Zdroj: ramascreen.com

Nimród Antal se svým novým zvířátkem

Maďarská krev

Antal se narodil 30. listopadu 1973 v Los Angeles v rodině maďarských přistěhovalců. V roce 1991 se rozhodl ke kořenům vrátit a vypravil se do Maďarska. Tam vystudoval filmovou akademii a pracoval na různých pozicích v televizním a filmovém průmyslu.

První dva filmy (Bohóclövészet a Biztosítás, oba krátkometrážní) režíroval už v devadesátých letech. Prosadil se i jako herec. Ve snímcích Közel a szerelemhez a Balra a nap nyugszik se objevil v důležitých vedlejších rolích. Mezi oblasti jeho působení patří i scenáristika.

Revizoři – vpravdě akční průlom

Svůj režisérský a scenáristický talent naplno projevil v akčním thrilleru Revizoři. Ten v roce 2003 překonal v žebříčcích návštěvnosti maďarských kin všechny hollywoodské hity. Kromě komerčního úspěchu se dostavilo i uznání kritiky. Revizoři byli uvedeni na významných filmových festivalech, mimo jiné v Cannes, v Karlových Varech a v Chicagu. Z Cannes si Antal odnesl cenu pro mladé a z amerického města u jezer dokonce hlavní cenu, Zlatého Huga.

Jak už název napovídá, Revizoři se odehrávají v budapešťském metru. V tmavých tunelech sledujeme revizory i kontrolované pasažéry. Diváci si snímek oblíbili díky jeho svižnému tempu podporovanému prací kamery a rychlým střihem, zajímavému soundtracku a zejména zásluhou množství vtipných, více či méně podivných situací.

Zdroj: distributor filmu

Jeden z Predátorů

Do třetice všeho dobrého

V roce 2005 zamířil Nimród Antal zpět do rodného L.A. Úspěchu se ale zatím nedočkal. Zůstal věrný akčním žánrům, ale ani horor Motel smrti s Kate Backinsaleovou a Lukem Wilsonem, ani thriller Ozbrojení a nebezpeční nevzbudili zvláštní pozornost diváků či nadšení kritiky.

I tak ale Antal získal důvěru hollywoodských producentů a byl mu svěřen jeden z letošních trháků – Predátoři. Další díl série o vesmírném monstru přijde do českých kin už osmého července. Obsazení zdobí jména jako Adrien Brody, Laurence Fishburne a Danny Trejo. Všechno nasvědčuje tomu, že by mělo jít o lahůdku pro všechny příznivce akčních snímků. A na třetí pokus by tak Antal mohl dobýt Hollywood.

Více o filmu Predátoři si můžete přečíst zde.

Ačkoli se to na první pohled zdá neuvěřitelné, i animované snímky potřebují režiséra. A jedním takovým je právě Lee Unkrich, jehož domovským studiem je Pixar. On sám má na kontě několik snímků, které režíroval, a několik dalších, které editoval. Většina z nich se těší přízni diváků i kritiků a získává prestižní filmová ocenění.

Zdroj: distributor filmu

Lee Unkrich a jeho svěřenci

Začíná na hračkách

Lee Unkrich patří od roku 1994 mezi kmenové členy Pixaru. Podílel se i na tvorbě prvního animovaného filmu, který toto studio vytvořilo. Tím byl Příběh hraček v roce 1995. Unkrich na něm spolupracoval jako výtvarný editor. Do snímku se podařilo získat spoustu zvučných jmen, například hlavního hrdinu Woodyho namluvil Tom Hanks.

Šlo o přelom. Příběh hraček byl první kompletně počítačově animovaný film, který není určený výhradně pro dětské publikum (i když pro děti možná je, rozhodně pobaví i dospělé). Letos jej čeká třetí pokračování, tentokrát ve 3D (v Čechách má premiéru 17. června). Na tom už Unkrich pracoval jako režisér.

Zdroj: distributor filmu

Oscarový snímek Hledá se Nemo

Příběh hraček 3 ovšem není jediný snímek, pod kterým je Unkrich podepsán jako režisér. Je zodpovědný za takové animované pecky jako Příšerky s.r.o. nebo Hledá se Nemo. Za druhý zmíněný snímek dokonce získal v roce 2003 Oscara (i když byl nominovaný i za režii, Hledá se Nemo nakonec získal jen cenu za nejlepší animovaný film).

Jen tak si hrát

Kromě režírování si Unkrich v Pixaru vyzkoušel i jiné činnosti. Vzhledem k tomu, že je stálým členem tvůrčího týmu (a to vlastně od začátku), spolupracoval na všech Pixarovských snímcích. Kromě režie a editování si tak zkusil třeba dabing – většinou namluvil doplňující role ve svých snímcích. Podle všeho to vypadá, že práce v animačním studiu je zkrátka výhra. Člověk si celý život v podstatě užívá a nikdy nemusí opustit svět dětského fantazírování. A ještě za to dostane dobře zaplaceno.

Zdroj: distributor filmu

Třetí Příběh hraček bude brzy v kinech

Jména režisérů animovaných snímků sice nejsou tak všeobecně známá jako jména snímků opravdových, ale to zřejmě nevadí. Nikde nenarazíte na fotku některého z tvůrců animáků, kde by se mračil nebo měl unavený výraz. Všichni jsou vždycky neuvěřitelně v pohodě, jako by je jejich svět pohádek a zvláštních bytostí nabíjel magickou, animovanou energií.

První z nich zavřel postavy do jednoho bytu v New Yorku a nadělil jim milé sousedy a děsivě hutnou atmosféru. Druhý z nich udělal z plážového lenošení peklo a jedné rodince pozval domů nezvaného hosta. Oba natočili horory, které se ihned zapsaly mezi legendy.

Zdroj: distributor filmu

Poltergiest

Steven Spielberg a Roman Polanski patří mezi režisérské velikány s obrovským tvůrčím záběrem. Pro oba z nich je typické i to, že během své kariéry zavítali do hororového žánru a svá jména tam zapsali vlastní krví. Není třeba ani zmiňovat, že se i tentokrát bude jednat o kvalitní díla.

Roman Polanski – byl jednou jeden dům

Tento polský režisér má na svém kontě nespočet mistrovských snímků. Tvůrce Pianisty a nejnovějšího Muže ve stínu nás ale bude zajímat z hlediska jeho rané tvorby. Hororový žánr sice  navštívil jen okrajově a dál se mu již nevěnoval, ale i to stačilo k tomu, aby pod jeho taktovkou vznikly filmy, u kterých naskakuje husí kůže dodnes. Zajímavostí je, že tyto horory (případně thrillery) patří do trilogie, ve které hlavní roli hraje prostředí bytu (Rosemary má děťátko, Hnus a Nájemník).

Topzine.cz pro vás připravil hororový speciál, který vás bude pravidelně  provázet všemožnými zákoutími tohoto žánru. Dostanete nejenom tipy na působivé snímky, ale dozvíte se i nejrůznější žánrové zajímavosti a charakteristiky. Speciálem vás bude provázet Tomáš Marek.

Rosemary má děťátko (Rosemary’s baby, 1968)

Věrná filmová adaptace románu Iry Levina má všechno, co se od správného psychologického hororu očekává. Strach zde pramení z uzavřeného prostoru jednoho bytu v New Yorku, do kterého se nastěhuje sympatická manželská dvojice. Počáteční idylka se pomalu ale jistě mění v tíživě dusivou atmosféru. Nic není takové, jak se zdálo. Dokonce ani ti milí sousedé v důchodovém věku, kteří mají zvláštní záliby.

Zdroj: distributor filmu

Rosemary má děťátko

Tento film nejlépe vystihuje slovo paranoia. Budete trpět stejně jako hlavní hrdinka v podání Mii Farrow, budete nenávidět ty hodné staříky, ale v první řadě si budete klást otázku: Kde je pravda? Polanski zde rozehrává ďábelskou hru s divákem, která se nezastavitelně blíží k děsivému konci. Anebo ne?

Steven Spielberg – hororový otec blockbusterů

Další z notoricky známých jmen filmové branže. Těžko najdete někoho, kdo by neznal alespoň jeden jeho film. Spielbergův tvůrčí záběr je ohromný. Málokterý režisér je schopen se stejnou dokonalostí natáčet dramata, sci-fi i dobrodružné filmy. I tento filmový mág zavítal do vod hororu. Doslova.

Poltergeist (1982)

Na filmu o nebezpečném duchovi, který se rozhodne terorizovat jeden obyčejný dům, se Spielberg podílel jako scénárista. I když v titulcích je uvedeno na postu režiséra jméno Tobe Hooper, pravdou je, že nejlepší části této ryzí duchařiny natáčel právě sám Spielberg (zejména kvůli osobnímu vztahu k danému tématu). Mrazivá atmosféra funguje v tomto příběhu od začátku do konce.

Zdroj: distributor filmu

Poltergeist

Jak už to u duchařin bývá, i tento horor je opředen všemožnými legendami o úmrtích a záhadných událostech během natáčení. Ať už jsou to klasické městské legendy, marketingové tahy nebo skutečnost, funguje to dokonale a dodává to filmu další úroveň děsivosti.

Čelisti (Jaws, 1975)

Nádherná pláž, sezóna na spadnutí, čas letních radovánek,  průzračné moře, lidožravý žralok,  romantické prostředí, idylka a rozdováděné děti. Co z tohoto výčtu dokáže nejvíce zkazit dovolenou? Správně, rozdováděné děti.

Zdroj: distributor filmu

Čelisti

Příběh o přerostlém a nenasytném žralokovi, který terorizuje pláž městečka Amity, se zapsal do dějin filmu nejen jako legendární horor, ale také jako otec letních blockbusterů. I když maketa žraloka je pro dnešního diváka spíše úsměvná, na atmosféře film ani dnes nic neztrácí. Ruku na srdce, kdo jednou viděl Čelisti, už nikdy nevstoupí do moře se stejnou bezstarostností jako dříve.

Už od malička měl k filmu velice blízko, jeho maminka pracovala jako filmový recenzent. Vždy v sobotu ho brala na filmy s gigantickými příšerami: „Miloval jsem je.“ Později, když se přestěhoval do New Yorku, zjistil, že ne ve všech filmech musí být obří monstra.

Zdroj: http://www.univie.ac.at

Jim Jarmusch

Jim Jarmusch se narodil 22. 1. roku 1953 v městečku Akron ve státě Ohio. Vystudoval Cayahoga Falls High School. V 17 letech odjel do New Yorku, ale jeho cesta vedla hned vzápětí do Paříže na roční studium. To byl zlomový okamžik v životě Jima Jarmusche; francouzská kinematografie ho naprosto uchvátila. Přestal chodit na přednášky a zcela ho ovládla jeho posedlost filmem. Všechen svůj čas tak trávil v kinech.

Spisovatel nebo režisér?

Po návratu do New Yorku přešel na Kolumbijskou univerzitu, kde studoval literaturu, ale jeho touha po filmu byla silnější, a tak se Jim rozhodl, že se stane řežisérem. Svůj první film Trvalá dovolená (1980) natočil za své stipendium, které dostal v posledním ročniku. Zhruba 12 000 dolarů tak nemohl použít na náklady spojené se studiem, a proto nedostal titul. Svůj druhý film Podivnější než ráj natočil o 4 roky později. Nedostatek financí mu ale nedovolil ho dokončit celý. To se podařilo až díky Wimu Wendersovi, který mu věnoval dotaci.

Zdroj: http://www.jonathanrosenbaum.com

Kafe a cigára

Filmů začínalo přibývat a jméno Jarmusch bylo stále více známější. Zařadil se po bok takových velikánů jako např. Spike Lee, Scorsese, Allen, Toback a další. Většina jeho filmů pojednává o cestě nedokonalého hrdiny za poznáním. Mrtvý muž, snímek z roku 1995 s Johny Deppem, je toho jasným příkladem.

Jeho oblíbený sport je baseball, má rád poezii a nejvíce obsazuje do svých filmů Billa Murraye. Má rád asijskou kulturu, která ho spojila dohromady s RZAou, což je hudebník a producent z hip hopové kapely The Wu Tang Clan. RZA dělal soundtrack k filmu Ghost Dog – Cesta Samuraje a zahrál si i roličku v povídkovém filmu Kafe a cigára.

Zdroj: distributor filmu

Zlomené květiny

Hit jménem Zlomené květiny

Svůj osobní život si střeží, nemá děti ani manželku. Dvacet let žil s přítelkyní Sarou Driver. Celý jeho život je hlavně film, kromě režie a scenáristiky stál i za kamerou, střihal, produkoval a komponoval hudbu. Je pravidelným vítězem filmových cen na různých festivalech. Jeho poslední dva filmy Zlomené květiny a Hranice ovládání byly natolik úspěšné, že překročily i hranice nezávislého filmu. Zlomené květiny vyhrály např. cenu Českého lva za nejlepší zahraniční film.

Jim Jarmusch je takovou hvězdou nezávislého filmu, jakou by býval byl James Bond ve službách jejího veličenstva, kdyby nebyl fiktivní postavou.

Foto: Jiří Hanzl

Jan Svěrák

Jan Svěrák se narodil v roce 1965. Jeho otcem není nikdo jiný než známý herec, scenárista, textař a jeden ze zakladatelů divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák, takže k řemeslu měl blízko již v dětství.

Oscaři

Na FAMU vystudoval obor dokumentaristika a hned svým absolventským snímkem si vysloužil studentského Oscara. Jednalo se o fiktivní dokument Ropáci, který popisuje dosud neznámá zvířata žijící v severočeské uhelné pánvi.

Hned poté ale od dokumentu utekl a již za svůj první celovečerní hraný film Obecná škola získal další nominaci na Oscara. Tentokrát ovšem úspěšný nebyl. Na významné ocenění si musel počkat dalších pět let, do roku 1996, kdy získal Oscara za Kolju. Mezitím však stihl ještě dva filmy – Jízdu a Akumulátor 1.

Návrat k dokumentu

V roce 2001 následoval na české poměry drahý a technicky náročný film Tmavomodrý svět. O tři roky později se Jan Svěrák vrátil k oboru, který vystudoval, a natočil o svém otci film Tatínek. V něm taky odhalil spory, které spolu otec a syn měli při psaní zatím posledního společného filmu Vratné láhve. Přesto, že to vypadalo, že k realizaci kvůli rozdílným pohledům na podobu scénáře vůbec nedojde, snímek byl nakonec s úspěchem uveden do kin.

Jako producent stojí Jan Svěrák také za filmem Alice Nellis Tajnosti, který stejně jako svoje vlastní filmy vyrobil ve společnosti Biograf Jan Svěrák.

Zdroj: distributor filmu

Jan Svěrák při natáčení Kukyho

Jak je z uvedeného výčtu patrné, Jan Svěrák je mužem širokého spektra filmových postupů i žánrů. Proto nepřekvapí, že jeho zatím posledním snímkem, který nyní vstupuje do kin, je animovaná loutková dobrodružná pohádka Kuky se vrací.

Překvapení je to tím méně pro ty, kteří pozorně sledovali jeho předchozí filmy. Ti totiž dobře vědí, že hra s detailem je oblíbenou činností Jana Svěráka, která tu a tam probleskla už záběry jeho předchozích filmů. Ostatně již zmínění Ropáci byli natáčeni velmi podobnou technologií. Loutkový film natáčený v přírodě za pomoci loutek poskládaných z přírodních materiálů či kousků plastů je tak vlastně jeho splněným snem.

Foto: Radek Adámek, Topzine.cz

Štáb Občanského průkazu

Dnes je jeden z posledních natáčecích dnů a točíte davovou scénu. Nejinak tomu bylo i u filmu Želary. Má to nějaký důvod, že si necháváte davové scény až nakonec? Nemáte tyto scény rád?

Vždycky si to vynutil scénář, v obou těch případech, takže to bylo jakoby mimoděk. Nebyl to záměr. Davové scény jsou náročné, ale vlastně je mám rád.

Mohl byste v krátkosti přiblížit, o co v této scéně šlo?

Ta scéna je vlastně  parafrází na zásah policistů proti lidem, kteří šli na koncert, na Plastiky do Rudolfova u Českých Budějovic, kam přijeli a  dostali tam strašně přes držku. Nejdřív před hospodou a pak je honili až na nádraží a tam jim strašně rozbili hubu, ale strašně. Pak je ještě nakládali do autobusů a rozváželi je, některé ještě vyšetřovali. Jinak ten film není celý takhle jaksi brutální, ale tahle scéna je taková vostrá, připraví ty mladé puberťáky trošku o nějaké iluze.

Hlavní představitelé jsou mladí neherci kolem osmnácti let, jak se Vám s nimi pracovalo?

Jsou chvíle, kdy je bezmezně miluji, a jsou chvíle, kdy bych je skopal do kuličky. To tak s neherci je. Někdy je hrozně pracné donutit je k nějakému autentickému výkonu a někdy jsou zas úplně úžasní. Měl jsem tu zkušenost už podruhé, že v tom pubertálním věku je lepší pracovat se samičkami, které jsou schopné nahrávat třeba i tři, čtyři režijní pokyny. To samečci v tomhle věku nenahrávají tolik pokynů. Ale jsem za ten výběr rád a mám radost z toho, že nemají takové ty divadelnicko-herecké manýry. Takže v tomhle jsou nepopsaní a věřím, že budou působit autenticky.

Foto: Radek Adámek, Topzine.cz

Záběr ze scény

Co bylo pro Vás na natáčení nejtěžší?

Často takové ty obyčejné obrazy, kde jsou oni čtyři pohromadě, protože tam se nedá za nic schovat. Někdy jsme se trápili daleko víc s  jednoduchými věcmi, než s těmi obtížnými, třeba i davovými scénami.

Dotýká se Vás námět osobně? Maté podobné zkušenosti jako hlavní hrdinové?

Podobné jo, ne stejné. Ale ti hlavní hrdinové jsou přesně stejně staří, jako jsem byl v té době já. Takže to byl i jeden z důvodů, proč jsem si řekl, že chceme točit tenhle film. Jinak moje nějaká osobní zkušenost se do toho promítá, ale ten příběh není můj. Je to podle předlohy Petra Šabacha, kterou Petr Jarchovský zhustil do takového užšího příběhu.  Šabachův formát začíná už v šedesátých letech, takový rozptyl by se nedal natočit s použitím jednoho herce, takže jsme z toho vyzobali čtyři roky od nějakého roku 1973 do roku 1977.

Jak je v dnešní době těžké natočit takovýto film a jak se díváte na dnešní stav české kinematografie a podporu od státu?

Po mnohaletém tlaku se podařilo krátkodobě trochu naplnit fond kinematografie penězi, což vyvolalo v posledních dvou letech dost velký boom povětšinou poměrně levných lowbudgetových filmů a ne vždycky to bylo ku prospěchu české kinematografie. Myslím si, že přes třicet filmů za rok je moc. Ale vedle toho bych si od fondu spíš sliboval, že by aspoň jednou za dva roky měly vznikat filmy, které budou mít větší rozpočet i nějakou historickou hodnotu, protože vracíme-li se do filmové historie, tak povětšinou jsou ty filmy ovlivněny komunistickou ideologií, což mi přijde líto.

A konkrétně u Občanského průkazu?

V tomhle směru si nemůžu stěžovat. Získali jsme i grant na tenhle film, je to koprodukce s Českou televizí. I ze Slovenska jsme získali nějaké prostředky. Financovali jsme ten film zhruba rok, což je poměrně dobré.

Foto: Radek Adámek, Topzine.cz

Rozhovor pro Topzine.cz

Jaký byl rozpočet filmu?

Rozpočet lehce převyšuje třicet miliónů, což je zejména dané tím, že je to dnes vlastně historický film a rekvizity se oproti filmům ze současnosti hodně prodraží.

Který český film vás v poslední době zaujal nebo potěšil?

Mně se docela líbil film Dvojka. To mi přišlo zajímavé a hlavně se mi na tomhle filmu líbilo, že ho vidím jako cestu. Když dělat low-budgetový film, tak ho natočit ve třech hercích s jednoduchými prostředky a nesnažit se točit lowbudget se čtyřiceti herci, protože pak výsledky bývají dost rozpačité. Líbil se mi film Pouta, velice pečlivě a zajímavě udělaný film. Mám rád ještě druhou půlku Kawasakiho růže, ta mi přišla zajímavá.

Zdroj: archiv

Hal Ashby ve filmu Harold a Maude

Začátky v Hollywoodu – Oscar za střih

Už od dětství Williamu Halu Ashbymu štěstí moc nepřálo. Narodil se 2. září 1929 v konzervativním Utahu, vyrůstal v nefunkční rodině, později se jeho rodiče rozvedli, a ještě když Hal chodil do školy, spáchal jeho otec sebevraždu. Podobně neuspořádaný byl již od začátku i život tohoto Američana. Byl vyloučen ze školy, v sedmnácti už byl rozvedený a na prahu dospělosti se přestěhoval do Californie jako tolik mladíků před ním.

Brzy se stal asistentem střihu a za střih také získal svého jediného Oscara – v roce 1967 za film V žáru noci. Sám tvrdil, že pro něj stříhání byla ta nejlepší filmová škola. Na naléhání producenta Normana Jewisona režíroval svůj první film, komedii Pan domácí. Ten se sice nedočkal velkého ohlasu, ale možná to bylo lepší než to, co následovalo po uvedení druhého Ashbyho filmu.

Harold a Maude – typický kultovní film

O Haroldovi a Maude se recenzenti vyjadřovali mírně řečeno nelichotivě. Cynicky vyspekulovaný blábol a legrační jako hořící sirotčinec… Ani studio Paramount tomuto křehkému snímku o lásce, která kvete doslova v každém věku, moc nepomohlo. Do kin ho nasadilo těsně před Vánoci, kdy americká společnost ctí tradiční hodnoty ještě více než obvykle. A na většinové diváky byla lovestory dvacetiletého mladíka a osmdesátileté Maude prostě moc.

Přesto si ale Harold a Maude své fanoušky našel. Tak jako mnoho jiných filmů vlny Nového Hollywoodu uspěl na univerzitách. Vzrůstající zájem mladých lidí si dokonce vynutil opakované uvedení do kin. Ještě dnes se Harold a Maude promítá v rámci festivalů a filmových přehlídek.

Zdroj: archiv

Jon Voight a Jane Fondová v Návratu domů

Pacifistův pohled na válku

Je smutným faktem, že nejvýdělečnějším filmem Hala Ashbyho byl Šampón, tedy snímek, jehož výrobu prakticky ovládala hlavní herecká hvězda Warren Beatty. Kromě něj zaznamenal Ashby největší finanční i kritický úspěch v roce 1978 díky protiválečnému dramatu Návrat domů.

Z pohledu produkce byl tento film jedním z posledních novohollywoodských klenotů, které v době Čelistí a Hvězdných válek ještě vznikly. Byl natočen za pouhé 3 milióny dolarů a vydělal 15 miliónů. Hal Ashby tak dokázal, že pro vylíčení hrůz vietnamské a vlastně i jakékoli jiné války není potřeba gigantický rozpočet (jako např. v případě Coppolovy Apokalypsy). I kritikou byl Návrat domů oceněn, získal navíc tři Oscary a pět dalších nominací, včetně jediného oscarového zápisu Ashbyho – režiséra.

Až k hořkému konci

Přestože Hal Ashby tvořil ještě v osmdesátých letech, poslední jeho hraný film, který stojí za zmínku, je politická satira s nádechem absurdity Byl jsem při tom. I pro hereckou legendu Petera Sellerse přestavovala filmové loučení, a to vskutku důstojné – mnozí považují postavu Chance Zahradníka za jeho životní roli. V roce 1982 Ashby, milovník rockové hudby, ještě natočil dokument z turné Rolling Stones Let’s Spend A Night Together.

Dalo by sice říci, že Ashbymu nepřála doba, ale vlastně by to nebyla pravda. 70. léta 20. století představovala asi jedinou éru Hollywoodu, kdy mohl vlasatý a vousatý pacifista, který denně vykouřil ohromné množství marihuany, vůbec nějaké filmy za peníze velkých studií vytvořit. Přesto ale jeho takzvaná umělecká svoboda nakonec pominula, a to i proto, že byl při natáčení i dokončování filmů stále nevyrovnanější a nevypočitatelnější. V osmdesátých letech byl z tvorby několika filmů dokonce odvolán.

Zdroj: archiv

Hal Ashby

Ve snaze zachránit si kariéru skončil Ashby s drogami, nechal se ostříhat a oholit a začal v modrém blejzru chodit na hollywoodské večírky. Smutnému konci už ale zabránit nedokázal. Po relativním štěstí filmovém ho opustilo i jeho zdraví. Byla mu diagnostikována rakovina slinivky. Brzy se rozšířila do plic, jater a tlustého střeva a 27. prosince 1988 v devětapadesáti letech Hal Ashby zemřel.

Jestliže ale člověk – a umělec zejména – žije v tom, co vytvořil, nezemře Hal Ashby nikdy.

Zajímavosti

Hal Ashby se nikdy nestal režisérskou hvězdou, přestože některé jeho filmy zaznamenaly relativní úspěch, čtyři z nich byly uvedeny na festivalu v Cannes a dnes je jich několik považováno za klasiku.

Film Harold a Maude vznikl podle originálního scénáře Colina Higginse, který jej napsal jako svou absolventskou práci na filmové fakultě UCLA.

Od roku 1970 až do smrti byl Ashby oficiálně ženatý s Joan Marshallovou, ta ho ale opustila již v polovině 70. let, protože mu nedokázala odpustit, jak s Beattym a Robertem Townem využili nelichotivé detaily z jejího soukromí ve filmu Šampón.

V době, kdy jeho kariéra upadala, se Ashby stále více uzavíral do sebe. Odmítal prý dokonce jíst v přítomnosti jiných lidí.

Styl bratří Coenů je dnes už pojmem nejen u zasvěcených filmařů, ale dokonce ho zná už i početná skupina laiků. Během posledních let jména Ethan a Joel Coenovi zdomácněla především díky snímkům Big Lebowski nebo Fargo.

Zdroj: minnpost.com

Ethan a Joel Coenovi

Ne že by bráchové dělali standardní filmy, na které se chodí do bijáku s miskou popcornu a velkou colou, ale i přes svůj lehce brutální smysl pro humor a vypjaté drama se dokázali zavděčit docela široké veřejnosti, a přitom stále neztratit punc originality ani charakter. Ale možná za to všechno může jen jejich rodná Minneapolis.

Jasně rozdělené funkce

Na režisérskou stoličku většinou usedá Joel, Ethan projekty zajišťuje jako producent pod pseudonymem Roderick Jaynes. Za rozvržením jejich filmařských postů nejspíš stojí fakt, že Joel vystudoval New York University of Film School, zatímco Ethan se dal na filosofii na Princetonu. Celá filmařská historie bratrů Coenových ale začíná mnohem dřív, kdy už jako děti natočili v Minneapolis amatérský film Super 8. Po studiích se podílel Joel jako scenárista na béčkovém hororu Sama Raimiho Evil Dead z roku 1982.

Zdroj: moviemaker.com

Zbytečná krutost

Skutečným debutem, pod kterým byli sourozenci podepsaní, byl snímek Zbytečná krutost (Blood Simple, 1984). Ač prvotina, už nese jasný cejch jejich unikátní tvorby. Navíc hned z kraje do hlavní role obsadili Frances McDormand, Joelovu pozdější životní partnerku, která je další zažitou značkou coenovek. Reakce diváků jsou sice rozporuplné, ale často ho zařazují mezi top 3 z tvorby Coenů.

Následuje trochu netypická komedie Zmatky v Arizoně (Raising Arizona, 1987) s lehce pohádkovou atmosférou a úžasně ujetými charaktery, která si získala popularitu u široké škály diváků.

Zdroj: thecia.com.au

Millerova křižovatka

Ve snímku Millerova křižovatka (Miller’s Crossing, 1990) už ale opět přitlačili na pilu a krev teče proudem. Jejich odpovědí na vlnu mob movies je gangsterka těžící ze 30. let, která je zároveň prvním filmem, kde se vyskytují další postavy signifikantní pro tvorbu bratří Coenů, tedy John Turturro a Steve Buscemi. Film udeří stylovou dikcí, tvrďáckými dialogy, ale i ironií a nadsázkou. Dalším filmem je Barton Fink (1991) s Johnem Turturro v hlavní roli, kde se prozměnu posuneme do Hollywoodu 40. let. Snímek sice nese trochu té lynchovské aury, kterou ale odlehčuje všudypřítomný černý humor.

Snímek Záskok (The Hudsucker Proxy, 1994) zas prozměnu připomíná něco z Burtonovy tvorby, je odlehčený, ovšem trochu postrádá švih.

Zdroj: independentcritics.com

Fargo

Dva vrcholy kariéry

Konečně přichází vysoce ceněný film Fargo (1996), kde bratři Coenovi zašli ve své brutalitě až k pomyslné tenké linii, která dělí thriller od hororu. Drsná scenérie a všudypřítomná bezútěšnost zimní Minnesoty dobarvuje celkový dojem i pointu filmu. Kuriozitou je, že Steve Buscemi je ve většině coenovek zabit. A čím větší roli má, tím menší kousky z něj zbydou. Role ve Fargu je mu prý psaná přímo na tělo. Co má největší potenciál diváka zaujmout? Film se celou dobu ubírá směrem, který si nikdo nepřeje. Fargo se ten rok postaralo o celkem sedm nominací na filmové ceny, z čehož vyhrálo cenu za nejlepší původní scénář a nejlepší herečku (pro Frances McDormand).

Zdroj: driftlessareareview.files.wordpress.com

Big Lebowski

O dva roky později natočili další vyhlášený kousek, a to komedii Big Lebowski (1998), která – ač její natočení netrvalo ani tři měsíce – se bratrům Coenovým postarala o značný nárust popularity. Valná většina fanoušků pokládá tento počin za vrchol coenovské tvorby. Slovo fuck v různých obměnách zazní ve filmu 281 krát. I to může být důvod, proč si nenechat ujít Big Dudea Lebowskiho.

Přichází 21. století a parodie

Následuje variace na Homérovu Odysseu Bratříčku, kde jsi? (O Brother, Where Art Thou?, 2000), která je tak trochu parodií na zavedená hollywoodská schémata. A co konkrétně se vám má postarat o celovečerní zábavu? Atmosféra, barevné filtry, jedinečná kamera, hity 30. let a plno komediálních momentek v čele s Georgem Clooneym.

Zdroj: ia.media-imdb.com

Muž, který nebyl

Coeni ale odpovídají i na film noir, a to černobílým snímkem Muž, který nebyl (The Man, Who Wasn’t There, 2001) s Billym Bobem Thorntonem v hlavní roli. Upoutá tím, že děj se nedrží předvídatelných schémat a diváka vtáhne natolik, že mu nedovolí vydechnout. Diagnóza lidské bezvýznamnosti a umístěnosti je možná trochu skličující, ale stejně to chcete zažít znovu.

Zdroj: premiermoviereviews.com

Tahle země není pro starý

V roce 2007 si režisérskou stoličku konečně vyzkoušel i Ethan Coen a natočil film Tahle země není pro starý (No Country for Old Men) podle stejnojmenného románu Cormaca McCarthyho. Tichý, drsný a stylový thriller, který vám nažene husí kůži. Tahle země není pro starý dostal Oscara za nejlepší film v roce 2007.

Jejich poslední filmy využívají jak populární tváře Brada Pitta, tak až možná příliš absurdního humoru. Po přečtení spalte (Burn After Reading, 2008) je plný násilí, do krajnosti vedeného sarkasmu a krvavých fórů. A Serious Man, nominovaný na Oscara za nejlepší film, zase zobrazuje nejtemnější mozková zákoutí těchto dvou autorů, o nichž si díky zhlédnutí budete už skutečně myslet, že jsou psychopati.

Jeho brácha má prima bráchu

Joel žije šťastně s Frances McDormand a jejich adoptovaným synem z Paraguaye Pedrem. Ethan žije šťastně s filmovou střihačkou Tricií Cooke. Člověku se až nechce věřit, že někdo, kdo dokáže udělat z lidské smrti nejvtipnější věc na světě, má normální život. No, to štěstí jim můžeme jen závidět.

Typické znaky coenovských filmů:

1. Složité dialogy: jejich postavy se strašně rády hádají, překřikují, mluví rychle, nesrozumitelně a sem tam s nějakým přízvukem. Titulky nutností!
2. Vykreslení Ameriky: tak, jak ji neznáme. Ku-Klux-Klan, mrazivý a prázdný sever USA, intrikářská a absurdní CIA. To všechno je jejich vlast a oni vám ji rádi představí.
3. Prachy: ano, jsou zhoubou lidstva, ne, nejsou zdrojem štěstí… V Big Lebowskim jde o kufřík plný peněz, v Po přečtení spalte o nákladnou plastickou operaci… A Tahle země rozhodně není pro chudý.
4. Nostalgie: ať už jde o folkovou a country hudbu v soudtracku, nebo o gospelové sekvence v samotném filmu, pouhá hudba jim stačí k dokreslení atmosféry. K tomu si přidejte A Serious Mana o židovském teenagerovi (narážka na jejich dětství) a máte sem tam i nějakou tu melancholii a slzičky.
5. Násilí: pokud jste útlocitní a nesnesete pohled na nějaké to bebíčko, Coeni vás nebudou mít rádi. Kde jinde totiž uvidíte chlápka, jak cpe jinýho chlápka do drtičky na dřevo?

Zdroj: booooooom.com

Wes Anderson

Pochvala od Martina Scorseseho

Wesley Wales Anderson se narodil 1. května 1969 v Houstonu ve státě Texas. Jak se můžeme v režisérských autobiografiích často dočíst, filmováním byl posedlý už odmalička. Žádné začátky ale nejsou lehké, a tak ani Wes svůj první film Bottle Rocket nedokončil. Pracoval na něm se svým spolužákem z univerzity a dobrým kamarádem Owenem Wilsonem, který je spoluautorem scénáře a ztvárnil jednu ze dvou hlavních rolí. Tu druhou si střihl Luke Wilson, Owenův mladší brácha.

Nakonec Anderson nehotový snímek sestříhal a vznikl tak aspoň krátkometrážní černobílý film. Ten se objevil na festivalu nezávislých filmů Sundance Film Festival, chválil ho i sám velký Martin Scorsese a neznámý filmař měl najednou našlápnuto ke slušné kariéře.

Zlom!

Skutečný zlom přišel v roce 2001, kdy Wes prorazil se svým filmem Taková zvláštní rodinka. Příběh vyprávějící o vskutku dost zvláštní rodině je napěchovaný hvězdami (například Owen a Luke Wilsonovi, Ben Stiller, Gwyneth Paltrow, Bill Murray, Anjelica Huston, Gene Hackman, Alec Baldwin atd.) a byl nominovaný na Oscara za nejlepší původní scénář.

Taková zvláštní rodinka Zdoj: fanpop.com

Anderson je známý tím, že rád spolupracuje se stejnými oblíbenými herci. A naopak oni zase rádi pracují pro něj. V jeho filmech tak můžeme často vidět výše zmíněné Billa Murraye, Owena Wilsona a Anjeliku Huston nebo Jasona Schwartzmana, Willema Dafoea, Seymoura Cassela a další. Režisérův mladší bratr Eric zase  pro snímky svého sourozence navrhuje scény.

Poměrně úspěšné byly i další Wesovy filmy. Roztomilá pocta oceánografu Jacques-Yves Cousteauovi Život pod vodou (2004) a indický Darjeeling s ručením omezeným (2007) sice nedosáhly úspěchů Takové zvláštní rodinky, se špatným přijetím se ale nesetkaly. Zatím poslední snímek, který Anderson natočil, je překvapivě adaptace knihy Roalda Dahla Fantastic Mr. Fox. Proč překvapivě? Protože se jedná o režisérův první animák! Na to fanoušci zvyklí nejsou, Mr. Fox ale zabodoval.

Zdroj: tinypic.com

Wes Anderson

Andersonův styl

Co je pro snímky Wese Andersona tak charakteristické? Jsou do detailu propracované, plné invencí a hravých nápadů. Prostupuje jimi zvláštní poetika, směs nenápadného humoru a melancholie. Anderson je mistr nadsázky, absurdních situací a dokáže výborně propojit komiku a vážná témata. Ve svých filmech se často zabývá tematikou rodiny, nikdy ale ne té normální. Právě naopak. Jsou to rodiny neúplné a jejich členové si k sobě snaží všemožně najít cestu, hledají a nacházejí ztracené děti, páchají sebevraždu a tak podobně.

Zdroj: availableimages.com

Život pod vodou

Zajímavé je, že všechny Andersonovy filmy, s výjimkou zatím předposledního (pokud nepočítáme kraťas Hotel Chevalier) Darjeelingu s ručením omezeným, končí zpomaleným záběrem. Darjeeling má ještě jednu výjimku: je to jediný Andersonův film, ke kterému nesložil hudbu Mark Mothersbaugh. Hudba je vůbec kapitola sama pro sebe. Anderson často používá písničky z 60. a 70. let (obzvlášť ty od Rolling Stones) a soundtracky pak patří k tomu nejlepšímu, co dnes můžeme ve filmech slyšet.

Jak už bylo jednou řečeno, Andersonova tvorba nezaujme každého, ale kdo si jeho styl jednou zamiluje, zamiluje se na celý život. Jeho filmy jsou jako postavy v nich – potrhlé a geniální. Ostatně jako Wes Anderson sám.