Pokud se v německy mluvících zemích zeptáte jakéhokoliv člověka, co by si koupil, pokud by vyhrál miliony (samozřejmě v eurech), většina lidí vám odpovi -  vilu v Hamburgu a dům u Wörthersee. Nedivím se, protože tato vodní plocha o rozloze 19, 32 m² vám  hned na první pohled učaruje.

Zdroj: Lída Fikarová, Topzine.cz

Wörthersee

Wörthersee se nachází ve spolkové republice Korutany a je 5. největším v celém Rakousku. Díky spodním pramenům se může teplota alpského jezera vyšplhat až na 25 stupňů, což může být pro ty, jež milují moře, velmi motivující.

Břehy jezera jsou obklopeny takzvanou vilovou architekturou, například vily Edelweiss von Franz Baumgartner in Pörtschach a Vila Almrausch von Franz Baumgartner in Pörtschach  představují starší architekturu. Díky pěknému a lukrativnímu prostředí se zde budují stále  luxusnější byty a domy. Ne nadarmo se říká, že toto jezero je nejdražší a obsazují ho vlivné celebrity nejen z Rakouska.

Zdroj: Lída Fikarová

V okolí můžete objevit zajímavé aktivity a památky pro jakoukoliv věkovou skupinu. Například Vyhlídkovou věž Pyramidenkugel s výhledem na hory, jezero a okolní města, dále městečko Maria Woerth, jež se pyšní kostelem z 9. století. V blízkosti se vyskytuje také dům Gustava Mahlera, v němž komponoval veškeré své skladby, dále se zde nacházejí bobové dráhy, zábavný park pro děti a jiné atrakce.

Zdroj: Lída Fikarová

Nejvíce rozšířená je samozřejmě vodní turistika, takže romantická projíždka nebo výlet je samozřejmostí. Většinou se ceny pohybují kolem devíti eur za osobu. Dokonce můžete celý den strávit na vyjížďce s lodí s celodenním stravováním a bohatým programem. Nebo si chcete půjčit loď na vlastní pěst? Žádný problém. Většina hotelů tuto službu poskytuje společně s divokou jízdou na vodních lyžích, windsurfingem, kitesurfingem, ale i obyčejnou pomalou relaxací na šlapadlech či malých lodičkách.

Rakousko se zařadilo mezi ty, u nichž musíte platit vstupné na pláž. Cena se pohybuje většinou okolo tří až pěti eur za osobu.

Zdroj: Lída Fikarová

Okolo jezera se dá provozovat nejen pěší turistika, ale i cyklistika, která je zde velmi rozšířená. Velkým plusem je, že jsou okolo silnic k dispozici mobilní toalety zdarma.

Wörthersee vyjadřuje přesně ten stav, kdy spousta lidí raději jezdí za teplem k moři, ale přesto ta nejkrásnější místa bývají nedaleko od nás. Pobyt u Wörthersee ve vás zanechá stopu, pro kterou se sem chcete ještě jednou vrátit a znovu zažít překrásný západ slunce mezi horami s leskem jezera.

Zdroj: Lída Fikarová

Související články:

• Mazurská jezera – Hurá za polskými sousedy
• Jezera v ČR
• Finsko – země tisíců jezer
• Mrtvé moře: Když je sůl nad zlato…

Zdroj: wikipedia.org

Mapa Kanárských ostrovů

Gran Canaria

Turisty nejnavštěvovanější kanárský ostrov. Jeho název je tak zažitý, že když někdo jede na Kanáry, myslí tím právě ostrov Gran Canaria. Krajina je zde velice pestrá. Najdete tu jak zelená údolí, hory, bavlníkové plantáže, písečné duny, tak rostlinné druhy od palem až po borovice. Ne nadarmo se této oblasti přezdívá ostrov věčného jara. Počasí je velmi příjemné, teploty vzduchu se tu pohybují od 19 do 25 stupňů ̊C. Teplotní rozdíl mezi létem a zimou je minimální. Ostrov má co nabídnout a je ideální pro rodiny s dětmi i pro ty, kteří chtějí zažít dobrodružství v podobě výletů či bohatého nočního života.

Kanárské Benátky

Přístav Puerto de Mogán, nazývaný také kanárské Benátky leží na jihozápadě ostrova. Stejně jako u jeho italského kolegy, i zde nalezneme přístav plný jachet, rybářských loďěk, romantických uliček a kaváren. Na náměstí a kolem pláže jsou postavené malé domy v typickém ostrovním stylu. Obrůstají záplavou buganvílií, které při večeru provoní celý přístav.

Foto: Šárka Braumová, Topzine.cz

ulička v Puerto Mogán

Las Palmas

Kombinace moderního, pulzujícího města, koloniální architektury a nekonečných pláží. To je Las Palmas. Na Plaza Santo Domingo, nejkrásnějším náměstí ostrova, se můžete kochat koloniální architekturou, prohlédnout si dům Kryštofa Kolumba nebo navštívit katedrálu Santa Ana. Za nákupy se naopak vydejte na třídu Avenida José Mesa y López. Pokud rádi při obchodech smlouváte, je tu pro vás Santa Catalina, místo plné šperků, suvenýrů, elektroniky i značkového oblečení od módních návrhářů. Odpočinout si od ruchu města můžete v jedné z četných kaváren u pláže Las Canteras.

• Koupit zájezd můžete zde 

Maspalomas

Oáza Maspalomas je důkazem rozmanitosti Gran Canarii. Je to ideální místo pro trávení klidné dovolené na pláži Playa de Maspalomas, která přechází v Playa del Inglés, jedné z nejkrásnějších pláží světa. Součástí ní jsou i písečné duny Dunas de Maspalomas, táhnoucí se několik kilometrů podél pobřeží. Jako na pravé Sahaře si budete připadat, až budete sedět na hřbetě velblouda a budete se kochat nekonečnou dálkou pouště a dun, které mění svůj tvar několikrát denně.

Zdroj: wikipedia.org

Písečné duny Maspalomas

Palmitos Park

Přibližně 12kilometrů od Maspalomas objevíte největší sbírku subtropických rostlin a exotických ptáků. Palmitos Park zabírá úctyhodných 200 tisíc m². Park obývá přes 1500 ptáků a skoro polovina vám volně létá nad hlavou, stezky jsou lemovány vzácnými druhy orchideí, palmami a kaktusy. Součástí parku je také pavilon motýlů. Motýli malé, velké, pestrobarevné i neobvyklých tvarů poletují kolem vás a sosají sladký nektar z připravených pomerančů, takže si je můžete v klidu prohlédnout i vyfotografovat. Nejoblíbenější atrakcí je ale bezesporu papouščí show. Cvičení papoušci předvádějí neuvěřitelné věci, hrají si na doktory, hasiče a tankují vodu do malých kbelíků pro panenky. Různě cvičí, válejí sudy, jezdí na kolečkových bruslích, hrají si na stydlivky a mluví.

Zdroj: wikipedia.org

Palmitos Park

Za indiány do Sioux City

Indiánská vesnička v Canon del Aquila a westernové městečko, přesně jak je známe z filmů, kde kovbojové mají kolty proklatě nízko. To je Sioux City.  Nechybí saloon s kankánovými tanečnicemi, šerif, věznice, stáda koní a krav a indiánská týpí. Několikrát denně se také banda zločinců pokusí vyloupit místní banku, šerif však své město ochrání a zločinci putují na šibenici. Součástí představení jsou také ukázky jízdy na koni, házení lasa a chytání dobytka.

View Photo Album

V příštím díle Průvodce po Kanárských ostrovech se vypravíme na Fuerteventuru.

Foto: Eva Chytková, Topzine.cz

Pohled na Eiffelovu věž od Sacré Coeur

Ocelový gigant Paříže sahá do výšky 326 metrů a nachází se na Martově poli (Champ-de-Mars). Z dálky působí jako malá věžička, ale když se k ní pomalu přibližujete, postupně obdivujete její potenciál a obří rozměry.

Historie stavby

Plány stavby byly zahájeny již v roce 1884. Mezi lety 1887 až 1889 došlo k její realizaci ku příležitosti konání světové výstavy v roce 1889 a také na počest 100. výročí od Velké francouzské revoluce. Před výstavbou byla zahájena soutěž o nejleší návrh a nakonec se prosadil plán Gustava Eiffela. Dne 6. května byla věž slavnostně otevřena. Její význam byl jako vstupní brána do nitra probíhající výstavy. Věž měla být po naplnění své funkce rozložena, ale nakonec byla využita pro meterologické zkoumání a později sloužila jako vysílač, který v nové digitalizované formě zdobí její vrchol dodnes.

Přes lampu a komín až k dámě

Pařížané ji zpočátku odmítali a brali jako černou skvrnu, která kazí dojem jejich krásného historického města. Mezi největší odpůrce patřili hlavně umělci, například Alexander Dumas a Guy de Maupassant, kteří věž nazvali tragickou pouliční lampou nebo ji vnímali jako továrenský komín. S postupem času však začalo přibývat turistů a během celého dvacátého a následujícího století se turisté jen hrnou. Dnes se stala pýchou města a místní ji nazývají Železná dáma (La Dame de Fer).

Výšlap nebo výtah?

Eiffelova věž (Tour Eiffel) otevírá v sezóně v devět hodin ráno. Ale přijít sem během dne znamená čekat zde ve frontách celý den. První hloučky turistů se začítají shromažďovat již kolem osmé. U všech čtyř velkých noh věže je pokladna. Podle toho, jak moc chcete zatížit svůj organismus ale i peněženku si můžete vybrat, jestli chcete do prvního a druhého patra pěšky nebo výtahem, nebo rovnou až na vrcholek.

Foto: Eva Chytková, Topzine.cz

Pohled na Invalidovnu a Montparnasse

Zlaté schody do nebe aneb Já půjdu pěšky

Při pohledu na hromadící se velké skupinky turistů u nohy s výtahem padlo moje rozhodnutí i ostatních jít pěšky. Vypadalo snadně. První patro se zdá být velmi blízko. Avšak čísla hovoří za vše. Do prvního patra vede 360 schodů a do druhého jenom o jeden méně, což v celkovém součtu dělá něco přes osm set schůdků. Ale i tato velká zátěž má něco do sebe. Postupné stoupání je mnohem zajímavější než rychlost výtahu. A ještě k tomu je pěší zóna doplněná různými povídáními o věži.

Foto: Eva Chytková, Topzine.cz

Pohled na Trocadéro a La Défense

Výhled z druhého patra by určitě většině stačil. Vždyť jde o výšku 115 metrů nad zemí. Ale kdo má trochu odvahy a chce využít návštěvu věže naplno, vydá se směrem k výtahu do třetího patra. Sem totiž jiná cesta pro turisty nevede. Jde o prosklený výtah, do kterého se více jak 10 lidí nevleze a i přes národnostní různorodost, každý zažívá stejné pocity: strach, nadšení, nedočkavost.

Výhled z posledního patra Eiffelovy věže je opravdovou třešničkou na dortu. Nejde o klišé, protože ten pohled je famózní! A není divu. Výška 275 metrů nad zemí nabízí celkový rozhled na Paříž i s předměstími a při dobré viditelnosti by měli být vidět dokonce Alpy.

Foto: Eva Chytková, Topzine.cz

Eiffelova věž

Vež v číslech

Výška: 324 metrů

Počet schodů: 1 652

Velikost základny: čtverec o straně 125 metrů

Hmotnost: přes 7 000 tun

Počet ocelových kusů: 18 038

Vychýlení vrcholu: 12 centimetrů

Roztažnost v teplých dnech: 18 centimetrů

Foto: Eva Chytková, Topzine.cz

Melk

Wachau se nachází v Dolním Rakousku a údolí tvoří koryto Dunaje. Pro svoji mimořádnost bylo v roce 2000 přidáno do Seznamu světového dědictví UNESCO. „Wachau je vynikající příklad horami obklopené krajiny na břehu řeky, v které se zachovala svědectví jejího dlouhého historického vývoje v podivuhodně vysoké míře,“ tolik uvedla organizace UNESCO, když zdůvodnila zařazení do seznamu.

A organizace UNESCO se ve svém mínění o této krajině opravdu nemýlila. Široký Dunaj je celým jádrem, které je obklopeno klikatícími se horami a pahorky, při kterých vidíme nejednu zříceninu či klášter. Navíc doplněné pokrývkou sadů a vinic.

Středověk kolem Wachau

Příkladem jedné ze zřícenin je Aggstein. Při výšlapu se sice hodně zpotíte, ale výsledek za to určitě stojí. Neméně známý je Dürnstein. Pro turisty zajímavé město, které přitahuje siluetou kláštera, avšak pro někoho působivější zřícenina stejnojmenného hradu. Tady byl zhruba rok vězněn anglický král Richard Lví srdce, když se vracel z třetí křížové výpravy.

Foto: Eva Chytková, Topzine.cz

Dürnstein

Nejsou to ovšem jen křivolaké a zřícené stavby, které dominují okolí. Jde hlavně i o kláštery. Z těch větších stojí za zmínku žlutobílou fasádou zdobený Melk. Přehlídka vrcholného baroka jde vidět na míle daleko.

Zdroj: wikimedia.org

Klášter v Melku

Pozoruhodná městečka

Mezi ty nejpozoruhodnější a nejroztomilejší městečka ve Wachau patří přístavní město Kremž (Krems an der Donau). Jeho název není náhodný. Ano, odtud pochází kremžská hořčice. Nejde tu pouze o hořčici, Kremž je jedno z nejstarších rakouských měst – nedávno oslavilo přes tisíc let.

Nejblíže Vídně se pak nachází Tulln. Typické rakouské město s restauracemi a hostinci, kde můžete narazit na takzvaný Heuriger, což je mladé víno.

Střecha Evropy – tak bývá označován Mont Blanc - úchvatná hora, která byla poprvé dobyta v roce 1786. V učebnicích zeměpisu se udává výška 4807 metrů, ale je to skutečně pravda? A může se vůbec Mont Blanc pyšnit titulem nejvyšší hory Evropy?

Zdroj: cs.wikipedia.org

Mont Blanc je součástí stejnojmenného masivu v Alpách na hranicích Francie, Itálie a Švýcarska. Hora Mont Blanc leží na hranici Francie a Itálie, vrchol se nachází na francouzském území. Název znamená bílá hora, po italsku Monte Bianco.

O peníze za dobytí Mont Blanku přišel…

O první zdolání vrcholu se zasloužil Horace B. de Saussure. Sice Mont Blanc nezdolal jako první, ale nabídl peněžitou odměnu tomu, komu se to podaří. Jeho nabídka zaujala mnoho lidí a proběhlo několik pokusů o výstup, ale zpočátku byly všechny marné. Jedním z důvodů bylo to, že si lidé mysleli, že není možné na ledovci přespat a výstup i následný sestup chtěli stihnout za jeden den.

Místní obyvatel Jacques Balmat noc na ledovci strávit musel. Přežil to a pověra tedy vzala za své. Právě Balmat byl také jedním z dvojice mužů, kteří 8. srpna 1786 zdolali Mont Blanc celý. Druhým byl lékař M. – G. Pacckard.

Pro odměnu od de Saussureho (který na Mont Blanc vystoupal o přibližně rok později) musel jet Balmat do Ženevy. Mohl si jí nechat celou, protože druhý pokořitel vrcholu, Pacckard, nedostatkem financí netrpěl. Jenže Balmat se stal při zpáteční cestě obětí podvodníků a o celou odměnu přišel. Jako první pokořitel Mont Blanku byl většinou uváděn Jacques Balmat a na Pacckarda se tak trochu zapomnělo. Nyní se ale oba  uvádějí  jako dvojice.

Zdroj: cs.wikipedia.org

První žena na Mont Blanku

První pokořitelkou vrcholu se v roce 1808 stala Marie Paradisová. Na Mont Blanc se však nechala vystrkat, a tak se jako první pokořitelka občas uvádí i Henriette d´Angeville, která ho zdolala vlastními silami roku 1838.

Jak je ve skutečnosti Mont Blanc vysoký a je opravdu nejvyšší horou Evropy?

V učebnicích zeměpisu a atlasech se setkáváme s výškou 4807 metrů. Každé měření však určí trochu jinou výškou, ty poslední určují okolo 4810 metrů. Jak je to možné? Vrchol hory je pokryt ledem a jeho tloušťka se samozřejmě mění. Skalnatý vrcholek jako takový má 4792 metrů. Vrchol také není pořád na stejném místě, může se posunout i o více jak 20 metrů. I nadále však prý leží na území Francie.

O tom, jestli je Mont Blanc nejvyšší horou Evropy, se vedou spory. Záleží totiž na tom, kde přesně leží hranice mezi Evropou a Asií – a ta není zcela jednoznačně určena. Prvenství tak někdy bývá připisováno i hoře Elbrus, podle Rady Evropy by se měl považovat za nejvyšší. Většina lidí však za nejvyšší pokládá Mont Blanc.

Zdroj: cs.wikipedia.org

Již od prvního dobytí Mont Blanku oblast přitahuje mnoho turistů. Výstup na vrchol není snadný, odměnou vám však bude i krásný výhled, můžete spatřit i daleké nížiny. Rozhodně nečekejte, že na vrcholu budete sami, to by se vám nejspíš povedlo pouze za špatného počasí. A právě za špatných podmínek se stávají tragédie… Při výstupu je možné využít průvodcovskou službu. V okolí se dají realizovat i nenáročné výlety.

Zdroj: AČCKA

Praterturm

Atrakce nese název Praterturm, právě podle svého umístění v parku Prater. Věž řetízkového kolotoče sahá do výšky 117 metrů, čímž se vyrovná výškové budově o 33 patrech. Kolotoč disponuje celkem dvanácti dvojsedačkami, během jedné jízdy se tedy najednou sveze až 24 osob. Jedna jízda vyjde na 5 eur (cca 130 korun).  

Ke kolotoči se kromě zábavy pojí i důležitá varování a opatření. Při jízdě je třeba pečlivě střežit své osobní věci, aby neulétly. Odstředivá síla je ve výšce 98 metrů a při rychlosti 60 kilometrů v hodině taková, že by ztracené věci v okolí atrakce šlo najít jen stěží.

Zdroj: AČCKA

Praterturm

Jízda na řetízkovém kolotoči je nebezpečná i z pohledu psychiky. Někteří lidé atrakci nemusejí psychicky zvládnout a při vystupování mohou plakat nebo pociťovat nevolnost. Většina zákazníků si ale adrenalinovou jízdu velmi pochvaluje. Na atrakci nesmějí děti do šesti let, osoby nižší než 120 centimetrů, podnapilí, zdrogovaní a lidé se srdečním onemocněním.

Informace a fotografie poskytl Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.

Řecko nabízí nepřeberné množství destinací na letní dovolenou. Z přibližně dvou tisíc ostrovů je jich obydleno pouze něco kolem dvou set. A jen některé z nich jsou uzpůsobeny turistickému ruchu. Jedním z těchto turistických rájů je i ostrov Kos v Egejském moři.

Zdroj: Nikola Kratochvílová, Topzine.cz

Hotelový komplex na ostrově Kos

Ostrov má rozlohu 290 km² a v nejužším místě naměříte od pobřeží k pobřeží pouhé dva kilometry. Přesto skýtá množství atraktivních a především antickou kulturou prodchnutých míst. Každá cestovní agentura vám jistě nabídne výlet po ostrově v přeplněném autobuse, kde z vás při čtyřiceti stupních bude kapat pot a jediné, co si z poznávacího výletu zapamatujete, bude stánek z osvěžující sodovkou. My jsme se takovému zážitku pro jistotu vyhnuli – půjčili jsme si auto a cestu si zorganizovali sami a to v protisměru obvyklé trasy cestovních kanceláří.

První naší zastávkou bylo městečko Antimachia, kde leží nejfotografovanější větrný mlýn ostrova. Vyskákat z auta, povinně vyfotit a jede se dál, neboť městečko nic dalšího nenabízí. V dalším městečku Kefalos jsme se zdrželi o něco déle. Kromě řady dalších větrných mlýnů se zde nachází i byzantský kostel a nedaleko dokonce jeskyně Aspi Petra, která prý byla obydlená již v neolitu. Navíc je z tohoto města krásný výhled do širokého okolí, na kamenité svahy i jižní pobřeží. Jelikož je celkem brzy, alespoň pro Řeky určitě, náš úmysl zajít někde na kafe se nesetká s úspěchem, nikde nenajdeme kavárničku či restauraci, která by v tuto hodinu měla otevřeno.

Zdroj: Nikola Kratochvílová

Město Kefalos, Kos

Přes návštěvu krásného, byť polorozpadlého hradu, na který nás upozornila nenápadná cedule při okraji cesty, se kolem polodne dostáváme do vesničky Zia, kterou náš kapesní průvodce doporučí jako jednu z okouzlujících horských vesniček. Pokud jsme však čekali několik řeckých domků, roztomilou řeckou taverničku a několik místních obyvatel, opak byl pravdou. Hned na parkovišti stály mraky aut a autobusů snad všech cestovních agentur, takže se okouzlující vesnička změnila v rej turistů. Navíc místo tradičních domků či obchůdků na nás křičely reklamy na coca-colu a prodavači nám cpali kýčovité osušky s motivem hvězdných válek. Kdysi to byla jistě krásná a poklidná vesnice, my jsme odtud však raději rychle prchali pryč.

Zdroj: Nikola Kratochvílová, Topzine.cz

Horská vesnička Zia, Kos

Naopak Asklepion, starořecká nemocnice lékaře Hippokrata, nás mile překvapila. Turisté si toto místo odbyli už dopoledne, takže jsme byli téměř jediní návštěvníci. Trosky zdí, iónské sloupy tyčící se do výšky a několik dlouhých kamenných schodišť na nás dýchlo tou pravou antickou atmosférou. Šťáva z čerstvě vymačkaných pomerančů na závěr byla už jen třešničkou na dortu.

Zdroj: Nikola Kratochvílová, Topzine.cz

Asklepion, Kos

Posledním námi navštíveným místem se stalo samotné hlavní město, nesoucí stejné název jako ostrov – tedy Kos. Město je vystavěno na místě dřívějšího starověkého města, jehož ruiny jsou k vidění především v antické agoře za branou Porta tou Forou.  Kousek odtud se nachází též Hippokratův strom, platan starý 500-700 let.

Hlavní město ukončilo náš poznávací výlet po ostrově. Plní nových zážitků a příjemně unavení jsme se vrátili do hotelu, kde jsme se až do konce pobytu váleli na krásné písečné pláži a užívali si průzračného teplého moře.

Koupit zájezd můžete zde

Zdroj: archiv J. Ambrožové

Chrám sv. Trojice a chrám Preobrazenie

Vesnice Divějevo se rozkládá asi 170 km jižně od Nižnijho Novgorodu, čtvrtého největšího města Ruska. Poutní místo, chrámový komplex je v těsné blízkosti vesnice. Vznik prvního kostela je datován rokem 1773, kdy na křižovatce cest poustevník jménem Serafim založil dřevěný svatostánek. Místo vybral sám poustevník a podnětem byla blízkost pěti svatých a léčivých pramenů.

Komplex se stavěl v průběhu 150 let a původně dřevěné kostely byly později přestavěny do kamenné podoby. V areálu se nachází devět chrámů a klášterů, nejvýznamnější jsou kostel sv. Trojice, chrám Preobrazenie a chrám Narození Panny Marie. Celý areál byl poté pojmenován podle jeho zakladatele, Serafimo-Divějovský komplex.

Do komplexu se vchází tzv. zvonicí, stupňovitou bránou se zvony umístěnými v jednotlivých stupních. Mimo chrámy zde můžeme nalézt právě ony zmiňované léčivé prameny a Příkop Bohorodičky se svatým bahnem, které mají léčivé účinky. Celý areál je od roku 2003 plně zrekonstruován a zpřístupněn široké veřejnosti. Bohužel tomu tak nebylo v minulosti, jelikož celý komplex byl od roku 1927 až do roku 1990 uzavřen a chátral. O velikosti o důležitosti klášteru a chrámů svědčí také fakt, že v roce 1917 zde působilo 270 řádových sester a skoro 1500 laiků.

Zdroj: archiv J. Ambrožové

Koupání ve svatém prameni

Poutní místo je vyhledáváno především kvůli svým léčivým účinkům a propojení s bohem. Celé místo je zasvěceno Panně Marii a jedná se o jedno ze čtyř největších poutních míst světa, zasvěcených právě této svaté ženě.

Největším tahounem jsou ale právě léčivé prameny. Lidé věří, že pokud se v pramenech vykoupou, uzdraví se. Prameny nejsou určené k léčení speciálních potíží, jedná se tedy spíše o psychologický efekt. V areálu také není žádné sociální zázemí, nejedná se tedy o případné lázně. Věřící, ale i turisti přicházejí, prohlížejí si a modlí se v chrámech a především čerpají sílu ze svatého místa.

View Photo Album

Zdroj: Mladá fronta, a.s.

Obálka Křižovatka zvaná Balkán

Působivá obálka propůjčuje knize atraktivní vzhled a dává předznamenat, že čtenáře na následujících 269 stranách čeká poutavé vyprávění o zemích balkánského poloostrova. Nutno dodat, že pro opravdový zážitek ze čtení je třeba mít minimálně základní povědomí o balkánské historii. Autor automaticky předpokládá alespoň obecnou znalost balkánské situace, která zejména v devadesátých letech hýbala médii i celým světem. Kdo o zemích Balkánu nemá ani špetku informací, případně si je během četby nedohledá, může se ve vyprávění hůře orientovat.

To ovšem neznamená, že Martin Ježek používá nesrozumitelný jazyk a myšlenkové skoky. Jen se klíčovým událostem tamní historie nevěnuje natolik podrobně, jak by čtenář mohl očekávat. Ostatně přiznejme si, tyto znalosti by měly patřit do všeobecného rozhledu každého z nás. Kdo chce knize porozumět, porozumí jí i bez delšího studia.

Křižovatka zvaná Balkán vyvrací mýty

Nelze si nepovšimnout, že cestopis vychází jen několik málo týdnů před patnáctým výročím genocidy v bosenském městě Srebrenica a před nedožitými 154. narozeninami geniálního srbského vynálezce Nikoly Tesly. Může to být záměr i nemusí, každopádně se tak kniha stává výborným doplňkem aktuálního dění i varovným upozorněním na prožité hrůzy obyvatel bývalé Jugoslávie. 

Kniha je velmi zajímavým průzorem do světa, kde ještě před pár lety zuřil jeden konflikt za druhým a kde umíraly tisíce lidí. Možná i proto v lidech dodnes přetrvává pocit, že je Balkán něco zapovězeného a nebezpečného, přestože to už drahnou dobu není pravda. Byť se ještě i dnes v oblasti Sarajeva najdou minová pole. Autor se snaží zbavit čtenáře zažitých předsudků a ukazuje tu lepší část Balkánu. Zasvěceně vypráví o levandulových pláních v Chorvatsku, o kouzlu největšího pravoslavného chrámu na světě, nebo o skadarských kaprech.

I Srbsko má svého Rockyho Balbou

Současně umožňuje prostřednictvím vlastních zkušeností nahlédnout do historických mezníků, kdy se například Kosovo násilně odtrhávalo od Srbska, nebo když bylo vyhlášeno referendum o oddělení Srbska a Černé Hory. Sám reportér tvrdí, že Balkán je příjemně složitý. „Historie se tu v posledních letech neuvěřitelně zhušťuje. Co se v jiných zemích děje desítky let, tady musí lidé stihnout vstřebat během pár měsíců“.

Martin Ježek v neposlední řadě prozrazuje, jak se balkánské země vyrovnávají s katastrofální nezaměstnaností a jaký mají jejich obyvatelé vztah k penězům; vysvětlí, proč byla v Srbsku odhalena socha filmové postavy Rockyho Balboy, kde se v Makedonii vzala křížová mešita, i co si Srbové myslí o Češích.

Slobodan Milošević škodí i po smrti

Reportážní cestopis je úžasnou sběrnicí autentických informací o zemích, které českých očím (bohužel) nejsou moc známé. Srbsko, Černou Horu nebo Bosnu a Hercegovinu zná průměrný Čech většinou jen z televizních novin a to se ještě z velké části dovídá jen o válečných zločincích Radovanu Karadžićovi, Slobodanu Miloševićovi nebo Ratku Mladićovi. Balkánské země jsou však i živoucí přírodní pokladnicí a velmi zajímavou studnicí lidských příběhů a balkánského naturelu. Škoda, že poutavé vyprávění nedoprovází více fotografií, díky nimž by si čtenář udělal mnohem realističtější obrázek o Balkánu jako takovém. Na druhou stranu být odkázán jen na vlastní fantazii také nemusí být na škodu.

Vychází v nakladatelství Mladá fronta, a.s. 

339 Kč | vázaná bez přebalu | 272 stran | 165 x 235 mm

Prada, Burberry, Dolce&Gabbana. Z výkladních skříní se na vás culí figuríny oblečené v modelech za několik tisíc euro. Avšak stačí vylézt z obchoďáku ven na ulici a už vám cpe ukecaný černoch do ruky kabelku za pár šupů, která vypadá přesně jako ta od Louise Vuittona. Vítejte v Miláně.

Zdroj: Nikola Kratochvílová, Topzine.cz

Zlatá pasáž

S Milánem je spojeno dobré jídlo a luxusní módní značky. Pokud jde o to první, ve městě se nachází nespočetné množství nejrůznějších restaurací. Ale pozor, pokud se rozhodnete zajít na večeři, nemá cenu vycházet před osmou. I tak na nás číšníci v úplně prázdné restauraci koukají jako na podivíny, kteří jedí už v devět. Výborné jídlo vám to ale vynahradí, nehledě na lahodné italské dezerty.

Pokud jde o druhý bod, tedy nakupovaní, vyvstává otázka: Kam jít ukořistit nejlepší modely a za dobré ceny? Náš knižní průvodce nám hodí několik tipů na nákupy a my vyrazíme. První zastávka – Galleria Vittorio Emanuele – Zlatá nákupní pasáž. Zde ani nemáme úmysl něco kupovat, zboží značky Prada či Swarovski si prohlédneme jen z dostatečně uctivé vzdálenosti. Pasáží projdeme na Piazza del Duomo, chvíli obdivujeme nejvýznamnější památku města – Milánský dóm – a poté si to nasměrujeme do obchodního centra, který nám náš průvodce doporučuje jako místo pro rodinné nákupy.

Zdroj: Nikola Kratochvílová, Topzine.cz

Milánský dóm

Ovšem zapomíná dodat, že se jedná o rodiny s příjmem mnohem vyšším, než je průměrná česká mzda. Pětipatrová budova je totiž plná oddělení nejrůznějších módních značek jako je Moschino Cheap & Chic, Tod’s či Armani. Tváříme se, že se běžně oblékáme do luxusních značek, jen zrovna dnes na sobě máme džíny a obyčejný svetr, aby se nám pohodlně cestovalo. S tímto výrazem procházíme mezi stojany, bereme do ruky boty a svetříky za stovky euro, aniž bychom dali najevo, že se nám přitom nebezpečně zvýšil krevní tlak.

Ale na podívanou už to stačilo. Teď už si chceme skutečně něco koupit. Paní na recepci v hotelu nám poradí, kam vyrazit, a tak si další den nazujeme vyleštěné kotníkové kozačky a vyrážíme na lov. Cesta vede před nevelký park s krásnými cestičkami vysypanými kamínky. Krása na pohled, ovšem jak se později ukázalo, drobný prach na černých botách zase tak krásně nevypadá. A už vůbec ne, pokud v Miláně vlezete do nablýskaného obchodu s botami. Pohledy prodavaček na naše zaprášené boty bych vám nepřála zažít. Raději si ani nic nezkoušíme a prcháme.

Zdroj: Nikola Kratochvílová, Topzine.cz

Milánský park

Navíc pokud zrovna nemáte několik zbytečných tisíc na nákupy ve Zlaté pasáži, najdete v Miláně jen ty stejné obchody jako u nás doma v kterémkoliv nákupním centru.

Utahaní po celodenním chození, s několika málo úlovky za rozumné ceny, se vracíme do hotelu. Další den budeme všude vykládat, že jsme nakupovali v Miláně. Sladké tajemství, že jsme nic až tak světoborného nekoupili, si však necháme pro sebe.