6 fotek 
Čelisti, Přelet nad kukaččím hnízdem, Absolvent nebo Policajt v Beverly Hills – dnes již klasické filmy, které se ale dočkaly i perfektního českého dabingu. Za jejich českou verzí stojí dabingový režisér a syn držitele Oscara Elmar Kloss, který v rozhovoru prozradil něco z dabingového zákulisí.
Elmar Kloss se dabingové režii věnuje více než třicet let. Zdroj: Filmexport
Pane režisére, patříte k nestorům české dabingové školy a máte na kontě desítky verzí českého znění. Jak jste se vůbec k práci v dabingu dostal?
Těžko – můj otec jako poslední předseda jediné bolševiky rozprášené tvůrčí organizace FITESu a zároveň čelný představitel úžasného vzedmutí filmařů v šedesátých letech minulého století byl za normalizace potrestán zákazem činnosti, násilím odsunut do důchodu a odsouzen k totální izolaci. Navíc navzdory své úspěšné dlouholeté pedagogické činnosti na katedře režie byl ze dne na den z FAMU vyhozen. Tento fakt ovlivnil silně i mou pracovní kariériu.
Přestože jsem s dobrým prospěchem Filmovou fakultu – obor režie v roce 1965 absolvoval, nebyla mi vedením a stranickými orgány Filmového studia Barrandov, kam jsem po vojenské prezenční službě strávené v Armádním filmovém studiu nastoupil, umožněna z kádrových důvodů vlastní samostatná práce. Takže jsem musel dlouho dělat jen pomocného režiséra.
A protože jsem nikdy nebyl ve straně a všechny jejich nabídky odmítal (včetně té obsahující příslib, že když odsoudím vlastního otce, bude mi umožněna samostatná režijní práce), trvalo celých pět let než mé žádosti o převedení jako režiséra do dabingového studia vyhověli. Mimochodem těch dabovaných filmů mám už na hrbu stovky!
Vzpomínáte na svou úplně první dabingovou režii? Měl jste první den ve studiu trému?
Mou první dabingovou prací byl sovětský film Hotel u mrtvého horolezce podle sci-fi románu bratří Strugackých – bohužel nijak valný. Trému jsem neměl, spíš jsem byl sám na sebe zvědavý, jak tu novou disciplínu zvládnu. A musím říct, díky dobrým a trpělivým hercům celkem ucházejícně.
Ve Scorseseho filmu Gangy New Yorku zazářili Daniel Day-Lewis a Leonardo DiCaprio, v dabingu Elmara Klosse jim hlas propůjčili Marek Vašut a Michal Jagelka. Zdroj: Intersonic
Jaká příprava předchází samotnému natáčení?
Pokud ten film současně neupravuji, tak si musím nejprve přečíst scénář úpravy, pak se na něj podívám na DVD, popíšu si postavy a začnu přemítat o hereckém obsazení, což je naprosto stěžejní krok na cestě k úspěšnému dabingu. Pro obsazení každé role musím, ač nerad, připravit několik variant, vzhledem k pevně stanoveným termínům natáčení a velkému pracovnímu vytížení kvalitních herců.
V této fázi co nejúžeji spolupracuji se svou asistentkou, která vybrané herce obvolává a podle jejich časových možností vypracovává definitivní plán natáčení. Zvlášť se pak připraví tzv. sběrná frekvence, při níž se natočí všechny epizodní postavy.
Jak dlouho pak trvá natáčení dabingu jednoho filmu? Mají herci možnost si roli nastudovat dopředu?
V dnešní hektické uspěchané době a pod tlakem peněz trvá natáčení jednoho celovečerního filmu v ČT tak dva, maximálně tři dny. Pro srovnání dříve to bylo čtrnáct dní, pak týden, ve filmovém dabingu to byl také týden, přičemž jedna směna trvala osm a půl hodiny. Tehdy se také samozřejmě hercům-dabérům hlavních postav promítal film předem a dostali scénář domů k prostudování a přípravě role.
Dnes se bohužel scénář úpravy a DVD dává hercům již minimálně – většinou jen v případě opravdu náročných projektů. Herci přistupují k natáčení zcela nepolíbeni, tzv. z voleje – text si čtou až při zkoušce. Režisér je sotva stačí alespoň stručně uvést do problematiky filmu a charakteru postavy.
Elmar Kloss (1943) vystudoval obor režie na pražské FAMU. Je synem režiséra Elmara Klose, který v roce 1965 společně s Jánem Kadárem získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film za válečné drama Obchod na korze. Spolu s otcem a Kadárem spolupracoval na snímku Touha zvaná Anada. Z kádrových důvodů však nebyl připuštěn k samostatné režii, a proto na Barrandově působil nějakou dobu jako pomocný režisér (např. Jak vytrhnout velrybě stoličku či Pan Tau).
Od roku 1981 působil jako režisér v dabingovém studiu Filmového studia Barrandov, kde pod jeho taktovkou vznikly desítky českých verzí (např. Souboj titánů, Bláznivá dovolená, Dva nosáči tankují super). Po odchodu z Barrandova v roce 1991 je stálým spolupracovníkem České televize, kde se podepsal pod řadu dalších dabingů (např. Cena za něžnost, Vřískot, Hlava 22, Krotitelé duchů a mnoho dalších). V roce 2012 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mimořádnou dabingovou tvorbu.
Jste autorem řady ustálených dabingových spojení jako např. Jack Nicholson – Boris Rösner nebo Eddie Murphy – Oldřich Kaiser. Podle čeho herce vybíráte? Hraje roli fyzická či hlasová podobnost nebo i to, že dabér již předtím herce daboval?
Herce zásadně vybírám podle jejich hereckého typu. Pokud jsou navíc představiteli dotyčné role podobni – tím lépe! Pochopitelně že korpulentnější postavy nemůžete obsadit tenkým hláskem nebo mladé starým hlasem, romantické typy chraplákem apod. Jinak v praxi občas respektuji, že určitého herce (nebo herečku) u nás obvykle dabuje ten a ten český dabér (nebo dabérka), pokud je dobře vybrán.
Stává se vám někdy při sledování práce vašich kolegů, že si říkáte „Tohle obsazení moc nevyšlo“ nebo „Tenhle dabing se povedl“? Podle čeho se pozná dobrý nebo naopak špatný dabing?
Samozřejmě mě vždycky mrzí, když se něco nepovede, ale na druhé straně mám radost, když slyším dobrý dabing některého z kolegů. Podle mého soudu se pozná dobrý dabing tím, že ho vůbec nevnímáte, ani si neuvědomujete, že ten film vlastně nebyl točen v češtině. Druhým takovým testem kvality české verze je zkusit zavřít oči, obraz zmizí, a pokud vám ten dabing zní jako dobrá rozhlasová hra, tak je to v pořádku.
Jako český hlas Gérarda Depardieua obsazuje Elmar Kloss pravidelně Miroslava Donutila – jinak tomu nebylo ani v komedii Profesionální manželka. Zdroj: H.C.E.
Máte nějaký oblíbený žánr nebo filmy z konkrétní země, jejichž dabing rád režírujete? Existují naopak druhy filmů, jejichž dabování nemáte rád nebo vás nebaví?
Jakožto profesionál se snažím bez výjimky každý film, který dostanu, odvést v co nejvyšší kvalitě, podobně jako rodič nepreferuje žádné ze svých dětí. Ale musím se upřímně přiznat, že přece jen mám nejraději kvalitní umělecké filmy bez rozdílu žánru a provenience, které vás vždy vybudí k maximálnímu úsilí a snaze vyrovnat se originálu! Nikdy jsem neměl moc v lásce filmy plytké či vyloženě komerční – zdálo se mi, že je mě pro ně škoda.
Máte nějakou svou dabingovou práci, které si nejvíce považujete?
To je dost ošemetná otázka! Jak z toho množství dabovaných filmů vybrat ten nejlepší?! Odpovím šalamounsky- s velkou chutí a nasazením jsem např. daboval filmy Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem a Valmont nebo filmy Roberta Altmana M.A.S.H. a Prostřihy, Clauda Berriho Jean od Floretty a Manon od pramene či Krzysztofa Kieślowského Tři barvy – Modrá, Bílá a Červená, ale taky třeba bulharský film režiséra Christo Christova Bariéra.
V současné době se ozývají různé hlasy, které volají po náhradě dabingu titulky. Dáváte vy osobně přednost sledování zahraničních filmů v původním znění nebo v české verzi?
Nemám nic proti titulkům v případě, že film nemá příliš mnoho dialogů, ale u konverzaček člověk víc čte, než se dívá do tváří herců, kde se vše zračí, navíc, jak známo, titulky divákovi sdělí nanejvýš padesát procent informací, které původní dialog obsahuje.
Robert Shaw, Roy Scheider a Richard Dreyfuss jako lovci žraloků v Čelistech – v českém znění Alois Švehlík, Viktor Preiss a Jiří Prager. Zdroj: Bonton
Nelze nevzpomenout na vašeho tatínka, spolurežiséra prvního československého oscarového filmu Obchod na korze. Ačkoliv se věnoval hrané režii, snažil se vám dávat nějaké rady do práce v dabingu, ať už se týká práce s herci nebo čehokoliv jiného?
Doporučil mi třeba herce, s nimiž byl při postsynchronech maximálně spokojen, a při psaní dialogů v úpravě mi vždycky radil, aby byly co nejmluvnější a nejvýstižnější a ovšem také bez frází.
Na závěr obligátní otázka. Na kterou vaši poslední práci se televizní diváci mohou těšit?
Když to vezmu kolem a kolem, tak snad na českou verzi amerického filmu režiséra Jonathana Demmeho Mlčení jehňátek, kterou jsem letos dělal pro ČT, a pak z úplně poslední doby krásný francouzský film Krásky noci režiséra Reného Claira z roku 1952 s Gérardem Philipem v hlavní roli a se spoustou nádherných hereček té doby kolem něj – z těch mám docela dobrý pocit.
