna Mlinariková, která podkreslovala líbivými tóny téměř všechno.

Doposud dobrý dojem mohl být ale pokažen při pátém kousku, Hříšná těla, křídla motýlí, když se hlas Anety Langerové při rozdávání úsměvů do prvních řad dostal do jakéhosi nelidského zaskřípění. Nikomu to ale příliš nevadilo. Nebo si toho nikdo v té euforii nevšimnul.

Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

Aneta Langerová

Po sérii ukolébavek opět vylétly ruce davu nad hlavu. V bezvětří dostalo většinu lidí uvnitř. SaSaZu se muselo v tu chvíli rozhoupat i zvenčí.

„Vy jste se ale krásně rozjeli,“ pochválila hlavní hvězda úterního večera zpívající publikum a okamžitě jej zase usadila pomalejším tónem. Celkem necitelné střídání rychlého a pomalého rytmu ale neměnilo nic na tom, že sklízela bujaré ovace po každé písni.

Asi po devadesáti minutách křepčení začala Aneta představovat celou kapelu, což byla jednoduchá rovnice. Konec její návštěvy. Všichni z muzikantů zamávali a zmizeli v zákulisí. Včetně Langerové.

Bouřlivý potlesk a pískot ovšem za moment přilákal Anetu a spol. zpět. Nikoli na dlouho. Přišlo několik přídavků, s čímž určitě všichni počítali, potlesk z pódia směrem pod něj, úklon, a bylo vymalováno.

Více než hodina a půl dobré muziky byla minulostí a šlo se domů. Drtivá většina odcházejících ovšem kráčela ke svým příbytkům s úsměvem na tváři. Kdo v úterý přišel, musel být celkem spokojený.

View Photo Album