Po vstupu jsme se chtěly s kamarádkou usadit do pohodlných křesílek, ale cedulka reservé nás nasměrovala ke stolečku pro dva hned u vchodu na přidruženou mini zahrádku. Okamžitě k nám dorazila slečna s lístkem. Milá, ale její příliš ležérní oděv ve mně nebudil důvěru.
Pročítala jsem si menu nabízející více než dvacet různých podob čokolády (třeba banánovo-skořicovou nebo s mořskou solí). Jídel je v něm poskrovnu – na vývěsní tabulce taky nikde není psáno restaurant – na kavárnu je to ale celkem slušný výběr.
Objednala jsme si Choco café a kamarádka horkou čokoládu s kokosovým mlékem. Zeptala jsem se obsluhy na druhy dortů, slečna se otočila k vitríně s dezerty a pak vyjmenovala všechny, které tam uviděla. Vybrala jsem si malinový a můj doprovod si nakonec vybral bruschettu s prosciuttem a pestem. Také jsem požádala o sklenici vody.
Při čekání jsem se rozhlédla. Tento podnik má velmi omezený počet míst k sezení, je tu však velmi útulno, hraje zde příjemná hudba. Dokonce tu mají i stůl pro rodiny s dětmi vybavený hračkami, jako je houpací koník. Celý prostor je nekuřácký, což by některé návštěvníky mohlo odradit. Mají zde i vitrínu s různými pamlsky z kakaových bobů (vážící třeba i celé jedno kilo), jež jsou na prodej.
Když nám servírka donesla naši objednávku, musela jsem se pousmát, neboť mou kávu zdobil smajlík. No ano, není to zrovna umělecké dílo, dají se vytvořit i mnohem sofistikovanější kreace, ale tahle dokonalá infantilnost mě opravdu pobavila. Káva byla silná a doslazená porcí čokolády.
Ochutnala jsem nápoj své kamarádky. Zprvu jsem byla zklamaná, protože nebyl ani horký ani teplý, nýbrž vlažný. Asi to bylo způsobené tím kokosovým mlékem, ale i tak se mi to nezamlouvalo. Všechno ale přešlo, jakmile se mi na jazyku rozvinula jeho intenzivní chuť.
První, co mě napadlo, bylo, že takhle nějak by mohla chutnat řeka v továrně Willyho Wonky (z knížky Karlík a továrna na čokoládu – pozn. redakce). Cítila jsem, jak mi v těle stoupá radost z tohoto požitku, přihnula jsem si tedy podruhé a nechala na sebe nápoj opět působit. Z mého rauše mě vytrhla až kamarádka, jež podotkla, že by se taky ráda napila. Chtě nechtě jsem jí tedy hrneček vrátila.
Naštěstí právě dorazil můj dort, který mi tuto ztrátu plně vynahradil. Ač na to nevypadal, byl lehký a svěží, ideální pro letní den. Maliny a oříšky skvěle doplňoval krém. Bruschetta nebyla pod nánosem oblohy skoro vidět. Byla křupavá s notnou dávkou čerstvé zeleniny, pesto se taktéž povedlo. Velký hlad sice tento pokrm nezažene, ale s tím menším si hravě poradí.
Choco-café není z nejlevnějších kaváren, čokoláda vás vyjde nejméně na padesát pět korun a dá se pořídit i za devadesát pět a za bruschettu zaplatíte skoro stovku, je to však přiměřené ke kvalitě použitých surovin. Velké plus je, že za sklenici rozlévané vody požadují pouhou desetikorunu. Zdejší obsluha nevybočuje z průměru, celkově je zde však velmi příjemné prostředí. Pokud se řadíte mezi konzumenty horké čokolády s vysokými nároky, je pro vás podnik U Červené židle tím pravým místem.
choco-cafe.cz
Adresa:
Liliová 4/250
Praha 1 110 00Otevírací doba:
Pondělí až sobota: 10-22
Neděle: 10-20Celkové hodnocení:
Jídlo: 4 **** Atmosféra: 4 **** Obsluha: 3 ***
© Copyright 2009 - 2012 CzechNetMedia, s.r.o. Topzine.cz, ISSN 1803-9235.
Jakékoliv publikování, přebírání, šíření, nebo jiné užití obsahu je bez písemného souhlasu CzechNetMedia, s.r.o. zakázáno!