Zdroj: Warner Bros

Ve světe snů není vždy bezpečno

Chistopher Nolan: Pan Režisér

Christopher Nolan si své místo na kinematografickém výsluní rozhodně vysloužil už před několika lety. Již jeho celovečerní debut Sledování (Following, 1998) byl velmi kladně přijat diváky i kritikou, získal dokonce několik ocenění. Zejména svými dvěma příspěvky do batmanovské série dokázal, že by jeho jméno měl znát každý filmový fanoušek. Nolan také dlouhou dobu předvádí, že v jeho případě platí lehce otřepané úsloví o zrajícím víně.

Důležitým prvkem, který by neměl uniknout pozornosti diváků, je to, že se Nolan minimálně spolupodílel i na scénáři většiny svých filmů. Mohli bychom ho tak zařadit mezi nemnoho režisérů-autorů současné kinematografie. Po veleúspěšném Temném rytíři (The Dark Knight, 2008), který čerpal z původní komiksové látky, se tentokrát talentovaný Londýňan rozhodl pro velkolepé sci-fi/akční drama podle svého originálního scénáře. A byl to vskutku ambiciózní scénář.

Z velkých ambic může vzniknout velké dílo

První nástrahou, kterou si na sebe Nolan připravil, byla obtížná realizovatelnost scénáře. V digitální době dříve neuvěřitelných triků není problém vytvořit čistě technicky téměř cokoli. Jenže z mnoha takzvaně akčních filmů postupně právě díky této vyspělosti vyprchalo všechno ostatní – originalita, pointa, silná myšlenka a v jistém smyslu i prostá lidskost.

Nemůžeme sice hodnotit kvalitu filmu podle klíče mohlo/nemohlo by se tohle stát ve skutečnosti, ale jsou příběhy, které velkou dávku realističnosti vyžadují. Téměř celý děj Počátku se odehrává ve snu. Exteriéry tohoto snu jsou sice vytvořeny architektem, takže mohou působit velkolepým a dechberoucím dojmem, jsou ale zabydleny díky podvědomí spáče.

V průběhu filmu se navíc osoby, které daný sen zabydlují, několikrát mění. Kromě jisté intimity bylo třeba najít i odpovídající vyjádření povah jednotlivých postav. Jednou z nejsilnějších stránek Nolanova snímku je to, že vytvořil skupinu silných individualit a dokázal jim vdechnout život, a to i ten vnitřní.

A jaké sny se zdají vám?

Nechroupejte popcorn, ztěžuje to přemýšlení!

Náročný nebyl režisér jen k sobě, dost toho vyžaduje i od diváků. Počátek rozhodně není akční oddychovka, při které na pár hodin vypnete mozkovnu a necháte se oslňovat trikařskou exhibicí. Do děje je sice zahrnuta spousta doslovných a přímých vysvětlení jednotlivých aspektů fungování snů a jejich navštěvování a využívání (a to nejen v první půli, kdy je celý postup kradení či vkládání myšlenek spícímu objasňován hned několika postavám, ale i v průběhu dějovější druhé části).

Diváci se tak mají čeho chytit, přesto je nečeká lehká práce. A tato práce patrně neskončí ani se zmizením posledního titulku. Počátek není snímek na jedno zkouknutí.

Když už nestačí štípnutí

Téma snu a znejasnění reality tu už jak ve filmu tak v literatuře bylo několikrát. Ale je pořád stejně vděčné. Stačí připomenout slavnou větu: „V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď už nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem.“ čínského filosofa Lao-c’. Nolan sice neznejasňuje realitu nijak výrazně, ale když už to udělá, je to perfektně načasované i provedené.

Pan režisér při práci

Jak už bylo zmíněno, nestojí Počátek na jednom hlavním herci. Dějová linie se sice soustřeďuje na příběh Doma Cobba (Leonardo DiCaprio), ale každá z vedlejších postav má své důležité místo. Trochu to může evokovat svět komiksů. I tam často nezáleží jen na době, po kterou se daný hrdina vyskytuje na scéně, a na množství jeho replik.

Síla vedlejších postav je dána i tím, že jsou pro danou akci vybráni jako ti největší odborníci a profesionálové. Ve světě, který na diváky působí cize a nově, se skvěle orientují a znají jeho pravidla. Jsou vlastně našimi průvodci.

I díky tomu si mohl Nolan dovolit přesahy nejen do roviny filosofické a morální, ale i určité odlehčení. Hrdinové Počátku jsou normální lidé. A normální lidé mají slabší chvilky, hvězdné momenty a také smysl pro humor. Není úplně obvyklé, aby se během napínavého dramatu celý sál několikrát upřímně zasmál.

Plánování je důležité

Když klady převáží…

… je někdy nejlepší nechat zápory spát. Proč se šťourat v každém filmu a kazit si tak zážitek? Počátek má silné herecké obsazení, je vizuálně působivý, aniž by sklouzl k samoúčelnému oslňování vjemů diváků. Jeho děj je promyšlený a nebojí se očekávat jistou aktivitu vnímatele. Je sice skoro dvě a půl hodiny dlouhý, ale není v žádném případě rozvleklý. A přes svou velikost je propracovaný i v detailech, které mu dodávají vtip a kouzlo lidskosti.

Nikdo asi neví, co přesně člověk potřebuje, aby se stal dobrým a úspěšným režisérem. Christopher Nolan ale prokázal minimálně dvě důležité vlastnosti – talent a sebevědomí. A když toto doplníte dobrým štábem, šikovnými herci a kapkou štěstí, vznikne film s velkým F.

Počátek (Inception)

Mysteriózní / Sci-Fi / Thriller / Drama
USA / Velká Británie, 2010, 148 min

Režie: Christopher Nolan
Hrají: Leonardo DiCaprio, Joseph Gordon-Levitt, Ellen Page, Tom Hardy, Ken Watanabe, Dileep Rao, Cillian Murphy, Tom Berenger, Marion Cotillard, Pete Postlethwaite, Michael Caine, Lukas Haas, Taylor Geare, Talulah Riley

Hodnocení: 5*****

View Photo Album

!SPECIÁL!Do našich kin právě míří překvapení letošního léta. Snímek, o kterém jsem si říkala, že bude stát za nic. Nechte se také překvapit a věřte mi, Tom Cruise ještě nikdy nebyl tak sexy a Cameron Diaz tak vtipná.

Akční útěk před býky...

Poslední dobou ve mně jména Tom Cruise (profil tady) a Cameron Diaz vyvolávala spíš rozpaky, a když jsem se doslechla, že ti dva společně natáčí akční komedii, nevěnovala jsem tomu velkou pozornost. Říkala jsem si, že to bude pěkná pitomost. Jenže to jsem se šeredně spletla.

Tom Cruise je typický představitel akčních hrdinů, kdo nezná Top Gun nebo sérii Mission: Impossible, pravděpodobně nežil posledních dvacet let na Zemi. Nyní se Cruise ke svým akčním hrdinům staví zády… anebo vlastně… rozhodl se zkrátka využít své zkušenosti z předchozích akčních snímků a tak trochu si sám ze sebe udělat srandu. Zatím spolu, zatím živi je totiž především lehká a velmi povedená parodie na všechny seriózně se tvářící akčňáky.

Máte chuť na pořádnou letní smršť?

Zatímco tedy Cruise je neuvěřitelně sexy (místy mi připomínal nonšalantního Hugha Granta), Cameron Diaz mu zdatně sekunduje svou vtipností. Nenechte se mýlit, není to ta rádoby vtipná Diaz, jak ji známe z Charlieho andílků, ale tady jde opravdu o velmi dobře napsanou postavu, která této blondýnce zkrátka sedla.

Psát tady něco o ději by byl jen zbytečný spoiler, zkrátka si zajděte do kina. Vážně to stojí za to. Režisér James Mangold (Walk The Line) totiž odvedl skvělou práci a předvádí jednu z nejlepších komedií letošního roku. Akční scény jsou povedené a většinou si nezadají s ostatními akčními snímky. Tady jsou ale okořeněné notnou dávkou vtipů a narážek, takže se necelé dvě hodiny ani chvilku nenudíte.

Ačkoli by se snímek Zatím spolu, zatím živi  dal docela dobře přirovnat ke starší akční komedii Pan a Paní Smithovi (s Angelinou Jolie a Bradem Pittem), letošní hit svého předchůdce daleko předčí. Veškeré romantické nebo snad klidnější momenty se totiž stejně odehrávají během akce, takže děj ani na chvilku nezpomalí. Je to zkrátka pořádná letní jízda.

Zatím spolu, zatím živi (Knight & Day)

Akční / Komedie / Thriller
USA, 2010, 110 min

Režie: James Mangold
Hrají: Cameron Diaz, Tom Cruise, Peter Sarsgaard, Jordi Molla, Viola Davis

Hodnocení: 5*****

Je sice léto, ale ani někteří filmoví tvůrci nám zjevně nehodlají dopřát prázdniny. Podle nich bychom se měli vzdělávat, i když do školy nemusíme. Zřejmě právě proto je tady historický velkofilm Agora.

Zdroj: distributor filmu

Poslední pokusy o záchranu knihovny

Taky jste někdy měli pocit, že sedíte v kině a vůbec nemáte ponětí, proč vlastně film promítaný na plátno před vámi vznikl? Agora patří právě k těm snímkům, u nichž by tvůrci udělali lépe, kdyby peníze vynaložené na natáčení věnovali dětem v Africe nebo na záchranu deštných pralesů.  A že Agora musel být hodně nákladný projekt.

Nechci být moc tvrdá, ale asi jsem tenhle snímek prostě nepochopila. Ano, jistě je důležité, že kdysi existovala Alexandrijská knihovna a že byla zničena i se všemi vědomostmi, které ukrývala, a že za její zničení mohou křesťané. A také je asi dobré připomenout, že se tím ztratily poznatky a vynálezy, které pak muselo lidstvo dlouho a bolestivě znovuobjevovat. Ale rozhodně by na to nemuselo padnout 127 minut času a přes 50 milionů eur.

Zdroj: distributor filmu

Nástup křesťanství byl velkolepý

Co je víc – dokument, nebo velkofilm?

Ačkoli sám režisér Alejandro Amenábar tvrdí, že chtěl natočit něco jako velkolepější dokument CNN a prolomit zažité postupy u historických filmů, nakonec zůstal někde uprostřed. Na snímku je vidět, že se pohybuje přesně někde na pomezí velkolepé Troji a levnějších televizních dokumentů. Nakonec se tak díváte jen na další historický film a nevíte, co si vlastně máte myslet.

Samotné téma nástupu křesťanství, pádu starších božstev, zničení velkolepé knihovny a objevování podstaty zní jako…solidní dokument. Když to okořeníte touhou dvou mladíků po jedné ženě – filozofce Hypatii (Rachel Weisz), z nichž ani jeden ji nemůže mít (protože je ona nechce a protože to nejde ani společensky) – mohli byste získat docela zajímavý film. Ale… nestačí to. Španělský režisér už dřív předvedl, že je nadaný (dokazuje to minimálně Oscar za jeho dřívější snímek Hlas moře), ale s Agorou si asi vzal příliš velké sousto. Celý snímek je o všem a přitom o ničem, několikrát se nestačíte divit, proč to ještě nekončí.

Nic nového pod sluncem

Agora je zkrátka snímek zobrazující jeden z dávných národů. Už zase – přece jsme viděli Alexandra Velikého, Gladiátora, Troju…  Ano, všechno to jsou snímky z různých historických období, ale mně všechny přijdou nějaké podobné. Že by to bylo tím, že se natáčí pořád na těch samých lokacích? Anebo jsme zkrátka omezeni současností a dávná historie nám splývá v jedno? Je to škoda, pořádná lekce historie by nikomu neuškodila. Tak třeba příště.

Agora (Agora)

Dobrodružný / Drama / Historický / Romantický
USA / Španělsko, 2009, 127 min

Režie: Alejandro Amenábar
Hrají: Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michale Londsdale, Rupert Evans

Hodnocení: 2**

View Photo Album

Zdroj: distributor filmu

Smutné ráno George Falconera

Bez Colina by to nešlo…

V tomto případě se opravdu jedná o nomen omen. Single Man má sice i několik dalších silných stránek, ale bez Colina Firtha by se patrně jednalo o celkem tuctové drama. Úvah nad tím, jak se člověk vyrovnává se ztrátou milované osoby, už tu bylo mnoho. Psychologickým filmům tohoto ražení často hrozí, že se změní jen v rozvleklé ždímání citů diváků – v lepším případě vznikne obstojný doják, v horším unylá slátanina.

Je dobré vědět, že Tom Ford, režisér i scenárista v jedné osobě, je původním povoláním módní návrhář. Na celkovém vizuálním ztvárnění filmu se to totiž dost výrazně podepsalo. Setkala jsem se i s názory, že je celý Single Man načinčaný, kýčovitý a na umění si jen hraje. Nechejme stranou diskuze o tom, co umění je a jak se pozná, že si na něj něco jen hraje…

Barevná šedesátá

Single Man je výrazně stylizovaný, a to nejen proto, že je zasazen do 60. let minulého století. Důležité je i to, že celý příběh sledujeme z pohledu hlavního hrdiny George Falconera. Tento dvaapadesátiletý vysokoškolský profesor od smrti svého dlouholeté životního partnera Jima (Matthew Goode) vlastně nežije, jen přežívá z jednoho dne do dalšího. Den, který je zachycen ve filmu, má ale být jiný. Buď poslední nebo v jistém smyslu první. To záleží na tom, jestli se Georgeovi podaří znovu objevit chuť do života.

Zdroj: distributor filmu

Poslední den je jen jeden

A právě s tím je spojeno i výtvarné zpracování filmu. Georgeův pohled je mnohem citlivější k detailům, zaměřuje se na každodenní drobnosti, jako je oční linka, pohled… kterých si často v běhu našeho života ani nevšimneme. Jenže George se na všechno dívá pohledem člověka, který je připraven to opustit. I tvář Colina Firtha je často zabírána v detailu, aby byla zdůrazněna důležitost každé maličkosti i toho, jak ji George vnímá.

Jak prostá je láska?

Dalo by se jistě prohlásit, že je scénář naivní, klišovitý. Jenže to, že je dílo vystavěno na celkem prosté myšlence, ještě nemusí nic vypovídat o jeho kvalitě. Stačí se podívat na mnohá klasická díla literatury. Romeo a Julie poslouží jako příklad za všechny. I zdánlivě jednoduché a prosté motivy mohou být velké a nosné.

Zdroj: distributor filmu

George Falconer a jeho těžké rozhodování

Kdo posoudí, jestli se tvůrcům opravdu podařilo vdechnout celkem tuctové myšlence duši? Já si myslím, že podařilo. Single Man ale rozhodně není pro každého. Kdo má rád Colina Firtha, dlouho váhat nemusí. Ten si svou benátskou cenu totiž rozhodně zasloužil.

Single Man (A Single Man)

Drama
USA, 2009, 101 min

Režie: Tom Ford
Hrají: Colin Firth, Julianne Moore, Matthew Goode, Ginnifer Goodwin, Nicholas Hoult, Lee Pace, Keri Lynn Pratt, Ryan Simpkins, Nicole Steinwedell

Hodnocení: 4****

View Photo Album

Zdroj: AFČK, o.s.

Pan Nikdo - Jean, Elis a Anna

Přemýšlivý film s přiléhavým soundtrackem. Jednou je málo

Také se zde ale objevuje lehce nihilistický citát Tennessee Williamse: „Každá cesta je ta pravá cesta. Vše může být něčím jiným a mělo by to přesně tento význam.“ Všechno nakonec vyjde, i kdyby špatně.

Příběh zčásti zasahuje do roku 2092, kdy se díky věděckým poznatkům tělesné buňky lidí neustále obnovují, tudíž žádný člověk nikdy nezestárne. Nemo Nobody (Jared Leto) je posledním smrtelným člověkem v takovém světě, čímž přitahuje pozornost veškeré veřejnosti. Ve věku 118 let vzpomíná Nemo na mládí, dobu, kdy ještě lidé šoustali, zamilovávali se a umírali.Vzpomíná na svou životní lásku Annu. Nebo Elis? Nebo Jean? Je vůbec její jméno podstatné, když samotná jsoucnost jeho vlastní osoby je diskutabilní?

„Já kdybych nežil, tak bych se posral.“

Zkuste se zamyslet nad tím, co by bylo, kdybyste nikdy neexistovali. Vaše matka by pravděpodobně nemusela bojovat s vaší bouřlivou pubertou. Váš partner by nikdy nepotkal osudovou lásku. Váš zaměstnavatel by se musel spokojit pouze s průměrným pracovníkem, kterého přijal místo vás.

Vzpomínám si na slova své kamarádky, která kdysi pracovala s lidmi žijícími na ulici: „Jednou nám do Naděje přišel bezdomovec a říká: ‚Jsem vděčnej Bohu za to, že nás stvořil a že nám dal život. Já vůbec nevím, co bych dělal, kdybych nežil. Já kdybych nežil, tak bych se asi posral.‘ “ Zde vyrůstá problém, zda by bylo technicky proveditelné, aby neexistující bytost vykonala takovou lidskou potřebu, ale to nechme na jindy.

Pan Nikdo, scénář plný filozofie

Přípravy snímku trvaly neuvěřitelných osm let. „Samozřejmě by mě nikdy nenapadlo, že na tomto filmu budu dělat tak dlouho. Ale čím více jsem psal, tím jsem měl více nových nápadů. Psaní scénáře mi nakonec zabralo 7 let, každý den od 10 do 15.30, tj. do doby, než děti přišly ze školy,“ zavzpomínal režisér Jaco van Dormael, přičemž divákům verifikoval předpoklad precizní práce.

Zdroj: AČFK o.s.

Pan Nikdo ve 117 letech

Scénář je skutečně přesně promyšlený, každý detail má ve filmu své místo. Mohla bych použít přirovnání k romantickému sfi-fi příběhu režiséra Darrena Aronofskeho, Fontána. S každou minutou v divákovi přibývá pocit, že si tvůrci hrají puzzle. Nejdříve vám ukážou jen jednotlivé dílky rozházené po koberci; každý zvlášť říká jen velmi málo, ale když se pomalu spojují v jeden obraz, dávají větší smysl. Přesně tak je to i zde: v první části jsou na plátno bez ladu a skladu hozeny útržkovité výjevy, které nabývají na významu až posléze.

Snímek Pan Nikdo otevírá mnoho zajímavých filozofických otázek. Proč si pamatujeme minulost, ale budoucnost ne? Když smíchám bramborovou kaši s omáčkou, nemůžu je už rozdělit. Je to navždy. anebo Kouř vychází z tátovy cigarety, ale nikdy se nevrátí zpět. Nemáme možnost návratu. Proto je tak těžké si vybrat. A podobných záležitostí, zdánlivě snad banálních, anebo možná jen příliš těžkých k vyřešení (tudíž pro většinu lidí zbytečných), se zde najde vícero.

Zajímavé citáty z filmu:

„Když ještě nejsme narození, víme všechno. Vše, co se stane.“ (Nemo)

„Čas je důsledkem expanse vesmíru jako takového. Ale co se stane, když se vesmír přestane rozpínat? A tento pohyb se otočí? Co se stane s časem?“ (Nemo)

„Pravděpodobně nejhorší na pobytu na Marsu je fakt, že se tu nic neděje. Vypadá to, že se tu čas zastavil. Nevypadá to, že by tu člověk měl moc věcí na práci. Doufám, že jsem si přivezl dost sudoku.“ (jeden z pasažérů kosmické lodě při exkurzi na Mars v roce 2092)

„Ať se stane cokoliv, bez tebe není život.“ (Nemo Anně)

„Co se stane, když se zamilujeme? Díky jisté stimulaci, hypothalamus vypustí velké množství endorfinů. Ale proč přesně tato žena zasáhla tohohle muže?“ (Nemo Nobody)

„V mém věku jsou svíčky dražší než dort.“ (Nemo v den svých 118. narozenin)

„Život je hřiště nebo nic.“ (Nemo)

„Toto je nejkrásnější den mého života.“ (Nemo těsně před smrtí)

Jared Leto, zpěvák skupiny 30 Seconds to Mars

Není to ale jen pozoruhodný scénář, co dělá film tak přitažlivým. Je to také protagonista Jared Leto (nemůžu si pomoct, připomíná mi Jima Carreyho), jenž se ve snímků postupně převléká do několika naprosto odlišných charakterů a v každém z nich vypadá vskutku elegantně.

Tento americký rodák se ukázal v krimi dramatech, jako je například thriller Klub rváčů, v Requiemu za sen (jejž mimochodem režíroval už zmíněný Aronofsky) ztvárnil hlavní roli narkomana, a dal tvář i mladému Vitaly Orlovovi v díle Obchodník se smrtí; ve všech rolích si vedl přinejmenším nadprůměrně.

Mimo filmová plátna je Leto populární jako zpěvák v kalifornské rockové skupině 30 Seconds to Mars. „Nikdy nedělá nic napůl,“ napsala o něm jedna z fanynek na serveru ČSFD. „Když už na něčem pracuje, pak do toho jde s neuvěřitelnou vervou a naplno. Dalo by se říci, že Jared funguje jako záruka stoprocentní kvality.“ A má pravdu.

Natřískaný soundtrack v necelých třech hodinách

Jako další obrovské plus shledávám promyšlený soundtrack. Leitmotivy, specifické pro určité okamžiky, diváka podvědomě uvádějí do často komplikovaného děje. Pro setkání Nema s Annou je například typická nenáročná kytarová skladbička Undercover od režisérova bratra Pierra van Dormaela, odlehčené momenty zase provází Buddy Hollyho Everyday.

V podstatě jediné, co na sledování filmu může vadit, je jeho 133minutová délka, v dnešní mcdonaldizované společnosti už takřka mimořádná a ohromující záležitost. Na druhou stranu je ale jen těžké si představit, že by třeba jen jediná vteřina chyběla. Závěrečné mrazení po celém těle dokazuje dokonalou celistvost příběhu tak, jak je. Takže přátelské doporučení: dva hrnky kafe a hurá do kina!

Pan Nikdo (Mr. Nobody)

Drama / Fantasy / Romantický / Sci-Fi
Kanada / Belgie / Francie / Německo, 2009, 133 min

Režie: Jaco van Dormael
Hrají: Jared Leto, Diane Kruger, Sarah Polley, Rhys Ifans, Juno Temple, Toby Regbo, Laurent Capelluto, Ben Mansfield, Thomas Byrne, Linh Dan Pham, Pascal Duquenne, Clare Stone, Allan Corduner, Daniel Mays, Michael Riley, Jaco van Dormael

Hodnocení: 5*****

View Photo Album

Catherine Zeta-Jones se představí v pro ni netypické roli rozvádějící se Američanky ve středním věku, se dvěma dětmi na krku a touhou osamostatnit se. Jak se k ní hodí?

Zdroj: distributor filmu

Catherine Zeta-Jones a Justin Bartha v Sexy 40

Dávno jsme se už přesvědčili, že Američanům zkrátka romantické komedie nejdou tak dobře jako Angličanům a že i když se sice za oceánem pokouší o variace na všelijaká romantická témata, nedopadá to nikdy tak slavně, jako když se do podobného pustí ve Spojeném království a povolají na pomoc svůj vyhlášený suchý humor. Novinkou mezi romantickými snímky je Sexy 40, která jde právě do kin.

Ne, není to porno

Už podle českého názvu to může vypadat, že půjde o něco méněcenného. Naštěstí to není tak děsivé, protože český distributor zvolil zcela jiný název, než je v originále. Rebound (jak zní oficiální titul) znamená totiž něco úplně jiného, než co si představíte, když si přečtete Sexy 40, u toho aby člověk čekal pomalu porno.

Zdroj: distributor filmu

Potřebujete zvednout sebevědomí?

Tentokrát je filmový příběh tak nechutně idylický, až se vám nechce věřit, že měli tvůrci tu odvahu (nebo drzost) snímek vůbec pustit do kin. Ve zkratce: Americká žena, jejímž zaměstnáním je péče o vlastní děti, odhalí nevěru svého manžela a rozhodne se s ním rozvést. Odstěhuje se do velkoměsta, kde má okamžitě k dispozici byt a během prvního pohovoru získá dokonalou práci, aniž by předtím někde pracovala, navíc brzy narazí na ideální hlídání pro děti a… Mohla bych pokračovat ještě dlouho, ale stačí říct, že problémy v tomhle filmu zkrátka nejsou. Jde o slaďák se vším všudy.

Zdroj: distributor filmu

Každá správná matka by měla cvičit...anebo ne?

Když k tomu přičteme fakt, že Catherine Zeta-Jones má představovat něco jako obyčejnou ženu, rozhodně se musíte pousmát. Kolik je na světě žen, které ve čtyřiceti vypadají tak jako ona? Přiznejme si to dámy, moc ne. Ne že by snad Catherine neuměla hrát, snaží se dost, ale role rozvádějících se matek na ni zkrátka moc nesedí. Ona je opravdu mnohem lepší jako smyslná žena, jakou byla například její Velma v Chicagu.

Aspoň že Justin je sympaťák

Ale abych nemluvila jen o polovině hlavní dvojice – hlavní hrdina v podání modrookého Justina Bartha je neuvěřitelný sympaťák a jen kvůli němu snad stojí film za to. Bohužel ale ani ten nestačí na to, aby celý děj utáhl. Navíc rozhodně nevypadá na necelých 25 (a dokonce půl filmu tvrdí, že 21). Ale to je asi nepodstatný detail.

Tak jak je na tom vlastně Sexy 40? Ano, pokud chcete opravdu nenáročný film na horké letní odpoledne a namísto koupaliště půjdete radši do kina, klidně na Sexy 40 zajděte. Ale nic od toho nečekejte. Maximálně občasné zacukání a myšlenku: „Ano, tady bych se asi měl/a smát, co?“ a možná se pak přistihnete, že na obličeji máte prapodivný škleb připomínající Jokera z Temného rytíře.

Sexy 40 (Rebound, The)

Komedie/Romantický
USA, 2009, 95 min

Režie: Bart Freundlich
Hrají: Catherine Zeta-Jones, Justin Bartha, John Schneider, Lynn Whitfield, Art Garfunkel

Hodnocení: 2**

View Photo Album

Zdroj: distributor filmu

Ach, ta láááska nebeská!

Tak především, vy ani já nevěříme, že to bylo naposledy, že ne? Slovo Shrek vydělává už jen svou existencí, tak proč nenatočit ještě pátý díl, šestý díl, bžiliontý díl..? Takhle odrazujícím dojmem působí už i Zvonec a konec, že je tu prostě a jen proto, aby na nás studio Dreamworks vydělalo. Kdo by totiž nezašel do kina na nového Shreka, jako by ve společnosti neexistoval.

Zlobr a vše kolem něj

Stejně jako u trojky se můžete těšit na ždímání tématu zlobr a vše kolem něj. Tentokrát Shrek začne pochybovat o svém štěstí, jestli je skutečné a nepřál by si ve skrytu duše něco víc…zlobřího. Své děti sice miluje, ale jako každý otec (Homer Simpson by mohl vyprávět) má chvílemi chuť je uškrtit. Oslík ho otravuje, Fiona už není ta sexy dračice jako dřív… Klasická krize středních let.

Aby unikl ze světa, který se mu začíná přejídat, zajde Shrek za jakýmsi alchymistou, který mu na jeden den zařídí, že svět se ho opět bojí a zlobr je svobodný. Jenže se brzy ukáže, jak ho napálil. Svět není změněný jenom na jeden den, ale napořád…

Zdroj: distributor filmu

Krize středních let

Očima Kateřiny Mikešové: Shrek byl sice fajn, ale mohlo to všechno skončit už po druhém díle. Od dvojky dál totiž stojí za zmínku snad jen Kocour v botách, jehož scénky jsou zdaleka nejvtipnější, a zbytek už nestojí skoro za nic, což je škoda. Tvůrci to rozjeli fakt pěkně, jen se v tom nějak sami zamotali.

Hodnocení 2**

Ano, i první Shrek obsahoval tuctové morální ponaučení. Jenže bylo zabaleno do krásného, originálního a kouzelného hávu. Navíc všechny ty narážky, které pochopili jen dospělí, mu dodávaly nádech něčeho jiného. Zvonec a konec je pak už jen řadovým animákem, jehož hlavní postava se dříve proslavila.

Zdroj: distributor filmu

To není sádlo, to jsou chlupy!

Díky bohu za Oslíka a Kocoura

Shrekovi ale naštěstí zůstal vtip. Chvílemi sice balancuje na hraně trapnosti, přesto vás několikrát rozesměje (i nahlas!). Především díky dvojce Oslík – Kocour v botách se budete pár momentů cítit jako při sledování starého dobrého Shreka. Film tak paradoxně táhnou vedlejší postavy, zatímco zlobr a zlobryně jsou nijací a záporák nezajímavý. Všechny ty narážky na jiné filmy apod. se také vytratily. Shrek v podstatě ztratil šťávu.

Očima Petry Duhajské: Za posledních pár let jsem s bráškou vykoukala snad všechny animované filmy dílen Pixar, Dreamworks i dalších. Některé se mi líbily, některé méně, u některých jsem se bavila dokonce lépe než náš prťous. A někdy jsem nevycházela z údivu, jaké příšernosti se dětem mohou líbit. Poslední díl Shreka bych zařadila tak někam mezi průměr a dobrou zábavu. Téma nevíme, co máme, dokud o to nepřijdeme, je sice otřepané, ale proto ještě nemusí být nudné. A i když se děj chvílemi trochu vleče a původní kouzlo pohádky naruby už vyprchalo, tlustý Kocour bez bot svým pohledem obměkčí nejednoho otráveného diváka. I ten malý bráška vedle mě se opět dobře bavil.

Hodnocení: 3***

Alespoň animace je pořád o krapet lepší a lepší. V jedničce Shrek nevypadal moc realisticky (když si jen vzpomenu na ten jeho gumový krk). Tady se čím dál více přibližuje skutečnému člověku. Je ale taky pravda, že kdejakou animaci bych hned vyměnila za pár podařených fórů. Hudba jen podtrhává celý snímek – není zapamatovatelná a rozhodně si po zhlédnutí (a poslechnutí) neřeknete: “Jó, to chci!” Stejně tak výběr písniček.

Je to pořád ale Shrek. Sice předvídatelný, zato roztomilý. Sice tuctový, ale aspoň ne tak otravný jako trojka. Navíc kdo ho neuvidí, jako by ve společnosti neexistoval, že jo.

Shrek: Zvonec a konec (Shrek Forever After)

Animovaný / Dobrodružný / Komedie / Rodinný
USA, 2010, 92 min

Režie: Mike Mitchell
Hrají: Cameron Diaz, Eddie Murphy, Mike Myers, Antonio Banderas, Justin Timberlake, Julie Andrews, Maya Rudolph, Amy Poehler, Eric Idle, Cheri Oteri, Larry King, Christopher Knights, Ian McShane, Conrad Vernon

Hodnocení: 3***

View Photo Album

Zdroj: distributor filmu

Celá skupina je zatím pohormadě

Predátoři jsou sami o sobě originálem

V případě zpracování slavné látky – ať už knižní, komiksové nebo filmové, se navíc snímek nevyhne srovnání se svým předobrazem. Ve prospěch Rodriguezových Predátorů hraje několik faktů.

Jak upozornil architekt Steve Joyner: „Je to film od fanoušků pro fanoušky.“ Díky tomu byla zaručena jednak detailní znalost původního Predátora, jež umožnila řadu odkazů a narážek, ale zároveň úcta k tomuto originálu. Dalším kladem je kvalitní scénář a dostatek invence a originality. Predátoři tak nejsou jen další z pokusů vyždímat ze slavné látky ještě pár milionů.

Tak kdo je tu vlastně predátor?

Asi největším plusem je herecké obsazení. Rodriguez ve spolupráci s režisérem Nimródem Antalem nepodcenili význam obsazení všech rolí. Ve filmu, kde hlavní roli hraje celá skupina lidí, je důležité, aby byla každá postava snadno rozpoznatelná, čehož je většinou docíleno zdůrazněním určité vlastnosti, a zároveň uvěřitelná. Pokud by se daný charakterový aspekt vyzdvihl příliš, vznikly by jen jednorozměrné figurky.

V Predátorech je rozpoznatelnost postav podpořena i národnostně. Nejvíc ale film těží ze zproblematizování běžného pojetí my, hodní lidé versus oni, zlé příšery. Žoldák, trestanec, ostřelovačka, šéf drogového gangu… To není zrovna sympatická parta. Každý jako by byl ztělesněním Hobbesovy věty „člověk člověku vlkem“. Jinak řečeno: člověk člověku predátorem. O to zajímavější je sledovat odhalování kladnějších stránek jednotlivých postav.

Zdroj: distributor filmu

Role žoldáka Royce se ujal Adrien Brody

Tyto nejasnosti se téměř paradoxně týkají i samotných predátorů (těch vesmírných). I oni bojují mezi sebou, a počet soupeřících stran se tím rozrůstá. Nejde ale o to, komu bude divák fandit… Zejména se tak zvyšuje napětí, protože dějová linie se nemusí omezovat na tradiční příšera postupně likviduje jednotlivé členy skupiny.

Akční podívaná: džungle, příšerky a podivní hrdinové

Filmy jsou ke koukání a akční filmy tohoto typu, pohybující se hned na několika hranicích žánrů, by měly divákům nabídnout strhující podívanou. A to Predároři dělají. Pomocí (někdy až příliš) svižné práce kamery a zejména prostředí. I v původním filmu hrála džungle důležitou roli. Zde je její význam o to větší, že se děj odehrává přímo na predátoří planetě. Havajské lokace chvílemi doslova berou dech. Lidské postavy díky záběrům z větší dálky působí ještě ztraceněji a nejistěji.

Zdroj: distributor filmu

Hlavní cíl: dostat se z téhle planety

Oči se rozhodně nenudí. Pokud zrovna nepoutá jejich pozornost džungle, mohou se věnovat zkoumání starých predátorů i nových přírůstků do rodiny. I zástupci našeho druhu nabízejí celkem zajímavou podívanou. I když oproti Arniemu rozhodně působí realističtěji a přirozeněji.

Očima Pavlíny Nouzové: Hudba jako z Predátora. Postavy jako z Predátora. Finále jako z Predátora… Tohle připodobnění vás bude pronásledovat celý film. Je to ale dobře. Protože jinak by se jednalo o přiblblé sci-fi, které si akorát vypůjčilo potvoru s dredama z nepřekonatelného a geniálního akčňáku s božským Arniem. Lépe to snad ani dopadnout nemohlo.

Hodnocení: 4****

Solidní výkon hodný pozornosti

Zatím by se mohlo zdát, že jsou Predátoři jen samý klad – působivé prostředí, skvělé herecké obsazení (od Adriena Brodyho v roli žoldáka Royce, přes lehce pošahaného Laurence Fishburna až ke z řetězu utrženému vrahounovi Waltonu Gogginsovi), obohacení o nové potvůrky, zbraně i triky, vynalézavý scénář…

A vlastně bychom to tak mohli i nechat. Když přimhouříte oči nad nakonec přece jen očekávaným závěrem, můžete si užít téměř dvě hodiny dobré napínavé podívané, která nenabízí jen jeden superakční záběr za druhým, ale nebojí se ani hlubších myšlenek a morálních komplikací. Predátoři sice díru do světa neudělají, ale za vidění stojí.

Predátoři (Predators)

Akční / Dobrodružný / Sci-Fi / Horor
USA, 2010, 107 min

Režie: Nimród Antal
Hrají: Adrien Brody, Laurence Fishburne, Danny Trejo, Topher Grace, Carey Jones, Alice Braga, Mahershalalhashbaz Ali, Derek Mears, Walton Goggins, Louis Ozawa Changchien, Oleg Taktarov, Brian Steele

Hodnocení: 4****

View Photo Album

Zdroj: distributor filmu

Amanda Seyfried v Dopisech pro Julii

Dopisy pro Julii jsou naneštěstí tou druhou možností. I když vás chvílemi překvapí docela zábavné a parodizující scénky, celkově se jedná o příšerně schematickou romantickou komedii, která perfektně zapadá do série na co vzít mého přítele, aby se se mnou rozešel.

Hvězdná jména, méně hvězdné výkony

V hlavní roli se nám zde představí mlaďounká a podle některých kritiků (rozhodně ne podle mě) talentovaná Amanda Seyfried. Ztvárnila zamilovanou a postupně čím dál zmatenější Sophie, která tráví nepříliš romantické líbánky se svým přítelem (Gael García Bernal) v italské Veroně.

Před padesáti lety tu ovšem jistá mladá slečna schovala dopis do zdi, kam dívky a ženy píšou dopisy Julii (ano, TÉ Julii). Odpovídá jim prostřednictvím speciálních dopisovatelek. Sophie jim kvůli rozladění ze svého přítele na chvíli vypomáhá a ejhle, hned najde tolik let schovaný dopis. Zkontaktuje pisatelku, a když skutečně přijede, rozhodne se s ní projet italský venkov a najít její dávnou lásku…

Jako jednoduše načrtnutý vypadá příběh docela slibně. Problém ovšem vězí v provedení. Tolik klišé a odporné schematičnosti se na plátně vidí jen málokdy. První polibek pod hvězdami, nenávist proměněná v neskonalou lásku, happy end podpořený přiblblou nelogičností (ano, skutečně dojde na větu: „Ale ne! To je jen sestřenice!“).

Smysl života? Ale nééé!

Také snaha o skrytý podtext vyznívá otravně a neupřímně. Stará žena hledá svou lásku z mládí a Sophie vedle toho hledá sama sebe. Fuj. Kdyby se aspoň autoři nesnažili o nějakou psychologickou sondu, divák by jen pokrčil rameny a zhlédl tuctovou romantiku. Jenže oni se pouštějí do objevování smyslu života.

Na to prostě nemůže stačit Amanda Seyfried. V Mamma Mie! jí bohatě stačilo být sladká a roztomilá, tady má ale hlavní roli a měla by předvést něco navíc. Stejně jako v Milý Johne je ale nudná, nezajímavá a chvílemi přehrává tak, že byste ji nejraději profackovali (a především profackovali toho génia, který ji v poslední době podsouvá do všech slaďáků).

Zdroj: distributor filmu

Gael García Bernal v Dopisech pro Julii

Mexičan jako typický Ital

Zato Gael García Bernal ve vedlejší roli je výborný. Taky přehrává, je na něm ale vidět, že s gustem a malým nadšením pro parodii. Nejvíc mě ale dostává fakt, že zde hraje typického Itala, s rozmáchlými gesty, ukřičeného, temperamentního, pro všechno nadšeného… A přitom je tento herec z Mexika. Ovšem italský přízvuk mu jde na jedničku.

Zpět ale k té parodii… Chvílemi, a to nejen když je na scéně Gael, vážně ve filmu prosvítá. Jako by bylo pár vtipů úplně z jiného snímku. Z uvolněněji laděného, z takového, který sám sebe nebere úplně vážně. A to potěší, především když víte, že sledujete srágoru.

Jako tomu bylo v případě Zatmění – neberte tenhle film vážně. Zasmějte se. Dělejte v kině bordel a smějte se s kamarády, co nejvíc to půjde. A nebo si pak nestěžujte, že vás nikdo nevaroval.

Dopisy pro Julii (Letters to Juliet)

Romantický / Drama
USA, 2010, 105 min

Režie: Gary Winick
Hrají: Amanda Seyfried, Gael García Bernal, Vanessa Redgrave, Franco Nero, Milena Vukotic, Marcia DeBonis, Giordano Formenti, Christopher Egan, Ivana Lotito

Hodnocení: 2**

View Photo Album

Zdroj: distributor filmu

"Miluji Jacoba... Ale tebe víc, neboj!"

Tak aby nedošlo k nedorozumění: nejsem fanynkou Stmívání. Nečetla jsem ho a číst ho ani nechci, můj mozek je pořád ještě v pořádku a třináct mi už bylo před nějakým tím pátkem.

Na gala premiéru jsem šla vyděšená, že mě při prvním uchechtnutí zbijí radikální teenagerky, a se vzrušujícím mrazením v zádech, protože stát se filmovým mučedníkem by se hodilo do životopisu. A pak jsem se v Zatmění zklamala.

Zatmění je komedie roku

Tenhle pseudoromantický pseudohoror je v jistých aspektech sakra povedený. Především ve své univerzálnosti. Fanynky si zavzdychají, jejich přítelové se prospí, diváci s úchylkou v sebetrýznění (rozumějte já) se zasmějí jako nikdy. Zatmění je totiž komedie roku.

Režisér David Slade (horor 30 dní dlouhá noc) je mistr v balancování na tenké hraně parodie. Diváci s nižší schopností empatie vezmou Zatmění vážně, ti všímavější ale ihned pochopí, jakou srandu si z upírské ságy dělá. Samotné dialogy v sobě skrývají narážky, které si můžete vyložit jako milounký vtípek… Ve skutečnosti se ale jedná o kruté rýpnutí do zaslepených upírožroutek.

Edward Cullen (Robert Pattinson) tu třeba napomíná vlkodlaka Jacoba (Taylor Lautner), aby si už konečně oblékl tričko. Takhle žadonil nejeden divák během sledování předchozího dílu Nový měsíc. Hádka o to, který z nich je teplejší, je pak už jen třešinkou na dortu.

Mezidruhová erotika s vlkodlakem

Kdyby byl celý snímek pojatý jako parodie, mé nadšení by neznalo mezí. Slade se ale musel přece jen držet nějakých pravidel (fanynky by mu vyhlásily stmívací džihád), a tak kromě několika neuvěřitelně zábavných momentů narazíte na nudnou romanci bez logického děje. Po Belle (Kristen Stewart) jde upírka Victorie, kterou jste mohli vidět už v minulých dílech. A sokové Jacob a Edward musí začít spolupracovat, aby svoji společnou lásku ochránili. Dojde i na muchlování s vlkodlakem.

Zdroj: distributor filmu

Taylor Lautner pro změnu oblečený

Když se na konci zamyslíte, jestli se něco změnilo oproti první minutě Zatmění, dojde vám, že vlastně vůbec nic. Pár lidí (ehm, upírů) umřelo, pár málem umřelo, pár se trošku škráblo. Na vývoj postav v knize to možná má nějaký efekt, ty filmové se ale tváří pořád stejně. Na vině bude samozřejmě i fakt, že Kristen Stewart neumí hrát a chudák Pattinson má opatlaný bílý ksicht a nesmí moc dávat najevo mimiku (je přeci chladný upír). O Lautnerově jediném hereckém projevu a la svlíkám si tričko, případně mám už svlíklý tričko ani nemluvě.

Má rada je snad jasná – pokud máte rádi Stmívání, jen si ho užijte. Zatmění je rozhodně lepší než dvojka. Pokud Stmívání nesnášíte a nedejbože vás na něj někdo vytáhl do kina, neberte to vážně. Jen se zasmějte. Nezapomeňte ovšem na neprůstřelnou vestu.

Více článků o Stmívání naleznete v našem speciálu

Twilight Sága: Zatmění (Twilight Saga: Eclipse, The)

Fantasy, Romance, Thriller
USA, 2010, 124 min

Režie: David Slade
Hrají: Kristen Stewart, Robert Pattinson, Taylor Lautner, Ashley Greene, Peter Facinelli, Billy Burke, Dakota Fanning

Hodnocení: 2**

View Photo Album