Zdroj: archiv kapely

Boban i Marko Marković Orkestar. Dechovka, která žije

Boban i Marko Marković Orkestar je typickým představitelem živé balkánské dechovky. Vášnivé, temperamentní, nepředvídatelné melodie, dokonalé souzvuky a jedni z nejlepších muzikantů. Kořeny kapely sahají do jižního Srbska. Země pro nás sice vzdálená, ale přesto spřízněná. Dechová hudba, o které mluvíme, se však rozhodně nedá srovnávat s tou naší. Stačí slyšet první tóny jakékoli skladby od tohoto souboru a budete schopni vyjmenovat dvacet rozdílů.

>>> Boban i Marko Marković Orkestar zahrají na letošním ročníku Sázavafestu (5. až 7. srpna). Koupit vstupenky za 1 136 korun můžete zde. <<<

Lídrem této kapely je jeden z nejlepších trumpetistů Boban Marković, jemuž s vedením pomáhá od roku 2009 i syn Marko. Dalo by se říci, že jejich hudba je přesně taková jako jejich země. V jednu chvíli vše spojuje, vzápětí rozpojuje. Rysy tradiční romské a balkánské lidové hudby se setkávají s moderními prvky, radostná témata jdou ruku v ruce s tesknými, rychlé melodie doplňují pomalé. A jen stěží byste hledali okamžik, kdy jim to spolu skřípe.

Znáte z televizních reklam…

Do povědomí se díla orchestru dostala díky filmům režiséra Emira Kusturici. Ten jimi doplnil své snímky Underground, Dům k zavěšení, Arizona Dream či Černá kočka, bílý kocour. Nejznámější pecky z těchto filmů doposud tvoří část repertoáru kapely.

V loňském roce vyšlo kapele doposud poslední album pod názvem Devla – Blown Away To Dancefloor Heaven. Žádaní jsou po celém světě, což dokazuje fakt, že v roce 2008 odehráli více než 115 koncertů v desítkách zemí. Známí jsou třeba ve Velké Británii, Maďarsku, Belgii a premiéru měli už i v New Yorku. U nás dokonalou hudbu v podání těchto profíků znají především návštěvníci festivalů jako Sázavafest (o letošním ročníku více zde).

Slyšet je a umřít…

Když si je pustíte poprvé jen tak doma, asi na vás nezapůsobí tak mocně, jako když stojíte uprostřed obrovského kotle lidí, vnímáte tóny jednotlivých nástrojů a necháte se unášet vlnou nadšení všech okolo vás. Chcete-li zažít jedinečné okamžiky a budete letos na kácovském festivalu, tyhle borce ze Srbska si za žádnou cenu nenechte ujít!

Zdroj: bjork.com

Islandská zpěvačka Björk, Foto: Ohashi Jin

Björk Guðmundsdóttir se narodila v roce 1965 v Reykjavíku. Poprvé se objevila v rozhlasovém éteru už v jedenácti letech s klavírní nahrávkou. Díky tomuto vystoupení si talentované slečny všimla nahrávací společnost a první kontrakt byl na světě. Za svých mladých let Björk tíhla spíše k tvrdší hudbě, o čemž svědčí nahrávky několika kapel, v nichž zpívala. Roku 1986 spoluzaložila skupinu The Sugarcubes, o kterou projevilo zájem i publikum v Británii a jiných evropských zemích. I přes úspěch kapela dlouho nevydržela a v roce 1992 přerušila činnost.

Medvědi a vaječné hrátky

Björk, toho času ubytovaná v Londýně, neváhala a pustila se do prvního sólového projektu. Tím bylo album nazvané lakonicky Debut. Singl Human Behaviour se stal hitem a klip k němu rozhodně stojí za to vidět. Předznamenal věc pro Björk typickou, totiž že z jejích klipů půjde většině diváků hlava kolem.

Jak je patrné, Björk nikdy neměla nouzi o nápady na obrazy dosud nevídané a zvuky nikdy neslýchané. To se potvrdilo i v dalším videoklipu, v němž se proměnila v hospodyňku.

Björk patří k interpretům, kteří sveřepě odmítají vlézt do jakékoliv jednoznačné žánrové škatulky. Její styl je opravdu více než pestrý. I když má povětšinou blízko k elektronice a experimentálnímu nezávislému popu, často si leccos půjčí i z jiných žánrů. Jako například v swingové písni It’s All So Quiet, která se stala vánočním hitem roku 1995.

Zamilovaní roboti a hlasy oceánu

V roce 1999 vyšlo vydařené album Homogenic se singly Joga a All Is Full Of Love. Kromě hudby se zpěvačka tou dobou zabývala taktéž herectvím. Objevila se ve filmu Larse von Triera Tanec v temnotách v hlavní roli československé emigrantky, která oslepne. Umělci, kteří fušují do jiných povolání, často nedosahují výsledků, které by stály za řeč – kolik Zlatých malin už bylo uděleno zpěvačkám… Ovšem Björk je v tomto směru výjimkou. Za svůj herecký výkon dostala dokonce Zlatou palmu v Cannes!

Po Homogenic následovala alba Vespertine a Medúlla. Druhé jmenované je z velké většiny tvořené pouze vokály; zpěvem, beatboxem a podobně, jiných zvuků na něm najdeme minimum. Singl Oceania byl věnován letní olympiádě v Athénách, kde ho také Björk uvedla na slavnostním zahájení. Při vystoupení měla na sobě jeden ze svých neuvěřitelných kostýmů; obrovitou mapu světa, která se postupně rozvíjela.

Od vydání poslední, šesté nahrávky Volta už uběhly tři roky. Další album dosud na obzoru není, Björk se věnuje i jiným aktivitám. Aktuálně třeba protestuje proti smlouvě Islandu se švédskou společností, která by Švédům umožňovala dlouhodobě využívat islandské zdroje energie. Kdy si tedy zpěvačka odskočí od ekologie a veřejných věcí zpátky do studia, zůstává prozatím ve hvězdách.

Zdroj: dreamworksanimation.com

Shrek

Jednou z nejznámějších písniček prvního dílu Shreka je I’m a Believer, kterou pro film nahrála americká rocková skupina Smash Mouth.

Skladbu původně napsal a nahrál Neil Diamond v roce 1966 a dodnes ji občas hraje na svých koncertech. O něco slavnější je však její cover verze od skupiny Monkeys z téhož roku.

Další píseň z dílny kapely Smash Mouth je All Star, píseň o muži, kterého všichni podporují v jeho snaze stát se rockovou hvězdou. Tentokrát se nejedná o cover verzi, ale o původní dílo kapely z roku 1999.

Originál písně Bad Reputation najdete na stejnojmenném studiovém albu zpěvačky Joan Jett, poprvé vydaném v roce 1980. Jeho první reedice vyšla hned následující rok a další s mnoha bonusy v roce 1999.

Ve filmu uslyšíte verzi od americké kapely Halfcocked, která vznikla v roce 1997. Její tvorba je ovlivněná hard rockem a punk rockem sedmdesátých let a glam metalem, který dominoval v letech osmdesátých.

Jednou z nejvíce předělávanou písní v historii rocku je Hallelujah kanadského písničkáře Leonarda Cohena, která vyšla poprvé na jeho studiovém albu Various Positions v roce 1984. Píseň byla nazpívaná různými méně i více známými zpěváky, mezi ty nejznámější patří Bob Dylan, Jon Bon Jovi, Kurt Nilsen nebo Justin Timberlake.

Verze, která byla použita ve filmu, je od Johna Calea, na soundtracku se ale objevila verze nazpívaná Rufusem Wainwrighem.

Soundtrack k filmu Shrek získal v roce 2003 v USA dvě platinové desky za prodej více než dvou milionů kopií.

Zdroj: myspace.com/katenashmusic

Kate Nash

Jejím původním dětským snem bylo herectví, cestu za ním však zmařila nucená několikatýdenní rekonvalescence po úrazu nohy. Kate ji využila ke skládání písniček; ty byly o ní, o ukončených vztazích a běžných trablích osmnáctileté holky, o prostředí, ve kterém vyrostla. Svoje první koncerty odehrála pro pár známých v Harrow, rodném předměstí v Londýně. V její počáteční tvorbě čteme obdiv k anti-folkovým písničkářům z New Yorku a The Streets (které v té době obdivoval každý druhý v Anglii). První EP si natočila doma v obýváku a pověsila na MySpace. Bez pozornosti tak dlouho zůstat nemohla; tuhle sociální síť tehdy sledovalo devět hudebních fanatiků z deseti.

Za tisícové návštěvy svého profilu vděčí Lily Allen, která jí prošlapala cestičku, když si ji přidala do top přátel na svém profilu. I díky častému koncertování se o ní doslechlo pár lidí z nezávislého vydavatelství Moshi Moshi, kteří jí nabídli smlouvu na singl. Tím byl beatový experiment Caroline’s a Victim, který se sice v hitparádách moc nechytil, ale šuškanda o nové osobité písničkářce se alespoň rozšířila za hranice Londýna. Kate tam zpívá o mladé Caroline, která svůj čas tráví vytvářením zabijáckých beatů.

Opravdový úspěch pak na Kate čekal za rohem. Foundations. Singl o rozpadajícím se vztahu a dvou rozdílných individualitách v něm vystřelil na vrcholky hitparád a celkově tak rozpohyboval dění kolem vycházející hvězdičky. Klip natočil počínající dvorní režisér Kate Nash, Kinga Burza, jenž dělal i všechny další videa k singlům z debutu. Tady pro ozvláštnění výjevu z každodenního života využil originální metodu fotografických sekvencí.

První deska Kate Nash vyšla v roce 2008. Byla plná mladistvých vyprávění pro vrstevníky, méně drzá než Lily Allen, osobitá a funkční. Chytlavé akustické melodie v kombinaci s důmyslnými beatovými strukturami a výraznou a přesnou dikcí vytvářely charismatické dílo, které ani na syté britské popové scéně nemůže zapadnout. Tuhle skutečnost by jistě Kate záviděla většina zpěvaček, které přišly po ní (prstem ukazuji na Little Boots, Ellie Goulding nebo Marinu & The Diamonds). Jedním ze singlů, které následovaly po Foundations, byl track Pumpkin Soup s klipem jak z reklamy na cukrkandl.

Malým předznamenáním dalšího směřování Kate Nash byl cover Give Him a Great Big Kiss od americké dívčí skupiny 60. let Shangri-Las, který nahrála s Billym Braggem krátce po svém úspěchu na Brit Awards v roce 2008. A právě prohrabování se hudební historií vedlo až k nahrávání jejího druhého alba, které vyšlo letos. Jeho silné popové melodie umocněné znásobeným vokálem a četnými orchestracemi odkazují na jasný kontext holčičího popu minulého století, přesto tady člověk nemá pocit, že by poslouchal recyklát dívčích skupin od Phila Spectora (pionýra produkce 60s popu) nebo ódu na tohle období jako od She & Him. Celé je to pořád zasazené do současnosti. Texty tracků na My Best Friend Is You nejsou zdaleka tak veselé jako melodie; mapují proces jejího dospívání a nesou vážnější témata.

Obsesi zlatými šedesátými v náznacích čteme i v nové image Kate nebo jejích klipech k aktuálním singlům Do-Wah-Doo a Kiss That Grrl.

Kate Nash nám teď vypadává z kontextu současných zpěvaček, kterých Británie vyrábí kvanta, což ale nelze brát než jako výrazné plus. Na rozdíl od nich totiž úspěšný debut nebyl její cílovou stanicí. A ačkoli prodeje druhé desky se drží silně při zemi, není to důvod na tuhle holku z Harrow zapomenout.

Zdroj: freedigitalphotos.net

Hippie autobus - takovými se jezdilo nejen na Woodstock

Největší slet květinových dětí v historii se konal v obci Bethel ve státě New York. Na území o rozloze 600 akrů pronajatém od místního farmáře vystoupily mezi 15. a 18. srpnem takové hvězdy jako Jimi Hendrix, Janis Joplin, Joan Baez nebo Jefferson Airplane. Do čtyř dnů se podařilo vměstnat dvaatřicet vystoupení.

Láska, mír a rock´n´roll

Woodstock byl předně hudebním festivalem, ale zároveň jakousi mírovou manifestací. Plakáty lákaly na tři dny míru a hudby. Lidé, kteří se tam sešli, nechtěli jen poslouchat hudbu a bavit se. Chtěli dát najevo své postoje, protestovat proti násilí a vyzdvihnout hlavní myšlenky květinového hnutí, které v té době opravdu hýbalo světem. Pro hippies se Woodstock stal možná vůbec největší příležitostí, jak dát najevo nesouhlas s válkou ve Vietnamu.

Louky okolo pódia se už několik dní před začátkem festivalu plnily auty. Na celé ploše se to jen hemžilo. I sami organizátoři museli hledět na masy příchozích poněkud nevěřícně. Předběžný odhad byl mnohem skromnější – počítalo se maximálně s dvěma sty tisíci návštěvníků. Dorazilo jich nakonec na půl miliónu. Mnozí z účinkujících se přes takový obrovský nával nemohli dostat a museli se na místo dopravit helikoptérou.

Brány se otevírají

Původně se na festival prodávaly vstupenky, ale protože dorazilo takové množství lidí, situace se zanedlouho vymkla kontrole. Ohrady okolo areálu nebyly zdaleka hotové, natěšení hippies na ně vůbec nedbali a hrnuli se vesele dál. Pořadatelé se tehdy rozhodli pro gesto, které se dnes zdá téměř neskutečné. Vstupné oficiálně zrušili a všechny pouštěli dovnitř zadarmo.

Po finanční stránce se jim tedy nakonec festival moc nevyplatil, přesto nelitovali, že se do něj pustili. John Roberts, jeden z pořadatelů, po letech prohlásil: „Trvalo nám sice jedenáct let, než jsme urovnali všechny finance, ale jinak to byl po všech stránkách úspěch.“

Nostalgie

O síle atmosféry na Woodstocku svědčí i to, že publikum vydrželo deštivé počasí, nepohodlí, nedostatek potravin a tlačenici. Mnoho místních obyvatel podávalo stížnosti kvůli hluku, nepořádku a dopravní zácpě, kterou návštěvníci způsobili. Také v tisku se v průběhu festivalu objevovaly dosti kritické ohlasy. Několik dní po jeho skončení o něm ovšem New York Times vydaly téměř oslavný článek. Na komplikace se časem zapomnělo, vzpomínky na několik krásných bezstarostných dní zůstaly.

Po deseti letech se konal vzpomínkový koncert. Později proběhlo ještě několik podobných výročních festivalů. Pamětníci se ale vesměs shodují, že Woodstock byl jen jeden a podobnou akci už se těžko někdy podaří zopakovat. Oněch několik dní se zapsalo do paměti všem ctitelům hudby zlatých šedesátých. Kdo tam byl, dodnes s nostalgií vzpomíná. Kdo neměl to štěstí, alespoň o Woodstocku sní.

Zdroj: archiv

Pink

Vůbec prvním singlem její hudební kariéry se stala písnička There you go z roku 2000. Ta ji katapultovala na přední příčky amerických hitparád a postarala se o její skvostný start na sólové dráze. Písnička pochází z jejího debutového alba Can’t take me home. V začátcích její tvorby je jednoznačně cítit vliv RnB.

>>> Pink vystoupí 20. července v Praze. Koupit vstupenky od 850 do 1 490 korun zde. <<<

Po mamutím vstupu do hudebního světa Pink příliš neotálela a rok po prvním albu vydala druhou desku s názvem Missundaztood, která byla spíše poprockově laděná. To se psal rok 2001. Pilotním singlem celého alba byla písnička Get the party started. Dlužno také dodat, že za tento počin americká rebelka získala svojí první cenu Grammy.

V roce 2004 se Pink rozhodla pro svoje první velké turné, jež neslo název Try this tour. To mělo podpořit i nově vzniklou desku Try this, která se ovšem nesetkala s takovým ohlasem jako desky předchozí. Kritika tento fakt přisuzovala celkovému rockovějšímu ladění alba.

Čtvrté album v pořadí spatřilo světlo světa roku 2006. I’m not dead, jak se celé album jmenuje, se stalo do té doby nejhubatějším počinem růžové drsňačky. Největším hitem tohoto alba se suverénně stal kousek Stupid girls. Jak název napovídá, cílem písničky bylo zesměšnění přihlouplých slečinek v čele s Paris Hilton. Traduje se, že od té doby se nemají děvčata příliš v lásce.

Pink si oblíbila kontroverzní projev a tím si získala řadu příznivců, ovšem i úctyhodný počet odpůrců. Troufnu si říct, že největší emoce vyvolala singlem Dear Mr. President z roku 2007. Prakticky se jedná o otevřený dopis tehdejšímu prezidentovi USA Georgi Bushovi. Píseň byla v amerických rádiích zakázána.

Pátou a zatím poslední deskou je Funhouse (2008). S tou se po dvou letech vrátila se vší grácií a sklízí s ní úspěchy po celém světě. Z ní pochází i singl So what.

Pink v Praze

V České republice Pink zazpívala v listopadu loňského roku (reportáž si přečtěte zde) v pražské O2 areně. Zřejmě se jí u nás zalíbilo, protože už zítra si dá tato blonďatá zpěvačka repete na stadionu v Edenu. Ceny vstupenek se pohybují od 850 do 1 490 korun a koupit je můžete online zde.

Zdroj: smashboxstudios.com

Yeasayer

Klipy Yeasayer jsou vizuálně působivými střípky racionálně neuchopitelných příběhů. Důkazem je například klip k písni Ambling Alp. Tento singl vypustili do světa před vydáním druhého alba Odd Blood. Skladba pojednává o italském boxerovi Primo Carnerovi, přezdívaném (jak jinak než) Ambling Alp.

>>> Koupit vstupenky za 385 korun zde. <<<

Yeasayer se inspirují estetikou dob minulých, ale zacházejí s ní inovátorským způsobem. Ať už mluvíme o surrealistickém předchozím videu nebo klipu ke skladbě O.N.E. Principy využívání diamantů, mozaikovitosti a potemnělé atmosféry v kontrastu se zářivými barvami odkazují k předloňské revitalizaci 70. a 80. let. Když ale trojice hudebníků z Brooklynu doplní celkový dojem o specifické pohyby a vymazlený styling sebe sama, nelze nic vytknout.

All Hour Cymbals a bitka o lístky

Singl 2080 z experimentálnější prvotiny byl kritiky přijat s enthusiasmem. Yeasayer jsou hudebně zdatní, vokál Chrise Keatinga má potřebnou dávku expresivnosti a podmanivosti, takže jim skladbu uvěříme komplexně. Nezpochybníme počáteční depku ani její následnou negaci (překlad části textu: Nemůžu spát, když přemýšlím o době, ve které žiju, nemůžu spát, když přemýšlím o budoucnosti, do které jsem se narodil – a potom obrat – Je nový rok, jsem rád, že tu jsem, jaro začíná, tak zpívejme).

Když se tato skladba začala šířit po internetu, kapelu to vystřelilo vysoko, a to hodně rychle. Na koncert, na který týden před raketovým startem kapely přišla čtyřicítka lidí, se tentokrát strhla bitka o lístky.

Wait for the Summer je animovaným klipem. Naskakuje souvislost s Animal Collective. Hudbou i klipem. Yeasayer ostatně – hlavně s prvotinou – byli v souvislosti s Animal Collective zmiňováni poměrně často. Určitě nejen proto, že Chris a členové ANCO navštěvovali stejnou školu.

Performeři Yeasayer

Chris, Ira a Anand se zúčastnili Take Away Show. Tyto show existují od roku 2006. Jejich princip je jednoduchý konceptem, náročný na provedení, o to působivější při realizaci. Každý týden jsou požádáni hudebníci, aby trochu ze svého umění předvedli ve veřejných prostorách. Yeasayer souhlasili a se svou performance zazářili v pařížském metru. Málo stačí k nezapomenutelnému představení.

Posledním příspěvkem bude klip k písni Audacity of Huge od Simian Mobile Disco, kterou Chris Keating nazpíval. Jedná se o asi nejlepší skladbu z alba SMD Temporary Pleasure.

Až přijedou Yeasayer 16. srpna zahrát do Prahy, snad se bitka o lístky nestrhne. I když, ať se klidně strhne. Yeasayer za to stojí. Vstupenky momentálně stojí 385 korun a koupit je můžete online zde.

Foto: Václav Kohout, Topzine.cz

The Prague Conspiracy na Jarním Sázavafestu 2009 v pražském klubu Abaton

Na samém začátku se sešli členové kapel Green Smatroll a Vertigo s cílem vytvořit instrumentální hudební těleso hrající jazz a ska. O pár měsíců později se ale hudebníci z Green Smatroll museli z časových důvodů odpojit a místo nich přišli muzikanti, kteří do té doby ska prakticky nikdy nehráli. Tak definitivně vznikla kapela nesoucí název Prague Ska Conspiracy. Největším přínosem byla nová zpěvačka Mariana, která svým skvělým hlasem stvrdila ústup instrumentální stránky a orientaci také na jiné žánry než ska a rocksteady, například na soul či r’n'b.

>>> The Prague Conspiracy vystoupí na festivalu Mighty Sounds 2010. Vstupenky kupujte za 820 korun zde <<<

V roce 2008 vydala kapela debutové Life On Ropes.

Už během prvního roku své existence stihli zahrát na desítkách koncertů a předskakovat skupinám zvučných jmen jako například SKA-P nebo New York Ska-Jazz Ensemble.

V roce 2009 vyšlo album Lies For Everyone, které už začalo naznačovat pozdější orientaci kapely. Pilotním singlem této desky se stala rytmická píseň I Want It All.

Prague Ska Conspiracy končí, The Prague Conspiracy začíná

Kapela měla ohromný úspěch a byla žádaná na mnoha akcích, přesto v půlce prosince 2009 ukončila posledním koncertem svou činnost, a to především z rodinných důvodů zpěvačky Mariany.

Fanoušci Prague Ska Conspiracy však nemuseli tesknit dlouho. Kapela se jen rozloučila s dechovou sekcí a po půlroční pauze se vrátila zpět na pódia pod názvem The Prague Conspiracy. V novém složení dostala větší prostor nejen zpěvačka Mariana, ale také kytarová sekce a klávesy a ke slovu se dostaly spíše žánry rock či punk.

The Prague Conspiracy na festivalu Mighty Sounds 2010

Poslechnout si nový repertoár i oblíbené pecky máte možnost na festivalu Mighty Sounds, kde zahrají v sobotu 17. července od 21 hodin 35 minut na Jan Žižka stagi. Lístky na festival jsou ještě v prodeji v síti Eventim za 820 korun a koupit je můžete online zde.

Zdroj: archiv

Animal Collective mají nový videoklip ke skladbě Guys Eyes

Po My Girls, Summertime Clothes a Brother Sport je Guys Eyes čtvrtým singlem.

Video začíná černobílým záběrem na skatera vcházejícího do Surf Shopu a končí jeho odchodem. Týpka se skatem ztvárnil jeden z členů kapely, konkrétně Brian Weitz aka Geologist. V době mezi příchodem a odchodem Briana z Mollusk Surf Shopu je stopáž snově rozostřenou mozaikou záběrů na surfing, skating, pláž, slunce, lidi, moře…

Na klip se můžete podívat zde:

Zdroj: archiv kapely

Hard-rocková kapela Papa Roach dorazí na Sázavafest

Tato americká partička datuje své počátky až do roku 1993. V té době ale Papa Roach rozhodně nebyli tím, co pod tímto pojmem známe dnes. Pár mladých kluků se prostě rozhodlo, že je hudba baví natolik, aby se jí věnovali častěji. A to, že za pár let budou stát na pódiích, pro která by mnozí udělali takřka cokoliv, jim na mysl rozhodně nepřišlo.

>>> Papa Roach zahrají na festivalu Sázavafest (5. až 7. srpna). Kupujte vstupenky za 1 023 korun zde. <<<

První deska, kterou na sebe upozornili širší veřejnost, je z roku 1997.  Pod názvem Old Friends from Young Years ji znala alespoň malá část tehdejších teenagerů. Po ní následovalo několik dalších alb s písničkami jako Last Resort, Infest nebo Broken Home. Budoucí hity rádií a hitparád rychle nadchly další mladé.

S novým miléniem prolomili ledy

Druhé tisíciletí přivítala kapela vzpomínkovým albem Infest. A vybrali si správně. Deska měla obrovský úspěch, v USA se stala dokonce třikrát platinovou. Díky úžasné kombinaci skladeb a především jejich hudební kvalitě se Papa Roach vydali na koncerty nejen ve svém rodném kraji, ale navštívili i Velkou Británii a Japonsko. Posíleni podporou fanoušků se poté vrhli na tvorbu další desky.

She Loves Me Not, Time and Time Again, Getting Away with Murder, Scars, Take me… Takhle donekonečna bychom mohli jmenovat jejich nejlepší singly. A že jich skutečně nebylo málo. Kapela se samozřejmě nevyhnula svému hudebnímu vývoji, ale díky dokonalému propracování songů si získává stále nové fanoušky. Později začali přidávat videoklipy k těm nejlepším songům, a to doopravdy stojí za to.

Proměny

V roce 2006 uvedla kapela nové album The Paramour Sessions, kterým jenom potvrdila své kvality. Doposud poslední deskou je Metamorphosis z roku 2009. Nyní Papa Roachs dodělávají poslední úpravy na svém novém albu, které má vyjít už v létě. A že bude za něco stát, o tom snad doopravdy není pochyb. Přesvědčit se můžete třeba na Sázavafestu. Lístky jsou v prodeji za 1 023 korun a pořídit je můžete online zde.