Zdroj: grepolis.cz

Obrázek ze hry

Divoké kmeny se odehrávají v době středověku, The West v prostředí divokého západu, Grepolis vychází ze staré řecké mytologie. Hráče, kteří si už prošli více online hrami, zajisté napadne, že taková budovatelská strategická hra už na internetu je zhruba dva roky. Je tomu skutečně tak, novinka od InnoGames se nápadně podobá hře Ikariam, které jsme se už minulosti na Topzine.cz věnovali zde.

Velká část dílčích prvků hry je s Ikariamem velmi, opravdu velmi podobná: hráči se pohybují po mapě s ostrovy ve Středozemním moři, každý začíná s městečkem právě na jednom z takových ostrůvků, hráči mezi sebou obchodují atd. Klasika.

V čem ovšem Grepolis, a InnoGames obecně, válcuje konkurenci je grafické zpracování. Místo legračních obrázků postaviček připomínající legendární dětské hračky z dob socialismu (například Igráček) se v nové hře můžete kochat poměrně zdařilou grafikou, která částečně vychází z Divokých kmenů (hlavně v oblasti navigace na webu).

Obrázek ze hry

Těžko zatím více tuto hru soudit tak krátce po jejím startu, jisté však je, že hra se drží jednoduchého konceptu, nenabízí moc možností (například jen několik základních budov, dále pokračuje jejich vylepšování, později můžete stavět třeba divadlo, maják nebo lázně), a opravdu se hodně podobá Ikariamu, byť provedení se zdá přívětivější.

Obrázek ze hry

Sám za sebe si myslím, že antický svět v Česku moc nefrčí. Bylo by potřeba takovou hru eventuelně spojit s nějakými prvky z filmů nebo seriálů (nevím, jestli ještě dávají v televizi seriály typu Xena nebo Herkules). Možná se ale pletu a osvěžující grafika z Grepolis nadchne středověkem otrávené hráče.

Obrázek ze hry

Osobně už se těším, až na český internet někdo přijde s něčím skutečně novým a originálním, co dokáže přilákat lidi a současně nabídnout hru, která své hráče dokáže vybudit ke skutečnému strategickému plánování, nejen vysedávání u počítače. Pod hlavičkou společnosti InnoGames se nyní nově objevila hra Dunwich.de, tak uvidíme, zda se na ní bude nějak více podílet a zda se jí třeba časem dočkají i čeští hráči.

Jak se vede českým online hrám bojovat proti příchodu her ze zahraničí? Tuzemští administrátoři a provozovatelé jsou už dávno zakopaní, a ne v zákopech, ale v hrobech zarostlých trním. Kytky přijde položit už jen pár dezertérů. Mají v zahraničí lepší zbraně, nebo Češi neumí zamířit?

Zdroj: darkelf.cz

Pravdou je, že čeští generálové (administrátoři a provozovatelé) se začali chystat na válku až po tom, co přišli téměř o celou armádu (hráče). Je téměř nepochopitelné, že po výborném startu českých her typu Red Dragon a Dark Elf zažívají zklamání, které bych se nebál přirovnat k pádu na několik nastavených pěstí.

Hodně zajímavých informací o vývoji českých online her a příchodem her ze zahraničí je možné načerpat od Karla Wolfa na serveru Lupa.cz. Jedná se o příspěvek Webové hry díl 1.: jak vznikly a Webové hry díl 2.: z čeho a jak žijí. Leccos okolo českých her však ještě ve zmíněných příspěvcích uvedeno nebylo a přesto stojí za zmínku, proto jsem se rozhodl věnovat jim tento příspěvek.

První české hry měly zadarmo reklamu v kinech

Jedny z prvních českých online her jako je Red Dragon nebo Dark Elf měly na počátku své existence opravdu našlápnuto k úspěchu. Není divu. Obě hry se totiž odehrávají v prostředí ne nepodobnému z Pána Prstenů, který měl v České republice ještě před uvedením do kin v lednu roku 2002 solidní fanouškovské zázemí. Právě dobu slávy Pána Prstenů považuju za jeden ze základních a zásadních předpokladů pro úspěch webových her u nás.

Zdroj: distributor filmu

Film v kinech byla pro tvůrce fantasy online her parádní reklamou. Nevěříte? Pán Prstenů přišel do českých kin 10. ledna, studenti ještě nestačili propít nebo utratit všechny peníze, co našli pod stromečkem od babiček, a vyrazili do kina na dlouho očekávaný filmový trhák. Co se tehdy asi mohlo stát po zhlédnutí filmu? Zadání názvu filmu do vyhledávače. V tu chvíli Red Dragon a Dark Elf získali tisíce hráčů.

Velkou výhodou byl i vlastní příběh ke hrám, který byl zakomponován do jejich manuálu. (poznámka: tomuto tématu jsem se částečně věnoval už před rokem v rozhovoru pro Sarden, sci-fi rubriku Neviditelného psa viz zde) O tom, že Red Dragon zaujal nejednoho fanouška fantasy, svědčí i zájem sci-fi a fantasy měsíčníku Pevnost, kde se objevilo o hře několik článků.

Z jedné hry se vyvinula druhá

Jak se to mohlo všechno pokazit? Já to chápu tak, že možná ani sami autoři her nečekali takový ohlas, proto vznikly problémy s financováním provozu a současně vznik myšlenky na komerční využití. Bez jakékoliv podrobnější analýzy a uvážení se Red Dragon rozhodl pro zpoplatnění hry. Sice se jednalo o pouhou stokorunu za zábavu na tři měsíce, ale jak to asi dopadlo? Hráči, kteří si do té doby užívali svobodu na internetu, se uchýlili k jiným nově vzniklým hrám jako například Webgame, někteří si dokonce zprovoznili vlastní hry na podobném principu. Příkladem může být například Evolution fungující dodnes na adrese www.onlinehra.cz.

Zdroj: webgame.cz

O pár let později na český internet přišly zahraniční hry. Prvním velkým tahounem se stal německý Travian, který v podstatě vzniknul na podobném principu jako Evolution z Red Dragonu. Travian si naprogramovali nespokojení hráči hry Die Staemme neboli Divoké kmeny, jejichž vznik se datuje k jarním měsícům roku 2003.

Zakázané ovoce chutná nejlépe

Travian se mezi hráče českých her dostal v podstatě virálně. Jeden to zkusil a hned to poslal všem kamarádům do herní pošty a ostatním na herní fórum. Čeští provozovatelé tehdy začaly blokovat odkazy na Travian a začaly hráčům rozdávat postihy. Výsledkem bylo to, že se o Travian lidi začali o to víc zajímat a povídat si o něm.  A to nejen ve hře, ale i ve škole nebo v hospodě, kde se o travinu dozvěděli i ti, co do té doby žádnou webovou hru nehráli.

O něco později přišly na český internet i Divoké kmeny. Princip hry stejný: snadný úvod do hry, jednoduchost. A navíc reklama. Divoké kmeny se na rozdíl od českých her nebály navázat spolupráci se svou konkurencí, se kterou si domluvila i barterovu spolupráci. Hra také přišla s kreativnějším grafickým zpracováním, které ještě krátce po spuštění českého serveru více „vyzdobila“.

Zdroj: divokekmeny.cz

Jak je možné, že se najednou na českém internetu objeví dvě téměř stejné hry, které hraje několik set tisíc hráčů, a čeští provozovatelé zůstali jen s několika ortodoxními příznivci – závisláky? Travian a Divoké kmeny mají rozdílné cílové skupiny hráčů, Divoké kmeny díky zmíněné grafice zaujaly více dětí.

Noví uživatelé internetu nechtějí hrát zastaralé hry

Internet je jiný každým dnem a každou hodinou. To si ale neuvědomili zástupci českých her, kteří s grafickým zpracováním svých her od počátku téměř vůbec nic neudělali. O změnách ve hře většinou mohou rozhodovat jen několikaletí hráči, kteří přidávají nové prvky, aby udrželi současné hráče a hra se nestala nudnou. Tím se už původně hodně složité hry staly téměř nepochopitelné pro nováčky. Zastaralá grafika, složitost, tabulky, týden dovolené na nastudování manuálu – tak by se daly pro změnu popsat základní atributy českých online her.

Čeští vývojáři webových her vůbec nevzali v úvahu, že se rozšiřuje dostupnost internetu. Teď už nejsou cílovou skupinou jen vysokoškoláci ze strahovských kolejích ČVUT v Praze, ale každé malé děcko, které má počítač s připojením na internet ve svém pokojíčku.

Zdroj: meliorannis.com

Z těch původních hráčů – tehdejších vysokoškoláků a středoškoláků – Red Dragona jsou nyní pracující lidé. A ani jim Red Dragon, Dark Elf, Melior Annis a jistě i spousta dalších nevychází moc vstříc, aby hře zachovaly věrnost. Stránky těchto her totiž povětšinou svým grafickým zpracováním – barevným spektrem – připomínají pornostránky (ne, že bych na ně chodil, ale jednou jsem je viděl u kamaráda ). Černá a rudá barva na monitoru v práci je jasným signálem pro zaměstnavatele, že se jeho zaměstnanec poflakuje po internetu, buď na pornostránkách nebo třeba na Red Dragonu.

Němci bohatnou, Češi vyměňují ikonky

A tak se nechaly české hry, za kterými stály velké firmy, převálcovat německými. Red Dragonu nepomohla Cenega ani JRC, Dark Elfu Atlas.cz a Melior Annisu BonusWeb respektive iDnes.cz. Týmy úspěšných her z Německa přitom řídí tři lidé, v Česku mají jen jednoho placeného správce, který si řídí svůj tým dobrovolníků.

Nejvtipnější na tom všem je to, že se čeští administrátoři snaží scházet a vymýšlet strategii, jak účinně čelit zahraniční konkurenci, mimo kulatý stůl se však navzájem pomlouvají. Zatímco Němci už vydělávají solidní peníze, Češi si mezi sebou teprve dokázali vyměnit ikonky.

Ve středu 16. prosince se od 19 do 20 hodin stal hostem Topzine.cz Zdeněk Pletka alias Lord Pletron, který s našimi čtenáři diskutoval o online hře Dark Elf, hru s fantasy tématikou, kterou vymyslel na začátku milénia. Světlo světa webovka

Zdroj: archív

Administrátor hry Dark Elf

>>> Záznam z online rozhovoru si můžete přečíst zde <<<

aktualizováno 17. prosince 2009

Venkovní scenérie však rozhodně neskýtala pěkný pohled – pár provizorních domů z levného betonu a za nimi jen nekonečná poušť. Nesnášel to tu. Byl zvyklý na průzračné modré hlubiny svého domovského světa. Jelikož se však jeho soustava stala terčem drtivých útoků nepřátelských nájezdníků, byl nakonec nucen ustoupit až sem do okrajových systémů. A tak uvízl na této zpropadené písečné planetě snad až na samém okraji známé Galaxie. Stýskalo se mu po šumění vody.

Ctihodný císař, ať žije na věky, na něho naštěstí nezapomněl a podpořil jeho novou kolonii zásilkou základních surovin. Právě díky tomu se z tohohle boláku na zadnici světa začalo pomalu stávat něco, co mu alespoň vzdáleně připomínalo jeho někdejší domov.

V příznivějších částech pouště začali jeho muži zakládat první hydroponické farmy a okolo ležící osady se začaly spojovat v městské komplexy. Začala se utvářet obchodní síť. Planeta začala prosperovat a brzy poslouží jako odrazový můstek pro kolonizaci nových území.

Ano, ať se mu to líbí nebo ne, planeta Kronos je nyní jeho novým domovem. Domovem a centrem nově vznikající říše.

Veškeré dosavadní pokusy o odvetné akce proti agresorům, kteří ho násilím vyhnali z jeho domoviny, skončily neúspěchem. Organizovaná síla FISTů byla na jednoho člověka jednoduše příliš. A jelikož je nyní císařská Imperiální flotila na plánované kontrole východních provincií, je odkázaný skutečně sám na sebe. Osvobození jeho rodného světa se tedy zřejmě ztratilo v nedohlednu. Johannese se začala zmocňovat deprese.

Z bezradného přemýšlení ho vytrhlo až rázné zaklepání na dveře. „Vstupte!“ pronesl unaveným, leč zvučným hlasem. Do místnosti vešel voják v Imperiální uniformě, vpochodoval až k němu, zasalutoval a zvolal: „Ať žije náš císař!“ „Až na věky,“ odpověděl automaticky Johannes, aniž by zvedl zrak od mapy. „Proč vyrušuješ svého pána?“ zeptal se po drobné odmlce. „Přišla urgentní zašifrovaná zpráva od samotného Imperátora, pane“, položil na stůl holografickou kostku a pokračoval, „a také přistál transportér s dotacemi, které vám přislíbilo vedení Aliance.“
„Výborně, okamžitě zařiďte kolonizaci té bažinaté planety, kterou včera objevili naši průzkumníci. Ať si s sebou vezmou letku stíhačů, v téhle části Galaxie jeden nikdy neví. Je to vše?“

„Skoro, pane, rovněž vám mám vyřídit, že Imperiální flotila dokončila plánovanou kontrolu východních provincií a je nyní připravena k útoku proti FISTům.“ Odpověděl stále v pozoru stojící voják. Pak znovu zasalutoval a rázným krokem opustil místnost.

Johannes párkrát přešel pokojem sem a tam, znovu se letmo zadíval z okna a pak se pohledem zastavil na císařově obrazu na stěně. „Copak si žádáš tentokrát, můj pane?“ řekl si jen tak pro sebe, znovu usedl ke stolu a zastrčil holografickou kostku do dekodéru…

***

Mezitím se na ubikacích ekologický inženýr Korin připravoval na svoji první velkou misi. Dostal od svého pána, sira Johanesse, pověření ke kolonizaci blízké bažinaté planety. Byla to páchnoucí koule, žumpa vesmíru, ze které měl udělat prosperující kolonii. Ještě neměl vůbec jasnou představu, jak celou věc provede, věděl však jedno – v Impériu není pro selhání místo. Slabé články řetězu jsou okamžitě nahrazeny, kompletně. Takže pokud si jeho pán přeje, aby se bažinatá Dagobah – sám by tu latrínu nepojmenoval lépe – změnila v rajskou zahradu a farmářské a ekologické centrum, pak udělá, co bude v jeho silách. Jakkoliv se jeho úkol zdál nesplnitelný, Korin se neúspěchu nebál. Přísahal svoji věrnost svému pánovi a Impériu a byl ochotný v jeho věci obětovat i svůj život.

„Sbohem, má krásná poušti, snad tě ještě někdy uvidím.“ Korin naposledy pohledem shlédl zlatavé písečné pohoří na obzoru a nastoupil do transportní lodě, vstříc svému osudu.

Johannes dočetl nařízení Imperátora a vztekle mrskl holočipem o zeď. Jakoby už takhle neměl dost svých problémů, z velitelství chodí čím dál více nařízení… Jediným pohybem shodil veškeré poznámky se stolu, zprudka vstal a rázně přešel k oknu. Venku zrovna odlétaly nákladní lodě se zásobami pro jeho novou bažinatou kolonii. Tiše se pomodlil, aby jeho plány vyšly a tato kolonie přežila kritické první měsíce. Bez ní se jeho již tak dost chatrná ekonomika naprosto zhroutí a on si nemůže dovolit plnou závislost na dodávkách z Ústředí. Kdyby jen jeho lidé věděli, že nemá v kase žádný kredit, takže se žold pro armádu odkládá na neurčito, nejspíše by ho to stálo život.

Zatím však, zdá se, vše běží podle plánu. Galaxie ještě uslyší o vládci jménem Johannes…

Vývoj této sci-fi webovky začal v roce 2003 jako amatérský projekt (tehdy středoškolského) studenta Tomáše Feige, který se, znechucen prachbídnou situací na poli web-browser her, rozhodl udělat hru zábavnou, především však dostatečně komplexní, aby byla skutečnou výzvou pro své hráče.

Největším neduhem současných webovek je totiž stereotyp. Hra může mít sebelepší profesionální grafiku, ale pokud postrádá hloubku a rozvoj každého nového účtu je vždy stejný, jednotliví hráči ji dlouho věrní nezůstanou. Grafika je totiž pouze lákadlo a o důvod víc, proč se registrovat, ale hratelnost (a především znovu-hratelnost) je faktor, který rozhoduje o hráčově setrvání, či odchodu.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Vezměme si třeba hry jako BiteFight, DarkOrbit (a 156 dalších), které přežívají prakticky jen díky obrovské reklamní masáži. Recyklace jejich hráčů je ale přitom obrovská a množství mrtvých účtů a mulťáků zrovna tak. Takové hry postrádají zdravé jádro a onu rodinnou atmosféru, kdy se po několik let spolu setkávají stále ti samí hráči. Tak, jako je tomu například u her jako RedDragon, WebGame a nebo právě SpaceDomination.

***

Jak již bylo řečeno, SpaceDomination.eu patří mezi sci-fi webovky. Hráči tedy nejsou vrženi do nějakého fantasy světa plného víl a skřítků, ale do nehostinné Galaxie plné opuštěných planet, neprobádaných soustav a tajemných starobylých artefaktů. V tomto temném světě čelí bezpočtu problémů, rozvojem své říše počínaje a bojem (ne)konče.

Každý hráč si při rychlé registraci zvolí jednu ze čtyř rozdílných herních stran a rovněž i typ své startovní (domovské) planety. Jeho hlavní starostí na následujících pár dní pak je stabilizace ekonomiky, průzkum okolních soustav a postupná kolonizace nových území.

Expanzi říše zajišťují armády, které se rovněž z velké části starají i o její následnou obranu. Hráči najímají velitele a k nim dokupují dvanáct různých druhů jednotek (každá strana má unikátní). Následně pak s těmito flotilami fakticky létají po galaktické mapě a bojují. Žádné imaginární přesuny jen na papíře. Jednotky se po Galaxii skutečně pohybují a při vzájemném střetu probíhá skutečný grafický souboj, žádná změť textu a čísel, jak je zvykem ve většině her.
Každý velitel má své jméno, unikátní vzhled i podrobné personální statistiky, rovněž získává bojem zkušenosti a eventuelně i povyšuje na vyšší hodnosti, čímž získá dodatečné bonusy pro své mužstvo. To vše umožňuje lepší splynutí hráče s hrou a ztotožnění se s jeho poddanými.

Univerzálním platidlem ve světě SD je Kredit, který je dále doplněn šesti dalšími surovinami. Nejedná se přitom o žádnou vatu, každá má svůj smysl a význam. Všechny suroviny produkují lidé na planetách.

Už zde padla zmínka o ekonomice. Ta tvoří vedle systému armád jeden z klíčových pilířů SD. Každá jednotlivá planeta totiž představuje malé samostatné hospodářství, které je třeba vybudovat, zoptimalizovat a dále rozvíjet. Nejedná se přitom o pouhé postavení budov, které něco produkují, nýbrž o pečlivé vyvažování několika rozdílných oblastí – spokojenost populace, zaměstnanost jednotlivých výrobních odvětví, přírodní podmínky na planetě, znečištění životního prostředí, surovinová ložiska,…

S dalším rozvojem říše a kolonizací (či dobíjením) nových území se pak jednotlivé planetární mikro-ekonomiky prolínají a formují základ pro malá vesmírná impéra, kde každý článek řetězce pracuje ve prospěch celku.

Hráči nejsou odkázáni jen na sebe, nýbrž se mohou v rámci strany spojovat do aliancí a navázat těsnější spolupráci nejen ekonomickou, ale i vojenskou. Rovněž jejich příslušnost ke straně není jen formalitou – každá strana má unikátní politický systém, který výrazně ovlivňuje její vnitřní fungování. Ve SpaceDomination se tak spolu na poli diplomatickém střetávají totalitní diktatura, monarchie i demokracie. To vše společně s víceúrovňovým tržním systémem dotváří obraz skutečně fungujícího a žijícího světa.

***

Ke každému správnému sci-fi patří futuristické vymoženosti a různá high-tech udělátka. Ty jsou zde zastoupeny v podobě technologického stromu o více než 200 různých vynálezech. Některé podporují ekonomickou část hry, některé vojenskou. Ty nejlepší pak umožňují stavět obří vesmírné stanice, minová pole, či hyperprostorové brány. Jakou cestu výzkumu hráči zvolí je jen na nich.

Pomyslný technologický vrchol představují prastaré Artefakty, pozůstatek původní Jednotné Galaktické Civilizace. Jejich síla ovlivňuje vždy celou stranu, která nad nimi v danou chvíli drží kontrolu. Pětice hlavních Artefaktů, části plánů na Galaktický Portál, pak tvoří hlavní cíl hry.

Hra je dělena na věky o maximální délce 100 dní. Vítězí strana, které se podaří získat všech 5 částí plánů na Galaktický Portál a následně tento monumentální projekt zrealizovat a postavit. Pokud se ani za 100 dní nikomu nepovede tento cíl naplnit, Galaxie je násilně vyhlazena a věk končí neúspěchem.

SpaceDomination rozhodně není jednoduchá hra. Její komplexnost si vybrala svou daň a pro nově registrovaného hráče se SD může jevit jako až příliš těžké a složité. Nicméně součástí webu je i poměrně solidně sepsaný HELP a hra samotná je protkaná drobnými nápovědami, nemluvě o tom, že spousta hráčů cíleně zakládá „newbie” aliance na zaškolování nováčků.

Kdo překoná počáteční (ne)znalostní bariéry a pronikne pod tvrdou skořápku, čeká na něj bohatá odměna v podobě rozmanitého světa s takřka nekonečnem možností seberealizace a příjemného hráčského kolektivu.

Sváteční večer 17. listopadu se čtenáři Topzine.cz strávila česká administrátorka online her Divoké kmeny a The West Mirka Grentzerová alias Indigra. Mimo jiné v online rozhovoru prozradila, že by se už brzy mohla na českém internetu objevit další hra z německé dílny InnoGames.

Zdroj: divokekmeny.cz

Divoké kmeny

„Hrála jsem rok Divoké kmeny, cca půl roku The West, teď se věnuji nové hře, která se brzy objeví na českém serveru, Grepolis. Hrát tyto hry je moje zaměstnání,“ napsala společně se smajlíkem Indigra na otázku, zda sama v některé online hře působí jako hráč. Nová hra Grepolis by měla být zhruba do dvou měsíců lokalizována do českého jazyka, přesný termín znám zatím není.

Záznam celého online rozhovoru s Indigrou si můžete přečíst zde.

Správkyně dvou her na českém internetu také přiznala, že díky své práci získala velké množství přátel. Pokud netráví volný čas s nimi, pak se často zvedne od počítače a vydá se číst historické romány nebo vyrazí třeba do přírody. Většinou však na koni, na kole nebo na motorce, ale výjimečně dokonce pěšky.

Došlo i na otázku spojenou s King Age, hrou velmi podobnou Divokým kmenům. Indigra k tomu řekla: „S herní kopií “Kingsage”, nemáme nic společného.“ Nutno dodat, že hry na hodně obdobném principu jako původní Divoké kmeny, respektive německé Die Staemme, stále vznikají. Nejvíce jich přichází na internet z Německa. Nejúspěšnějšími zástupci jsou hry Travian od firmy Travian Games GmbH a zmíněná hra Kings Age od Gameforge Productions GmbH.

Zdroj: travian.cz

Travian

Zdroj: kingsage.cz

Kings Age

Pokud nezvolíme na poli online her Divoké kmeny, naše volba padne na starověký Travian, kde se vžijeme do role Římanů, Galů a Germánů. Cíl je jednoduchý. Vraždi, anebo budeš zavražděn. Buď součástí silné aliance, nebo se staň farmou pro silnější jedince, kteří to udělali rychleji než ty.

Jak již bylo avizováno – princip celého Travianu náleží především nekonečné válce mezi jednotlivými hráči, kteří se můžou sdružovat v různé aliance. Mezi těmito aliancemi jsou buď uzavřené partnerské smlouvy, anebo zde panuje válka. Ihned po registraci do hry se spustí nekonečný proces, při kterém rozvíjíte svou vesničku. To znamená surovinová pole a všemožné budovy, jež patří přímo do vaší centrální vesničky. Budujete armády, opevnění a nakonec jste i připraveni k boji. Tak tedy bojujte! Ukažte ostatním, že rozhodně nebudete laciným zdrojem surovin. Ovládejte své soupeře pomocí psychologických technik za jedním účelem. Být ten nejlepší. Být vlastníkem jména, při jehož vyslovení se všem vaří krev v žilách.

Stejně tak jako vy i každý soupeř ví, proč je důležité vycvičit co největší množství příslušníků objevených vojenských jednotek. Pokud vám vrtá hlavou, co znamená vycvičit objevenou jednotku, čtěte dále. V průběhu hraní hry, jak tak přicházejí různá zdokonalení staveb, se ve vašich kasárnách či v jiných stavbách pro výcvik armády objevují nové možnosti výcviku. Není to nic jiného, než silnější armádní jednotky přibližující vás zase o krůček blíže k rozdrcení soupeřů. Vždy musíte pamatovat, že u armády je důležitá kvantita i kvalita. Zkrátka je třeba na vaše shromaždiště, tedy místo pro shromažďování armády, dostat co možná nejvyšší počet opravdu silných vojáků či jiných represivních prostředků. Zapojte do práce své dřevorubce, prohlubte železné doly a vesničanům v místech dobývání hlíny zatopte, ať odvádějí prvotřídní výsledky. Za podpory vysoké produkce obilí vám armáda poroste velmi rychle a za chvíli budete schopni skutečného útoku.

Druhá strana mince – organizace

Jak ale vypadá hra Travian z té druhé strany, ze strany tvůrců? Kdo se nezeptá, nic neví. Travian je jedním elementem z množiny her od Traviangames, jenž se na internetu vyskytuje už dostatečně velkou dobu, aby bylo možné jeho působení bilancovat jako jeden velký úspěch. Hráči přicházejí a odcházejí, ale to nejdůležitější je, že stále hrají tisíce lidí. Počet hráčů v jedné zemi může být podobný Jo-Jo efektu u neúspěšně hubnoucích lidí, ale servery provozované celkem v 30 jazycích jsou zde právě pro potlačení těchto možných výkyvů.

Jako důkaz oblíbenosti této hry můžeme předložit i naše prvenství v počtu hráčů Travianu, jenž čeští hráči získali v době největší slávy této hry před dvěma roky. Dnes se tato vysoká čísla přesunula směrem na východ, což znamená pouze boom v oblastech s větším zalidněním. Ptáte se  asi, jestli při registraci můžete zažít společně s touto hrou nějakou legraci. Odpověď zní, že rozhodně ano. Už tu není rok 2006, rok největšího rozmachu této hry v našich končinách. Je zde téměř rok 2010, který pro hru znamená pořád stejně kvalitní herní podmínky. Římané jsou stále Římané a Galové stále berou zajatce.

Všechno je téměř při starém, což je v případě této hry pouze nesmírně velké plus. Tým organizátorů potírá nečestné uživatele více účtů, komunita je stále velmi vstřícná a většina hráčů se snaží hrát zodpovědně a poctivě. Zhodnoťme všechny online hry a stejně zjistíme, že Travian je stále nejkvalitnější a nejzábavnější online hrou vyskytující se mimo sociální sítě. Jste-li příznivcem dobývání, válčení a intrik – Travian je tou správnou volbou právě pro Vás.

Kdyby zvuk mohl pronikat vakuem, slyšela by celá Galaxie vítězný jásot pronikající z imperiálních křižníků a stíhačů. Dnes byla totiž poražena největší armáda Bratrstva a jejich dominance v Centrálních sektorech brzy vezme za své. Díky pečlivě připravenému útoku zbyl z kdysi pompézní flotily s modrou zástavou jen vesmírný odpad.

Ze všech důstojníků hrdého Bratrstva zůstal na živu pouze generál Glee, a ten byl nyní se spoutanýma rukama dovlečen za doprovodu imperiální eskorty na velitelský můstek hlavního z křižníků.

„Podle platné Galaktické úmluvy, kterou podepsalo i Impérium, mi jako vysoce postavenému důstojníkovi musíte poskytnout dvanáctihodinovou lhůtu pro kontakt s mou domovskou planetou!“ vyštěkl Glee hned jak se s ním eskorta zastavila. Postava stojící před ním však byla i nadále otočena zády a nejevila známky zájmu.

„Nejsem člen Impéria,“ ozvalo se po chvíli.
„Tak kdo tedy jste?!“ zavrčel Glee.

Postava se pomalu otočila. Pod staženou černou kápí jí plály modré plamínky.

„Slyšel jsem, že vy z Bratrstva máte moc rádi soudy. Tudíž jsem si pro vás také jeden připravil, generále Glee,“ záře z modrých plamenů byla čím dál více oslepující.

„Jste obviněn ze zrušení Koutku Poezie v Galaktickém fóru!“ zahřměl neznámý.

„Cože?!?“ Glee byl očividně zaskočen, stejně jako všichni okolostojící vojáci.

„Dále jste obviněn z toho, že jste se ani nesnažil o obnovení fóra podobného zaměření, takže se všechny básnické duše musely přesunout na Off Topic, kde se jejich díla ztrácí ve směsici žvástů a plků! ” záře vycházející zpod mužovy kápě byla již téměř nesnesitelná.

Postava náhle pozvedla ruce nad hlavu a zlehka tleskla. Obří vlna energie obalila tělo konsternovaného generála a poté ho vtáhla do sebe. Glee byl pryč.

„Tak, to bychom měli“, zamumlal si jen tak pro sebe Archmage a s potutelným úsměvem nechal teleportační zařízení vklouznout zpět do záhybů svého roucha.

„Jo ho hou, my jsme banda zlá,
kdo jde s námi, ten se má.
Jo ho hou, kdo nás vidí,
hned se radši z cesty klidí.
Jo ho hou, krást a vraždit chceme,
my jsme cháska pirátská
a my nikdy nevymřeme!“

Hymna galaktických pirátů duněla barem, když se v jeho středu znenadání objevil zmatený generál Glee. Záblesk světla, který jeho nečekaný příchod doprovázel, okamžitě přilákal pozornost všech přítomných a dříve bujará atmosféra se rázem změnila v nepřátelské mumlání. V krčmě to brzy začalo vypadat jako v úlu.

Všeobecný neklid přerušilo až rázné bouchnutí do stolu. Jako na povel všichni utichli a mlčky vytvořili koridor k ozdobenému sezení v rohu. Vůdce pirátů, drbaje na hřbetě uzgarrského deronida, jenž se mu rozvaloval u nohou, věnoval nezvanému návštěvníkovi letmý pohled a pak si začal potichu prozpěvovat:

„Jo ho hou, nebudeš mít maso z krys,
dnes tu mám pro tebe,
tenhle modrej hnis.
Jo ho hou, jo ho hou…“

„Je tvůj,“ pokynul pak svému mazlíčkovi. Deronid se postavil na všechny čtyři a obě jeho hlavy vycenily hrozivě vyhlížející zuby. Po chvíli už se krčmou zase nesl bujarý zpěv a smích…

Dlouho očekávaná událost mezi řadou fanoušků světa sci-fi  je konečně tady. Došlo ke spuštění finální verze webové hry SpaceDomination.eu. Byl tak oficiálně ukončen více než 4 roky trvající vývoj této webovky a jak se autor nechal slyšet, nyní již bude docházet pouze k drobným úpravám především kosmetického rázu.

Definitivně u konce jsou tedy zásahy do samotného konceptu hry a jejích základních pravidel a principů. Hráči se již nemusí obávat žádných nemilých překvapení v podobě zásadních úprav za chodu a mohou se plně soustředit na to nejdůležitější, co dělá SpaceDomination.eu unikátní, precizní ekonomický model správy obřích vesmírných říší, propracované vesmírné boje skutečných armád a komplexní politický systém s rozdílnými modely pro jednotlivé herní strany.

Byť svojí členskou základnou patří spíše k menším rybkám, díky obrovskému světu skýtajícímu takřka nekonečné možnosti seberealizace jak pro bezcitné válečníky, tak pro zvídavé vědce či pacifistické farmáře patří SpaceDomination právem mezi špičku českých amatérských webových her (celou hru tvořil jeden člověk).

Závěrem ještě připojujeme vyjádření admina SD k otázce nízkého počtu hráčů: „SDčko není hra pro cvičené opice, které párkrát za den někam kliknou a mají vystaráno. Tohle je hra pro chytré lidi schopné přemýšlet a plánovat.“

Zaujalo vás to? Tak si pojďte zahrát na spacedomination.eu. Hra je celá v češtině a hlavně úplně zdarma.

Jeden z hlavních administrátorů hry Meliorannis Radek Bejda v online rozhovoru na Topzine.cz v neděli 25. října čtenářům Topzine.cz odpověděl na dotazy čtenářů týkající se současnosti a budoucnosti hry, ale prozradil také, jak hra před deseti lety vznikla.

Zdroj: archív Radka Bejdy

Administrátor hry Meliorannis Radek Bejdabývá přezdíván Diablo

„Bylo to v kruhu přátel k prvotnímu nápadu vytvořit nějakou hlinovku (1999), co se týká programování to celé kompletně dal dohromady kamarád a grafiku vymyslela naše další administrátorka. Koncept a celý systém hry dalo dohromady více lidí z okruhu přátel a známých při večerních diskuzích u piva, a v roce 2001 byla představena veřejnosti, novinky a změny se prováděli zpočátku za pochodu, bylo to celkem zabugované na celkový rozsah možností hraní a kombinací jednotek a kouzel, které hra v současnosti poskytuje,“ napsal v online rozhovoru Radek Bejda alias Diablo.

Administrátor hry také prozradil několik novinek, které se ve hře připravují. Meliorannis se tak pravděpodobně dočká i nové grafiky, aby mohl lépe konkurovat přívalu online her ze zahraničí. Grafická podoba by měla vzniknout na základě podnětů současných hráčů. Momentálně se dokončuje i nápověda Melioranis Wiki, kde by měli nejen nováčci nalézt veškeré potřebné informace.

O hru se v současnosti starají tři lidé: programátor, multihunter a administrátorka herního webu pro stálou hráčskou komunitu. Tým dalších osmi lidí má na starost testování novinek, pomoc a nápovědu ve hře.

Celý záznam online rozhovoru si můžete přečíst zde.