Zdroj: trueslant.com

Stává se často, že si hořce povzdechneme nad tím, že se z Prahy ještě nestala jedna z módních metropolí a spousta značek a obchodních řetězců sem ještě nedorazila. Naše rada zní: „Nevěšte hlavy!“ V kouzelných uličkách našeho hlavního města se totiž skrývají poklady, o kterých se vám ani nezdálo.

Co vlastně znamená vintage?

Je to pojem pro vše, co je staršího původu nebo má takový design. Týká se to lampy po babičce stejně tak jako šatů Audrey Hepburn z 60. let. Je to skvělá příležitost osvěžit si šatník, bez větších finančních ztrát. Důležitým pravidlem při používání ale je, všeho s mírou. Nechcete přece vypadat jako přelud z minulosti.

Zdroj: bohemianretro.com

Kde tedy hledat

Jednou z nejznámějších prodejen všeho, co je z let minulých, je Bohemian Retro. Najdete zde úplně všechno od nádobí a porcelánových souprav po sluneční brýle. Nachází se v ulici Čajkovského 22 na Žižkově. Ceny se odvíjejí od vzácnosti věci, ale většinou jsou velmi rozumné.

Populární outlet nabízející luxusní zboží za dostupné ceny je Nana Vogue. Nachází se hned za obchodním domem Kotva v ulici Benediktská 8 a je plný prvotřídního značkového zboží. Nabízí především kvalitu osvědčených jmen, jejichž díla nevyjdou nikdy z módy.

Zdroj: fashionbook.cz

Obchod Nana Vogue

Místo, kde dříve nebo později potkáte známou tvář, je obchůdek Toalette. Je velmi oblíbený za rozmanitost, kterou nabízí, a najdete zde mix nových a starých kousků. Adresa je Karolíny Světlé 9. Dále vám velký výběr nevšedních outfitů poskytnou obchody Retro v Perlové ulici a Vintage v Michalské. Jsou téměř totožné a ceny nejsou tak vysoké.

Na řadě je Quasimodo Vintage Fashion, který se nachází přímo v pasáži Platýz u Národní třídy. Kromě vintage zde najdete second hand zboží ze známých obchodních řetězců. Také Laly Vintage clothes shop je velmi originální místo, kde najdete téměř cokoliv. Je umístěn v ulici Štupartská 3 u metra Staroměstská.

Zdroj: prague-stay.com

Obchod Laly

Kromě specializovaných výše zmíněných obchodů naleznete spoustu pokladů v běžných second-handech. Další alternativou může být zapomenutá truhla na půdě po pratetičce. Pokud máte další zajímavé tipy, kde hledat, tak se s námi o ně určitě podělte. Tak nakonec vyhlašuji loveckou sezónu za otevřenou a přeji dobré úlovky.

Zdroj: shoebizness.com

Podpatky jsou s námi stále

Touha postavit se na vysoké podpatky se rodí již v dávné minulosti. Netýká se však pouze žen! Byli to také muži, kteří si vysoké podpatky z nejrůznějších důvodů oblíbili.

Ve starověkém Egyptě byla tato obuv výsadou vyšší třídy. Ta ji nosila jako ozdobu pro různé slavnostní příležitosti. Podle některých pramenů však chodili na vysokých podpatcích např. i řezníci, kteří si tím, ač se vám to bude zdát neuvěřitelné, ulehčovali pohyb v krvi po zabitých zvířatech.

Vysokou obuv začali později používat i staří Řekové a Římané. Hercům dodávala vážnost při antických tragédiích a na ulicích umožnila zákazníkům snadno rozpoznat lehkou ženu v době, kdy tady byla prostituce nelegální. V průběhu středověku si pak ženy i muži zvykli před odchodem z domu přirážet na svou drahou obuv dřevěnou podrážku, která ji měla ochránit před blátem a odpadky v ulicích. Tato podrážka se stala předchůdcem klasického podpatku – klínu, který je v současnosti s botou již pevně spojen.

Zdroj: newhumanist.org.uk

Chopinky

Trendy z Turecka

Ve 14. století vytvořili Turkové první střevíc na vysoké podrážce nebo chcete-li platformě, tzv. chopine, který si svou popularitu udržel až do 16. století. Benátčané učinili z těchto střevíců symbol bohatství a sociálního postavení žen. Pro cizince však byly tyto ženy spíše jen terčem vtipných poznámek.

Ten skutečný módní poplach způsobený vysokými podpatky vyvolala v 16. století Kateřina Medicejská, manželka Jindřicha Orleánského. Vzhledem k tomu, že byla ženou malého vzrůstu, pověřila svého obuvníka, aby jí zhotovil pár módních bot na velmi vysokých podpatcích.

Rozmařilá evropská šlechta, která se předháněla v módních výstřelcích, nemohla zůstat pozadu a tento typ bot se brzy velmi rozšířil. Jako symbol vyšších vrstev byl u mužů i žen v oblibě až do francouzské revoluce. Dodnes používaný termín zazobaný, v angličtině well–heeled, pochází právě z tohoto období. Na sklonku 18. století pak přestali muži tyto boty nosit a vysoké podpatky zůstaly nadále výhradně jen symbolem ženskosti.

Zdroj: artilim.com

Ludvík XIV. a jeho podpatky

Už jen pro ženy

Dámské střevíce tak, jak je známe dnes, byly dovedeny k dokonalosti v padesátých letech, kdy továrny na obuv začaly ve velkém objemu produkovat lodičky. Módním průkopníkem v této oblasti byl Salvatore Ferregamo (1898 – 1960), italský návrhář, který svůj první pár bot vyrobil pro svou sestru již v devíti letech. Byl to právě on, kdo postavil lodičky na jehly a obul do nich Marylin Monroe, americký sexsymbol té doby.

Zdroj: pyramidposters.com

Marylin Monroe

Sex ve městě

Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let preferovaly ženy spíše nižší podpatky, nicméně v letech osmdesátých a devadesátých se vysoké podpatky vrátily do módy znovu a v plné síle.

Poté, co se na televizních obrazovkách zjevil seriál Sex ve městě, touží každá z nás mít aspoň jedny lodičky od Manola Blahnika i ve své skříni. Vysoké podpatky jsou symbolem krásy a elegance. Milujeme je. A že nás z nich občas bolí nohy? Vydržet se to dá a ten pocit, když se na ně postavíte, ten prostě stojí za to!

Zdroj: ioffer.com

Zdroj: chanel.com

Chanel a Karl Lagerfeld

Trocha historie

Módní historie země galského kohouta se začala psát již v 17. století, kdy se stala kolébkou textilního průmyslu a zároveň hlavním vývozcem luxusních oděvů a textilu do celé Evropy. Svou zásluhu na tomto rozmachu měl nepochybně i výstřední panovník Ludvík XIV., vyznavač neortodoxního životního stylu, milovník umění a jeho velký mecenáš. Francie se od vlády Krále Slunce nachází na vrcholu módního světa a její podíl na utváření celosvětového módního průmyslu jí už nikdy nikdo neodpáře.

Kromě těch nejslavnějších a notoricky známých módních návrhářů a značek, jako je Chanel, Louis Vuitton, Christian Dior nebo Yves Saint Laurent, jsou francouzského původu i jiná jména. Z toho obrovského množství tvůrců rozhodně stojí za zmínku Jeanne Lanvin, Pierre Balmain, Guy Laroche, René Lacoste, Pierre Cardin, Hubert de Givenchy, Sonia Rykiel, Jean-Paul Gaultier nebo Christian Lacroix.

Legendy a ikonické kousky

Francouzský módní průmysl má na kontě hned několik legend, ať se jedná o výše uvedená jména, nebo rovnou o kusy oblečení, doplňky a boty. Kdo by neznal proslulou birkinku, kabelku z dílny Hermès, pojmenovanou po zpěvačce Jane Birkin? Šílela po ní i Samantha v seriálu Sex ve městě, pravidelně se objevuje v Super Drbně (Gossip Girl) a od Logana ji dostala i Rory v Gilmorových děvčatech. Kabelky s monogramem LV ani perlový náhrdelník Chanel není nutné představovat. A dalo by se pokračovat. Co třeba Christian Louboutin a jeho skvosty na nožku s rudě červenou podešví jako podpisem?

Zdroj: wikipedia.org a ukfashine.com

Birkinka

Není divu, že Francie je na módní tvůrce tak bohatá. Nabízí jim totiž zázemí v podobě několika prestižních škol a univerzit, kde se dá kvalitně studovat nejen módní návrhářství a návrhářství bot, doplňků a šperků, ale i módní fotografie, předpovídání trendů, marketing nebo promotion. Zájemci o studium mají opravdu z čeho vybírat a výjimkou nejsou ani krátké letní nebo roční kurzy.

Žhavá současnost

Zdroj: isabelmarant.tm.fr

Isabel Marant

A jak je to v současnosti? Mohou se v takové konkurenci prosadit i noví návrháři? Vyžaduje to obrovské úsilí, píli a trochu štěstí, ale jde to. Isabel Marant je jedna z těch, kterým se to povedlo. Původně návrhářka šperků a doplňků sice není v módním průmyslu úplným nováčkem, ale do povědomí širší veřejnosti vstoupila až ready-to-wear kolekcí na podzim a zimu 2009/2010. Dalším nadějným tvůrcem je třeba mladý Eymeric François, který zaujal netradičním předvedením haute couture kolekce na posledním pařížském týdnu módy, kdy vyměnil přehlídkové molo za koncertní síň.

Na první pohled se může zdát, že 90. léta už nemají v módě co nabídnout. Žádný styl nebyl dominantní. V nedohlednu byl i jasný charakteristický prvek. 90. léta přinesla mnohoznačnost a nejednotnost. Vlivů a podnětů přicházelo do módy tolik, že se zvýšil zájem o módní návrháře co ohromí, oslní a šokují, ale hlavně se zrodil kult topmodelek.

Zdroj: style.com

Donna Karan, kolekce zima 1999

Procházel-li se po mole známý čtyřlístek (Linda Evangelista, Cindy Crawford, Claudia Schiffer a Naomi Campbell), znamenalo to, že se zaručeně jedná o módu haute couture (Linda Evangelista kdysi pronesla dnes už slavnou větu, že za méně než deset tisíc dolarů ani nevstane z postele). Z modelek se náhle stávají celebrity s vysokými honoráři, hvězdnými manýry a absolutní ztrátou soukromí. To, co se v 90. letech objevovalo jen výjimečně, se po roce 2000 stalo pravidlem. Celebrity bez příčiny začaly růst jako houby po dešti. Nic moc neumějí, ale všude je jich plno. Pro supermodelky 90. let platilo ale několik pravidel, která jsou už dnes pasé. Supermodelkou mohla být žena velmi krásná a velmi štíhlá s něčím navíc, kvůli čemu se staly nezapomenutelnými.

Zdroj: style.com

Prada, kolekce zima 1999

Kult supermodelek

Dnes je supermodelka každá třetí, výrazná štíhlost ještě více zprůsvitněla, věk se rapidně snížil a krása zuniverzálněla. Až na pár výjimek se z modelek stala jen ramínka na šaty, na kterých nejlépe vyniknou modely slavných návrhářů. V 90. letech bylo pro kosmetické firmy prestižní záležitostí získat topmodelku pro svou kampaň. Dnes se tváří známých značek stávají herečky, zpěvačky a další umělci. 90. léta byla první a zároveň poslední érou supermodelek. Kromě všudypřítomného čtyřlístku nejde vynechat taková jména jako Christy Turlington, Evu Herzigovou, Kate Moss nebo Gisele Bündchen.

Zdroj: style.com

Londýnský návrhář Tristan Webber

Módní alternativa

V polovině 80. let se ve Washingtonu zrodil grunge, pohybující se na pomezí hardrocku a alternativního rocku. Po smrti Kurta Cobaina v roce 1994 začíná žánr pohasínat a s ním mizí i typický styl oblékání, mezi jehož hlavní znaky patřila obliba starého oblečení, flanelových kostkovaných košil, roztrhaných džínů a tenisek Converse. Z největších plamenů grunge se stal jen jeden z mnoha alternativních žánrů. I denim ztratil na čas dech. Firma Levis musela v Americe dokonce zavřít dvanáct továren. Naštěstí měl nezájem jepičí život a brzy začaly zisky Levis, Lee, Diesel či Guess opět strmě stoupat.

Zdroj: style.com

Martin Margiela, kolekce jaro 2006

Ekologický návrhář

Ekologie začíná pomalu nabývat na síle a ekologické materiály pozvolna prosakují i do módy. Takový Belgičan Martin Margiela užívá výhradně recyklované textilie. Nikdy nechtěl být mediálně známý, toužil jen po správném pochopení svojí tvorby. Módu odmítá vnímat jako nablýskanou povrchnost. Snaží se hlavně tvořit pro potěšení ducha.

Zdroj: style.com

Kolekce jaro 2000 Alexander McQueen, modelka Kate Moss

Talent z Velké Británie

Brit Alexander McQueen už v 16 letech věděl naprosto jistě, že se chce stát návrhářem. A po studiích na prestižní St. Martine´s School of Art and Design se se svými provokativními kolekcemi rychle vypracoval k módě haute couture. V letech 1996, 1997, 2001 a 2003 získal ocenění nejlepší britský návrhář roku. Svými složitými, šokujícími, nákladnými a velmi často nenositelnými, ale zároveň okouzlujícími, kreativními a dokonale propracovanými modely si vydobyl pozici jednoho z nejrespektovanějších a nejnadanějších návrhářů 90. let.

Zdroj: stylehive.com

Blanka Matragi

Luxus hedvábí

Zdroj: stylehive.com

Blanka Matragi

Blanka Matragi se sice stala jednou z nejznámějších módních návrhářek ve střední Evropě už koncem 70. let, světové popularitě se jí ale dostalo až díky bohaté klientele ze zemí Perského zálivu. A v 90. letech, díky naprosté odlišnosti od návrhářů působících v českém módním průmyslu, zaplnila svoji tvorbou chybějící místo i zde. Její pohádkové šaty se vyznačují originálními výšivkami a ručně malovaným hedvábím, na kterém si pohrává s barvami s takovou lehkostí, s jakou její šaty nosí modelky a majitelky těchto pokladů. Zatímco většina z nás si s těžkostí v srdci může, při pohledu na tyto skvosty, jenom příjemně snít.

Zdroj: stylehive.com

Blanka Matragi

Marc Jacobs

Zdroj: style.com

Kolekce Marca Jacobse jaro 1999, modelka Gisele Bundchen

Tento americký návrhář svou první kolekci předvedl už v roce 1986 a o rok později získal ocenění Nový módní talent společnosti CFDA (Koncil amerických módních návrhářů) a toto ocenění navíc získal jako nejmladší návrhář v historii módy, ale opravdovou proslulost si vydobyl až v roce 1997, kdy své návrhy propojil s uměním Louise Vuittona. Jeho modely se vždy vyznačovaly čistou až strohou linií a nechutí experimentovat s příliš pestrými barvami. Často si vystačí s bílou, černou a odstíny béžové a šedé. V jeho modelech je však cosi zneklidňujícího. Snad je to jeho schopností vytvořit i ze sebemenších detailů důležitý aspekt modelu a možná je to něčím úplně jiným.

Zdroj: stylehive.com

Blanka Matragi

90. léta jsou plná slavných jmen návrhářů, kteří dávají možnost vybrat si svůj jedinečný styl. Už žádný diktát módy. Tohle je in a v tomhle zase raději nechodit ani s odpadky. Nic takového. Každý si najde to své. Volnost, svoboda nejen s pádem komunismu. Bohužel to nevydrželo příliš dlouho. Současnost je plná dělení společnosti, povrchnosti a módního diktátu, rozdělujícího na ty, co jsou in (rozuměj oběti módy) a na ty, co jsou out (rozměj módní ztroskotance nebo jedince s vlastním stylem). Trefně tohle zlatavé pozlátko vystihl Václav Dušek: “Móda je kolísání mezi touhou nosit to, co všechny ostatní, a touhou nosit něco, co nemá žádná jiná”.

Móda 80. let přinesla zajímavé prvky vycházející z japonských tradic a s nimi dorazila touha míchat oděvy odlišných kultur a dokonce dostal u módních návrhářů šanci i safari styl. Jenže žádnému stylu tohoto desetiletí se nepodařilo přebít přeblýskanost, fosforeskující barvitost a mohutné všudypřítomné vycpávky.

Zdroj: style.com

Kolekce jaro 2010, Balmain

Módní mola i ulice zaplavil kýč a nevkus a to, že osmdesátá léta právě zaútočila na dámské šatníky v plné síle, je předzvěstí přechodu k umírněné jednoduchosti. Historie módy vždy probíhala podle stejné křivky, přepych střídal střízlivost, přeplácanost zase jednoduchost. Takže čekatelé jednoduché elegance mohou doufat, že ovládnutí neslušivé módy nebude trvat věčně. Tak jako se s červenými nosy ze zimy těšíme na opálenost léta, tak musíme s lehkostí přehlížet nakrabatělé a cvočky dozdobené široké kozačky a podobné vychytávky.

Zdroj: style.com

Kolekce Rei Kawakubo 2009

Letmý dotek Dálného východu

Pozoruhodnou snahou o originální střídmost byla kombinace japonské estetiky a asymetrie se západními vlivy. Bohužel dorazil tento styl do osmdesátých let, a tak z možnosti originálního spojení zůstala jen pálivá chuť wasabi, zato se silným nánosem patosu. Černá labuť mezi bílými Japonka Rei Kawakubo pobuřovala dekadencí a nikdy nepřestala milovat černou barvu. Používala zvláštní úpravu modelů (díry, trhliny) s využitím netradičních materiálů, například pytloviny. Modelky halila do temných barev, střihem popírající skutečný tvar těla. Rei Kawakubo netoužila po dokonalosti a ostentativně ignorovala zápal západních návrhářů. Jediný styl, kam nepronikly typické balónovité sukně, vycpávky v ramenou, geometrické vzory, plísňáky, mrkváče či kanárkovité legíny v lesklé úpravě, byl safari styl. Béžová, slonová kost, bílá a khaki, to byly stěžejní barvy tohoto stylu spolu s lněnými a bavlněnými materiály.

Zdroj: style.com

Kolekce spring 2010, Balmain

Společenské odlišnosti

Ve společnosti začínají vyplouvat na povrch výrazné sociální rozdíly. Ve Velké Británii se vyvinula skupina mladých boháčů okázale dávajících najevo svůj majetek, které Britové označovali Yuppies (young urban professionals). Na ně Vivienne Westwood reagovala antiyuppiovskými modely, často označovanými nálepkou Nenositelné. Svou tvorbou, pro niž byla typická radikálnost a výstřednost, se vyjadřovala i k aktuálním problémům společnosti. Ta ji buď milovala, nebo nenáviděla, nic mezi tím. A této role se drží nespoutaná Vivienne dodnes.

Zdroj: style.com

Kolekce spring 2010, Balmain

Svět se zabalil do extravagance

Čím hlouběji postupujeme osmdesátými léty, tím více stoupá popularita Jean Paul Gaultiera. Francouzského návrháře proslavily sukně pro muže nebo kuželové špičaté podprsenky a korzety, které má v paměti snad každý díky výstřední Madonně. Méně excentričnosti, zato více barevnosti prezentoval ve svých kolekcích Christian Lacroix, který se nechal unést rokokem a divadelními kostýmy. Jejich těžkopádnost snižoval hravostí použitých materiálů, řasením, výšivkami, sámky a krajkami.

Naproti tomu kolekce Giorgio Armaniho se vyznačovaly jednoduchostí a efektivností. Jeho přesným opakem byl italský návrhář Gianni Versace kombinující vytříbený vkus s naprostým kýčem s takovou radostí, že nešlo jinak než uvěřit upřímnosti jeho snažení. Často označovaná tvorba Skandální nesla jeho rukopis a bylo vidět, že si této vyhraněnosti užívá. Dokázal své zákaznice přesvědčit, že ohromující kytice umělých růží je leckdy efektnější než rozlehlé lány vonné levandule.

Zdroj: weardrobe.com

Disco

Světové žebříčky hitparád ovládlo disco se třpytivými flitry na minisukních, šatech, trikách, doplněných o nezbytné neonové barvy s výrazným líčením a korunou celého vystylovaného oblečku byla trvalá, které neunikla snad jediná hlava. S trochou nadsázky by se dalo říct, že v tomto desetiletí vypadal jeden jako druhý, nevkusně. Jistá dávka neslušivosti a nenositelnosti byla už nějaký čas rezervována haute couture, v osmdesátých letech se ale tahle zvláštní libůstka módních tvůrců překlopila i do ulic.

Zdroj: style.com

Kolekce spring 2010, Dolce Gaggana

A zrodila se legenda

Rodilá Londýňanka, která ve svých 16 letech odešla ze střední dívčí školy, se v roce 1986 stala šéfredaktorkou anglického Vogue a o dva roky později získala vysněné místo šéfredaktorky americké Vogue. Vždy stylově oblečená s bezchybně střiženým plavým mikádem. Je to žena s nebývalou mocí v módním průmyslu. To ona rozhodne předem o úspěchu nebo fiasku kolekce návrhářů. A objeví-li se začínající modelka na titulní stránce Vogue, má o zářnou budoucnost postaráno. O její nesnesitelné povaze kolují legendy, ale o jejích profesionálních schopnostech nepochybuje nikdo. Jedno z mála pozitiv vzešlých z osmdesátých let se jmenuje Anna Wintour. Celé desetiletí se nedá výstižněji uzavřít než citátem Axela von Ambessera: „Ženy jdou i s tou nejdivočejší módou, protože raději vypadají nově než hezky“.

Zdroj: style.com

Anna Wintour

Sedmdesátá léta pokračovala tam, kde šedesátá skončila. Rozvíjela načaté módní styly, ale kromě punkerů toho moc nového nepřinesla. Květinové děti a s nimi spjatý etno styl, boty na platformě, záplava džínoviny, barev a výšivek, to byl začátek sedmdesátých let. Bez nadsázky by se dalo říct, takové lehké vykrádaní let šedesátých.

Zdroj: allposters.com

Shaggy styl v podání Ashtona Kutchera

Shaggy styl

Vzdušné, lehce střapaté delší sestřihy s ofinou sčesanou na pravou či levou stranu, to je tzv. shaggy styl, přetrvávající v pánských účesech s menšími obměnami dodnes. Dámské účesy jsou celá sedmdesátá léta proložena dlouhými vlasy, které nahrávají experimentování. Zelenou mají všemožné variace drdolů, copů, culíků, ale i jen zvlněných rozpuštěných vlasů, ve kterých hrají důležitou roli barevně i velikostí nápadné mašle, stuhy, šátky, čelenky, spony, ale i živé či umělé květy. Ve výčtu účesů nesmí chybět tolik oblíbená mikáda s nezbytnou ofinou a čelenkou.

Zdroj: mensfashion.about.com

Krátká verze Shaggy stylu

Zdroj: mensfashion.about.com

Další variace na Shaggy styl

Hot pants a džínovina

V doplňcích se stále objevují boty na platformě, korále, náramky, mohutné prsteny, výšivky, květiny, šátky, změna však nastává u slunečních brýlí. Platí heslo čím větší, tím lepší. Silnější obroučky a velká skla brýlí hrají prim. Co se týče oblečení, stále se minisukně těší neklesající popularitě, i když ve druhé polovině sedmdesátých let se začínají sukně opět prodlužovat a hitem se stává áčkový střih s délkou na kolena.

Z dílny Mary Quantové vyšly tou dobou hot pants, které sice šílenství předešlé minisukně nepředčily, ale i tak si své místo na stupních vítězů na nějaký čas rezervovaly. Koneckonců předešlou sezónu byly opět v kurzu, i když v sedmdesátých letech byly tyhle kraťoučké šortky doplňovány buď vysokými šněrovacími kozačkami, nebo přes ně povlávaly volné dlouhé sukně zapnuté jen na dva horní knoflíky, aby daly vyniknout minišortkám. V materiálech nastala nadvláda džínoviny. Největší zisk v polovině 70. let přinesly džíny značce Calvin Klein, ale z drsné bavlny, tedy džínoviny, se šily i košile, vesty, saka, kabáty, pásky, boty, klobouky, … Jediné, na čem džínovina neulpěla, bylo snad jen spodní prádlo.

Zdroj: weardrobe.com

Současné pojetí Hot pants

Etno styl

Hippies propagovali etnomódu a její některé prvky převzaly i jiné styly, ale i módní návrháři heute couture, například korálkové či vyšívané aplikace na oblečení, velké květinové vzory, batiku, ale i pověstnou papouščí barevnost pramenící zřejmě z LSD. I když i současné celebrity leckdy volí styl každý pes jiná ves. Jenže překombinovanost a přílišná barevnost je spíš známkou ztráty vkusu nebo barvosleposti než úchvatného outfitu.

Současně s etno stylem se začal rozvíjet i romantický retro styl, který čerpal hlavně z třicátých a čtyřicátých let. Proto se na scéně objevují šaty maxi délky, květinových vzorů s řasením či lemováním a s tunýlkem v pase nebo koženým, pleteným či háčkovaným páskem. Západní Evropa prahla po přírodních látkách, jako len, žerzej, šifon, satén, hedvábí, lehké úplety, bavlna, … Zatímco v Československu byla sháňka po lurexu, krimplenu a podobných neodolatelných materiálech. Vlivem tehdejšího režimu se k nám navíc módní trendy dostávaly se zpožděním nebo naši zem minuly úplně, bohužel.

Zdroj: stajl.sk

Co bylo možné najít v obchodě Sex

Vivienne Westwood

Rokem 1970 zahájila milovnice punku a výstřednosti provoz svého butiku s názvem Let it Rock v Londýně na Kings Road 430. Inspiraci hledala v nejrůznějších punkových klubech a barech. Tehdy se obchod zaměřoval na rockovou módu, kde bylo k dostání originální kožené oblečení vyzdobené řetězy, zipy, tričky se slogany nebo pornografickými obrázky. O čtyři roky později byl obchod přejmenován na Sex a hlavní tvorbou se stalo oblečení, které dosud bylo uzavřeno ve fetiš a SM scéně. A tak vznikla v podání Vivienne Westwood tzv. antimóda. Čerpala ze všeho, co bylo všeobecně společností považováno za nevkusné a dekadentní, fetišistické oblečení, potrhaná trička a džíny spojené spínacími špendlíky a doplněné o nášivky a placky, které měly za úkol co nejvíce šokovat své okolí. A nedlouho poté, co začala oblékat kapelu Sex Pistols se jméno Vivienne Westwood nesmazatelně zapsalo do historie módy. Důkazem, že tato nekonvenční Britka umí navrhnout šaty, které si budete pamatovat ne proto, že vás znechutí, ale proto, že vám vyrazí dech, jsou svatební šaty, jež si oblékla S. J. Parker ve filmu Sex ve městě.

Zdroj: media.onsugar.com

Punk móda

Zdroj: p0ach.com

Sophia Loren

Inspirace filmová

Filmová tvorba sedmdesátých let spustila touhu po napodobování svých oblíbených hrdinů filmy jako Horečka sobotní noci nebo Hair, ale i třeba počátek šílenství zvané Star Wars, i když tenhle výstřelek patří do trochu jiné kategorie. Televizní seriál Charlieho andílci proslavil herečku Farrah Fawcettovou, jejíž účes požadovala každá třetí žena po své kadeřnici, čehož některé kosmetické firmy okamžitě využily k propagaci svých výrobků.

Zato italské herečky Sophia Loren nebo Claudia Cardinale byly fenoménem už od konce padesátých let a mezi další sex symboly té doby patřily například Ornella Muti, Jane Fonda, Catherine Deneuve, z řad herců to byli bezesporu Alain Delon, Jean-Paul Belmondo, Robert Redford nebo Paul Newman. Ať už se ženy snažily napodobit své filmové idoly, nebo toužily být obdivovány za vlastní kreativitu, nikdy se nevypaří pravdivost citátu amerického spisovatele Ambrose Bierce: „Dámská móda byla vždy tou nejnákladnější obalovou technikou”.

Zdroj: pigtailsrock.bogspot.com

Svatební šaty od Vivienne Westwood

Právě tohle desetiletí zaznamenalo na módním poli vcelku slušné vlnobití. Styl rockerů byl v přímém protikladu s hnutím hippies a do takových vln se jen tak mimochodem přimotalo výstřední oblečení s pop-artovými potisky či tzv. unisex móda. Stejně tak jako nejlepší surfaři světa čekají na surfařský závod na Havaji i několik let, protože ty správné dvanáctimetrové vlny nejsou jen tak k vidění, i my, módou posedlí, se setkáváme s tak pestrým desetiletím zřídkakdy.

Zdroj: pregame.com

Brigitte Bardot

Rockers versus Mods

Počátkem revolučního období vzniká ve Velké Británii výrazná nekonformní subkultura Rockers. Nejvíc fanoušků posbírala v průmyslových oblastech, například okolí Liverpoolu, ale i v malých městech a na venkově. Inspiraci hledaly v rock’n’rollu a populárních amerických filmech. A z takového spojení nemohl vzejít žádný nudný, nenápadný styl. Rockers móda musela mít šťávu s temným výrazem nepřístupnosti. Kožená motorkářská bunda s cvočky a popsaná nápisy, džíny a nezbytné motorkářské boty, to byli rockers.

Tzv. Mods nebo-li Modernisté se slabostí pro soulovou hudbu se stali jejich úhlavními nepřáteli. Styl mods považovali za příliš zženštělí vyznačující se hlavně krátkými vlasy a drahými obleky. Násilné střety mezi těmito dvěma subkulturami byly hlavně počátkem 60. let. V následujících letech většina mods odešla k hippies. Ti zbylí vytvořili tzv. Hard Mods, kde uhlazený vzhled vyměnili za džíny, kostkované košile a těžké pracovní boty a k soulu přidali z Jamajky dovezené reggae a ska.

Zdroj: style.com

Versace z kolekce jaro/léto 2010

Nevěřte nikomu, komu je přes třicet

Tohle heslo spolu s Mír a Lásku! Osvoboď svou mysl! Láskou lze spasit svět a Nahota je nejpřirozenější, je jasným podpisem hnutí hippies. Nepřehlédnutelní byli i svým stylem oblékání, čelenky (látkové, šátkové, plastové nebo ručně vyšívané), džíny do zvonu, květinové výšivky, indiánské perelíny, průsvitné materiály a hlavně výrazné doplňky. Šperky nosili i muži a pro obě pohlaví platily tři základní pravidla velikost, barevnost a výstřednost. Členové hnutí vyznávali magické kulty, mimosmyslové vnímání, volnou lásku a psychedelické drogy v čele s LSD. A když se tahle jedna velká překombinovaná výzdoba kolem odzdobí, zůstanou nezaměnitelné módní prvky, které se neustále s menšími či většími obměnami vracejí na přehlídková mola.

Zdroj: style.com

Proenza Schouler z kolekce jaro/léto 2010

Skinheads

Nespoutaný život, oblečení a vzhled hippies se po čase začal alternovat i s jinými hráči na módním poli. Rokem 1967 se toto místo podařilo na pár sezón obsadit první vlně Skinheads, stavějící se proti měšťáctví, konformismu a samozřejmě hippies. Nosili těžké pracovní boty, seprané levisky, košile značky Ben Sherman a nezbytný krátký sestřih.

Zdroj: images.easyart.com

Pop-art

Šokuj a zapíšeš se do historie

Se sexuální revolucí, bojem za lidská práva a dalšími společenskými změnami se začíná do módních stylů vkrádat nový prvek, čím víc šokuješ, tím víc budeš vidět. Důležité bylo ukázat svou kreativitu až na bolestnou dřeň, rozvernost se nosila jen v hnutí hippies, kdo chtěl zaujmout musel představit svoji pochmurnou rozervanost a heute couture pomalu ustupovala levnějším kreacím. V 60. letech se někteří umělci úspěšně pokusili o provázání umění se světem módy. Vzešel z toho styl op-art (optické umění), tedy odvětví geometrické abstrakce jejímž hlavním představitelem byl výtvarník Victor Vasarely a pop-art v čele s potisky na oblečení obrazů Andyho Warhola.

Zdroj: blogspot.com

Twiggy

Idoly doby

Ikonou 60. let se stala průsvitná, rozpustilá a okatá Twiggy, která spustila lavinu vyhublých modelek. Její dlouhé štíhlé nohy proslavily minisukni od Mary Quantové, která v roce 1964 své dílo komentovala slovy: „Jsem snad jediná žena, která kdy zatoužila jít s mužem do postele již odpoledne? Minišaty jsou symbolem dívek, kterým se čekat nechce.“ Kromě minisukní dala světu geometrický střih nebo hot pants.

Yves Saint Laurent pokračoval z let padesátých v boji o prvenství na poli heute couture a nutno dodat, že jeho značka zaznamenala celou řadu vítězství. Začal navrhovat unisexové oblečení a pro svou kolekci z roku 1965 nazvanou Le Smoking vytvořil dámskou verzi pánského smokingu.

Ovšem nejzajímavějším a nejvýraznějším módním návrhářem té doby byl bezesporu Paco Rabonne původním povoláním architekt. Získal pověst muže, který dokáže vytvořit fascinující model ze všeho, co mu přijde pod ruku a to z plastů, kovů, papíru, zrcátek, kovových kroužků, ale i sladké smyslné čokolády. Velký dík mu také patří za to, že v 70. letech prolomil jedno z tabu a to, když se na jeho přehlídkách začaly objevovat modelky tmavé pleti. Tempo neudávali jen návrháři a modelky, ale i populární herečky, herci a zpěváci, jako skupiny Beatles, Rolling Stones, Doors, zpěvačka Janis Joplin, Jimi Hendrix, Brigitte Bardot, Ursula Andress a navždy přežívající kult Marilyn Monroe. Ani srdcem módy už netepe jen jedno místo a to Paříž, ale i Londýn a Řím, na který se pozvolna tlačí Florencie a Miláno.

Zdroj: ncku.edu.tw

Paco Rabonne a jeho šaty z roku 1966

Zdroj: amoeba.com

Yves Saint Laurent a jeho dámský smoking z roku 1967

I přes veškeré módní události se většině lidí 60. léta spojí s barevností hippies a minisukní, o té ostatně kdysi Cerf Bennett řekl: „Vynález minisukně je stejným pokrokem v módě jako v technice konstrukce parolodi, o jejích výhodách se její vynálezce Robert Fulton svého času vyjádřil takto: „Nyní nejsme již závislí na tom, až zafouká vítr.“

Zdroj: style.com

Unisex prvky v podzimní kolekci 2009 od Alexandera McQueena

Bezprostřední reakcí módního průmyslu na poválečná léta bylo předvedení kolekce světoznámého francouzského návrháře Christiana Diora roku 1947 pod názvem New Look. Na přehlídkovém molu dominoval těsně přiléhající živůtek zdůrazňující útlý pas, kterému sekundovala široká rozevlátá sukně.

Zdroj: style.com

Chanel a kolekce spring 2010

Od té doby, co se koncem 40. let objevil na scéně twinset, začal pletařskému průmyslu čistě bílou barvou zářit Sírius (nejjasnější hvězda na obloze), i když v následujících desetiletích zájem kolísal a hvězda se tak sem tam ocitla v mlze, oděvy z úpletu probleskují kolekcemi světových návrhářů dodnes.

Střet dvou subkultur

Závěrečná dekáda 40. let byla unášena na vlnách romantiky a noblesy. V Paříži se začaly hlasitě vymezovat dvě skupiny toužící po individualismu, každá po svém, ale zato s razancí a jistou dávkou radikálnosti. Jedna skupina se scházela na levém břehu Seiny a oslavovala existencialismus. Mladé ženy se oblékaly zásadně do černé barvy a odmítaly používat make-up.

Oproti tomu na pravém břehu Seiny se pařilo ve velkém stylu. Večerní šaty byly patřičně nákladné a diamanty se nešetřilo. Ženy se stylizovaly do pozice femmes fatales, nebezpečných vzrušujících šelem, kterým muži padají hromadně k nohám.

Tou dobou, přesně rokem 1948, si poprvé z dílny Cartier vykračoval panter vyrobený ze žlutého zlata, na sobě měl černé smaltové skvrny a pohodlně se rozvalil na stošestnáctikarátovém smaragdu. Doplňovaly jej ještě náušnice, na kterých panteři svými drápy svírají kulatý safír. A stejně tak, jako našla tato sada své místo v domácnosti vévodkyně z Windsoru, patřil tento styl neobmyslně k pařížské smetánce lačnící po luxusu, který jí byl válkou odepřen.

Zdroj: fashion-era.com

Modely pro rok 1951

Tyto dva hlavní módní proudy byly jakousi předzvěstí názorové, myšlenkové, politické a stylové roztříštěnosti následujících let. Jedinému kousku oděvu se podařilo sjednotit naprosto odlišné šatníky a to kalhotám, ty po II. světové válce definitivně zapustily kořeny do každodenního běhu života.

Za zmínku jistě stojí ještě jedna výrazná subkultura vytvořená ve Francii během II. světové války, tzv. Zazous. Tyhle zlobivé děti nosily křiklavé a volné oblečení a svým oděvem i životním stylem dávaly najevo, jak celou společenskou situací opovrhují. Někteří členové dokonce začali nosit židovskou hvězdu, na kterou si místo slova Žid přišívali Swing.

Haute couture strádá

50. léta byla ve znamení střízlivého umírněného klasického oděvního stylu. Vlivem čistého pragmatismu spojeného s maximalizací zisku začíná pomalu přebírat otěže pret-a-porter na úkor haute couture. Proč zbytečně šetřit na jedny jediné šaty, když můžete mít za stejnou cenu deset? Proč ale kupovat to, o čem dopředu víte, že je pouhá kopie stovky dalších, které si směle vykračují po ulicích? Čemu dát přednost? V 50. letech to vyhrála konfekce.

Zdroj: fashion-era.com

Modely pro rok 1959

Na vývoj módy mají velký vliv i politické události, a že jimi 50. léta rozhodně nešetří. K revolučním změnám dochází i ve způsobu provedení módní fotografie. Modelky začínají fotit i mimo ateliéry a jejich popularita bez příčiny začíná vzrůstat. Mezi nejžádanější patřila Dorian Leigh a její mladší sestra Suzy Parker (obě jsou vnímány jako první supermodelky), Lisa Fonssagrives, Dorothy Horanová alias Dovima nebo Inga Lindgrenová (ve Švédsku).

Elegance versus temperament

V roce 1952 přichází francouzský návrhář Hubert de Givenchy se svou první kolekcí, ve které dominovaly šaty siluety A. Tato přehlídka znamenala pro jeho další tvorbu významný mezník. Šaty od Givenchy se objevily v řadě filmů, mezi nejznámější patří Snídaně u Tiffanyho, kde hrála jeho blízká přítelkyně a věrná zákaznice Audrey Hepburnová, později mezi jeho prominentní zákaznice patřila Jacqueline Kennedyová nebo monacká kněžna Grace Kellyová.

Ovšem opravdovými králi světového módního průmyslu se v 50. letech stali Italové. Pomohl jim v tom hlavně film. Italští herci a jejich filmy se svým temperamentem ovlivnili vnímání módy, která dostala švih a šťávu. Francouzská elegantní tvorba nabízela uhlazenost a šarm, což snadno přebyla živelnost Italů. Ať už ale ženy dávaly přednost jakémukoliv stylu, vždy dospěly k jedinému závěru, jak řekl Hans Kratzer: „Šaty dělají člověka a ženu povzdech: Zase nemám co na sebe…”

Zdroj: style.com

Chanelu není nikdy dost, spring 2010

Zdroj: style.com

Donna Karan a kolekce spring 2010

Zdroj: style.com

Inspirace od Donny Karan, spring 2010

V těžkých válečných letech musely ženy v mnohých směrech nahradit muže a s příchodem revoluce postavení ženy ve společnosti dochází i ke vzpouře v jejím šatníku. Ten zahltily především modely založené na jednoduchosti, praktičnosti a větší variabilitě pro nejrůznější příležitosti.

Zdroj: style.com

Malé černé a Louis Vuitton z kolekce fall 2009

Hledání ideálu

Touha žen dosáhnout dokonalosti se mnohokrát v minulosti vymstila. Jednou to byla gotická krása vyhublosti, jindy barokní plnosti, následně úzký pas provázející několik historických epoch sevřený k nedýchatelnosti v korzetu a po I. světové válce na sebe vzal ideál ženské postavy podobu chlapecké siluety. Synonymem krásy se stala dlouhá šíje, plochá hruď, úzké boky, propadlé břicho a dlouhé štíhlé nohy, které odhalovala zkrácená délka sukně dva prsty pod kolena a stala se tak výrazným rysem poválečné doby. Proslavila ji zejména Gabriella Chanel ve svém kostýmu nesoucí se na vlně nenápadného a střízlivého střihu, kterému odpovídalo i kratší sako.

Fotografie šatů a kostýmů s délkou sukně do půli lýtek bez kanýrů a volánků otištěných v americkém časopise Harper´s Bazaar vyvolal jemnou ale trvalou rebelii ženského odívání. Od roku 1926 znají ženy pojem malé černé, kterým Coco dala název Ford, z hledáčku pozornosti neunikl ani sportovní tříčtvrťový kabát nebo tvídový kostým.

Zdroj: salon.cz

Šaty Ford od G. Chanel

Umírněné barvy šedá, béžová a černá v kombinaci se vzory rybí kosti a kohoutí stopy hrály prim na módní scéně a to hlavně proto, že na první pohled neměly zaujmout šaty, ale jejich majitelka. Přesně v duchu citátu anglické herečky Vivien Leighové: „Pravá dáma nenosí šaty. Dovoluje šatům, aby byly na ní nošeny.“ Střih měly obvykle košilový bez vyznačené pasové linie s nařasením na bocích.

V podání pařížské návrhářky Madeleine Vionnetové získávají však šaty střih asymetrický v kombinaci kontrastních a nestejnorodých materiálů. Jean Lanvinová naproti tomu neuznávala strohost, její oblečení bylo mírně dekadentní, ale za použití lehkých materiálů získávalo vzdušnost a jakousi křehkost.

Elsa Schiaparelliová přišla s módou širokých ramen s vycpávkami jako protiklad k úzkému pasu. Americký návrhář Main Rousseau Bocher uvedl na trh šortky do půli stehen a plážové kalhoty pod kolena. Do popředí se dostala i tzv. tyrolská móda s bavorskými výšivkami a dirndly, což byla nemilá předzvěst Hitlerova nástupu.

Zdroj: fashion-era.com

Návrhy šatů pro rok 1929

Hospodářská krize donutila i módu haute couture k produkci levnějších variant. To mělo, k nevoli mnohých návrhářů, za následek vznik butiků, kde se začínaly objevovat konfekce slavných značek, neboli pret-a-porter (doslova připraveno na nošení). Na rozdíl od exkluzivních výrobků haute couture nikdo nikdy nevlastní jedinečný kus oblečení a každý se musí smířit s horší kvalitou.

S tím souvisí i rostoucí náklonnost mnohých návrhářů k umělým vláknům sloužícím jako náhražka za drahé, ale přírodní materiály. Zajímavé je, že i když v roce 1940 vynalezl Otto Wichterle polyamidové vlákno silon, začaly se vyrábět populární nylonky v Americe, tolik oblíbené směnné zboží vojáků během II. sv. války.

Zdroj: fashion-era.com

Účesy roku 1930

Nenápadné doplňky

Leckteré klobouky připomínaly helmu a krátkým chlapeckým účesem dotáhly ženy k dokonalosti svou posedlost po ideálu krásy. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o nudná módní léta zahalená do šedi, kde dominoval boj za práva žen a hrůzy I. světové války se tak snažily přebít nablýskanými pozlátky šperků zahrnující perly, drahé kovy či diamanty. To všechno ale ztratilo význam s příchodem lepkavě vtíravé ekonomické krize, nedostatečně talentovaným umělcem Adolfem Hitlerem a znovu zbrojícím Německem, už brzy lačnícím po čisté árijské rase. Lidstvo se sice zase oklepalo od nánosů střelného prachu, ale pachuť rychle po sobě jdoucích událostí z 30. let zůstala a ovlivnila i módu po II. světové válce.

Zdroj: style.com

Inspirace 20. a 30. léty v kolekci fall 2009 od Yves Saint Laurent

Zdroj: style.com

Yves Saint Laurent opět z kolekce fall 2009

Zdroj: style.com

Chanel i v koleci fall 2009 zůstává věrná své zakladatelce

Secese zanevřela na tradiční pojetí módy a snaží se zapomenout na nevkus a nepohodlnost předešlých dob a najít nové nekonvenční styly. Na tento vývoj měl nemalý vliv vynález fotografie a filmu. Centrem pozornosti jsou světové výstavy, kavárny, plesy, divadla, koncertní síně a hlavně móda.

Zdroj: style.com

Turecké kalhoty pohledem Haidera Ackermanna, zima 2008

Koncem 19. století si módní salóny postupně získávaly vysoký kredit, přičemž vůdčího postavení se zmocnil salón Paula Poireta, považovaného za prvního skutečného tvůrce haute couture. Inspiraci k vytváření nových osobitých oděvních stylů čerpal nejen ze svých cest po Dálném a Blízkém východě, ale i z historie módy, zvláště z období empíru. Do paměti Francouzů se nepochybně vryl i boj za reformu oděvu, který měl osvobodit ženy od korzetu a umožnit jim uvolněnost a pružnost oděvu. Vzhledem k vysokým nákladům na zhotovení šatů, byly ale módní novinky přijímány a šířeny zejména movitějšími obyvateli. Na další vývoj odívání a haute couture měla nemalý význam Světová výstava v Paříži v roce 1900, kde vystavovali všichni přední módní tvůrci své doby.

Příchod kostýmu

V citátu Paula Jeana se jakoby odrážel obraz tehdejšího ženského oděvu: „Šaty jsou zbraně, kterými svůdné ženy bojují a které – podobně jako vojáci – odhazují, teprve když jsou přemoženy.“ Zdůrazňují především tvarované poprsí, útlý pas a štíhlé boky. Sukně byla zbavena nepohodlné turnýry a dostala zvonový střih, který rozšiřovaly vsazované díly, plisé a volány. Dámské šatníky tak zaplavily moře spodniček, přičemž korzet stále zastával výsadní postavení. Navíc akcentoval ploché břicho, proto byl ještě vyšší, delší a těsnější než kdy před tím.

Spodní prádlo zažívá záplavu krajek, stužek a volánů z pavučinového hedvábí, prestiž si ale vydobyly i průsvitné materiály, díky nimž se spodnímu prádlu vdechl erotický podtext. K němu stálo v jistým protikladu kombiné (košilka vcelku s kalhotami ke kolenům). Za domácí oblečení bylo považováno hedvábné negližé zdobené krajkami a výšivkami, ve kterém bylo vhodné přijímat dopolední návštěvy blízkých přátel. Dámský oděv doplňoval velmi oblíbený kabátek s tzv. šunkovými rukávy (bohatě nabírané, často s výztuhou). Večerní pláště byly volné, lemované kožešinou.

Zdroj: historie-mody.wz.cz

Secese

Na počátku 20. století se objevují reformní snahy vedené umělci z estetických důvodů a lékaři ze zdravotních důvodů volající po přeměně šatníku. Ty vedly k návrhům na první dámské kostýmy v podobě elegantní blůzy z neprůhledného materiálu, kabátku a zvonové dlouhé sukně. Kostým se stává oděvem nejen sportovním, společenským, ale i večerním a po dlouhé době dává ženám možnost opět se pořádně zhluboka nadechnout bez sevřených žeber v korzetu.

K dámskému kostýmu byl určen kabátek v pánském střihu, který se velmi rychle stal masovou záležitostí. Určitá specifika získal i sportovní oděv, splňující praktičnost a uvolněnost. Pro jízdu na kole si ženy oblékaly kalhoty tureckého typu stažené pod kolenem manžetou, na tenis se nosily dlouhé úzké sukně, na gymnastiku naopak široké pumpky. Kalhoty se v dámské módě nejdříve ujaly při lyžování jako praktická ochrana proti chladu a studenému sněhu. Velkou novinkou bylo používání chemického hedvábí, kterému sice stále výrazně konkurují přírodní materiály, ale stává se předzvěstí budoucí záplavy umělých vláken v módním průmyslu.

Zdroj: historie-mody.wz.cz

Secese

Základ zůstává stejný

Mužský oděv stále tvoří sako, vesta a kalhoty. Přílišných změn se obleku nedostalo. Malá touha po experimentování byla patrná již v předchozích obdobích. Secese v konzervativním vývoji pouze pokračovala. Ke košili stále patří tuhý stojatý límec výlučně bílé barvy. Celkově se však obleku dostalo vypasovaného střihu, aby lépe zdůrazňoval obrysy postavy. Výraznější změnu zaznamenaly pouze kalhoty, které byly oproti romantismu širší s ostře nažehlenými puky.

Sako mělo vypasovanou linii, šikmo sestřižené šosy a menší výstřih, takže z kravaty bylo možné vidět jen uzel. K vybraným společenským událostem, jako byla například svatba, ples, či návštěva divadla, byl vyhrazen frak. U smokingu byl na přelomu 19. a 20. století moderní šálový límec potažený hedvábím. Jako svrchní oblečení byly oblíbené pláště různých typů, frekventovaný byl zejména chesterfield šitý z vlněné látky, jednořadový, se vsazenými rukávy a s límcem potaženým sametem.

Přichází čas kabelek

Doplňkům se podařilo přežít romantismus a vstoupit do secese jen s drobnými úpravami, a tak se stále nosí rukavice, slunečníky, rukávníky, cylindry, buřinky a široké klobouky hýřící peřím, umělými květy, krajkami a stuhami. Nejprve se návrhářům podařilo dostat rozměrnější slunečníky k pánským doplňkům, aby posléze ustoupily modernějším deštníkům, které v závěru vytěsnily z pánské garderoby hůl. Velký boom zaznamenaly šněrovací boty a dámské kabelky.

Pánský účes byl ve znamení pomády, jinak se nedá zcela přesně určit daný styl, stává se čistě individuální záležitostí. Dámský účes kladl stále důraz na bohatost a náročnost provedení. Vlasy se nosily uprostřed rozdělené a lehce kadeřené, večerní účesy vyžadovaly pracné tupírování. Klobouky se upevňovaly závojem svázaným pod bradou nebo přímo do účesu pomocí jehlic. Dámy z vyšších vrstev si potrpěly na šperky bohatě zdobené květinovými ornamenty. U pánů byly jediným šperkem hodinky s celou řadou přívěsků.

Zdroj: style.com

Pumpky podle návrhu Marca Jacobse, zima 2008