Menu
TOPZINE.cz
Apetit

Brent Weeks a Cesta stínů. Příběh dalšího vraha

Redakce

Redakce

2. 8. 2010

Zajímavá fantasy z pera amerického spisovatele Brenta Weekse, která vyvolává vzpomínky na Žambochovo Bez slitování či PC hru Thief. Žádná bouře a vzdor ve fantasy literatuře, ale příjemný letní déšť. Skutečně ho chcete sledovat z okna, nebo se necháte zlákat ven?

Ilustrace na obálce Autor: Calvin Chu

Je nezvyklé začínat recenzi pochvalou. Dobrý tón velí našlapovat zlehka a teprve po řadě argumentů odhalit ve finále celkové hodnocení. Nicméně Cesta stínů je skutečně příjemné čtení. Žádná udatná družina bázlivě vyhlížející ohnivé kukadlo na hoře, žádné šperky, kterým jeden musí zařídit sopečnou kremaci, žádní hypertrofovaní hrdinové s mečem v jedné a sličnou děvou v umně roztrhaných šatech v ruce druhé, ani Pán Zla, ani Pán Dobra, volná láska a finančně atraktivní ceny alkoholu… Třeba někteří z vás právě vyřadili Cestu stínů ze svého čtenářského hledáčku – nedělejte to! Jde o trochu víc než běžnou krmnou fantasy.

„Opíchej se sám, Krysí pupku!“

Hlavní hrdina Azoth je kluk bez rodiny, bez jakékoli budoucnosti, a to je myšleno doslovně, neboť od vůdce jeho dětské gildy mu hrozí ošklivý trest za neposlušnost, jenž s každým dnem nabývá na aktuálnosti. Jedinou šancí, jak se vymanit z bezedné hlubiny vnitřního zatracení či být vtažen do víru fyzické neexistence, je stát se nájemným vrahem. Nejlépe učedníkem toho nejlepšího z nich, Durza Blinta. Jenomže profesionální zabiják se musí zříct minulosti, těch několika málo přátel a hlavně sladit vnímání toho, co dělá s vlastním svědomím. Těžký úkol.

Život je prázdný. Život je bezvýznamný. Když vezmeme život, nebereme si nic cenného

I po letech, kdy se z Aza stane výkonný zabiják žijící dvojí život – přes den šlechtic baronet Kylar Stern, v noci nájemný vrah Kylar (hříčka od angl. killer), musí čelit přízrakům minulosti. Navíc ani přítomnost nepostrádá pestrost kaleidoskopu.

Havní hrdina bude zapleten do událostí kolem politiky slabošského panovníka stejně jako mocenského boje v intrikánské zločinecké organizaci Sa´kagé, jež neviditelnými chapadly spoutala královskou moc a je skutečnou řídící sílou Cenarie. Klidnému spánku nepřejí ani neustálé hrozby mocného souseda, království Khalidor s ambiciózním Bohokrálem v čele, jenž si dělá plány na podrobení Cenarie. To vše zaměstnává mladého asasína a spolu s ním i pozornost čtenářovu.

Tohle je realita, tvrdá, nepohodlná a záštiplná, ale je to pravda

Už první stránky této fantasy mile překvapí, jelikož místo uťáplého hrdiny, který po smrti rodičů vyhrabe z popela ohořelou pacičku plyšového medvídka a po utření slz začouzenou ručičkou přísahá při svitu hvězd pomstu, nabízí autor začátek zcela jiný. Hrdina není uťáplý, ale chová se vyděšeně naprosto přiměřeně svému věku. Není to ale zbabělec, jen chce žít co nejdéle. Rodiče nepoznal, ani po nich nepátrá. Je v dětské gildě, organizaci, kterou bychom dnes nazývali spíše gang. A právě tady na čtenáře čeká další překvapení – B. Weeksem popisovaný způsob vynucení poslušnosti členů gildy. Slovo má autor!

Když jsem začínal, má žena pracovala pro MA Consulting s dětmi, které byly zneužívány. Bez pomoci by tyhle děti začaly později zneužívat jiné. Samotná představa, že osmileté dítě zneužívá pětileté je obludná. Zneužívání je tak běžné ve společnostech, kde jsou děti pod stejnou kontrolou, jakou mají ony samy, až mě to děsí. Jen jsem trochu upravil to, co by se mohlo stát v gangu, kde nepůsobí žádné zodpovědné autority – a musím být upřímný, zmírnil jsem to.

Náhodou tento rok vyšel v LA Times článek o ganzích, kde jeden člen tvrdil, že sexuální zneužívání je v dnešních ganzích pevně zakořenělé, je však tak velkým tabu, že o něm neuslyšíte ani v nejtvrdším gangsta rapu. Tvrdil, že 90% mladých mužů v ganzích bylo zneužito a prakticky každá dívka. I kdyby to byla jen částečně pravda, myslím si, že sexuální zneužívání je významnou příčinou, proč jsou tyhle děti ochotné zničit se drogami, umírat a zabíjet.“

Brent Weeks

Jemné prsty mu zavřely oči. Dítě ječelo. Výčitky. Smutek. Temnota. Chlad

Třeba jste získali dojem, že jde o temnou, akcí a překvapivými zvraty nabitou fantasy. Nakonec přesně takhle Cestu stínů prezentuje i vydavatel. Jak to tedy je? Popořadě.

  • Temná – ne. Každopádně atmosféricky má skutečně blízko k PC hře Thief: „Postupuj tiše, schovej se ve stínu, udeř nečekaně“. Avšak tohle zůstává pouze v rovině teoretické, samotné asasínské práce si příliš neužijeme.
  • Akce – v druhé polovině knihy, ano. Ke konci začíná připomínat jatka v duchu Gotreka a Felixe od Williama Kinga, stejně jako u Zabíječů posledních padesát stránek čtete jedním dechem, neboť mají největší spád a právě akci.
  • Zvraty – ano. Pokud jde o ka´kari (však se dozvíte, oč se jedná. Nebo také ne.), může dokonce vznikat pocit, že to autor s mlžením a zvratovostí lehce přehání.
  • Nesmíme zapomenout ani na komoditu zvanou ostrovtipnost. Úplně nejhorší je, když se začnou míchat necenzurované výrazy a vtip – ne každý je Andrzej Sapkowski, jehož trpaslíci zaklejí a přitom nevyvolají pohoršení.  Král zrudnul vzteky. „Vím, že tady jste! Vím, co chystáte. Ale vy jebáci se mnou nevyjebete!“ „No vida, vypadá to, že se naučil nové slovo,“ pomyslel si lord generál. Autor se na tomto poli snaží a není zcela bez úspěchů.

Teď mi dovolte, abych vás přenesl do minulosti! „Žádná bouře a vzdor ve fantasy literatuře, ale příjemný letní déšť.“ A na tom trvám. Příjemné čtení se sympatickými hrdiny, kteří si nehrají na víc, než jsou a přitom je v nich víc, než se zdá.

Název originálu: The Way of Shadows
Český název: Cesta stínů
Autor: Brent Weeks
Překlad: Jakub Mařík
Obálka: Calvin Chu
Počet stran: 352
Vazba: brožovaná
Rozměry: 145 x 205 mm
Vydal: FANTOM Print, Ostrava 2010
Doporučená cena: 249 Kč

Hodnocení: **** (70%)

Ohodnoťte tento článek:
5
Právě čtete

Brent Weeks a Cesta stínů. Příběh dalšího vraha