3 fotky 
Kontroverzní americký básník Allen Ginsberg, napsal v roce 1956 báseň Kvílení, které se povedlo pobouřit celou Ameriku. Zároveň se však tato báseň stala symbolem počátku nové éry umělců – éry beat generation.
Ginsbergovo Kvílení pobouřilo celou Ameriku. Zdroj: Wikimedia.org
„Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu, vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy, hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci.“ Tak začíná jedna z nejznámějších básní minulého století, výkřik zoufalství jedné generace, kritika moderní civilizace a óda na svobodu, tak začíná Kvílení Allena Ginsberga.
Pozoruhodné jsou už jen okolnosti vzniku celé této básně. V San Franciscu v Six Gallery, pozdější Mekkce beatniků, se 7. října 1955 Ginsberg účastnil oficiálního zrodu beat generation, za nějž je považováno čtení „šesti andělů na jednom jevišti“.
Kromě Ginsberga předčítali svá díla také Kenneth Rexroth, Gary Snyder, Philip Whalen, Philip Lamantia a Michael McClure. Právě na tomto čtení Ginsberg prvně přednesl svou báseň Kvílení, jež napsal pouze dva týdny předtím a kterou doslova ohromil své publikum.
Ginsberg, mistr recitace
Ginsbergovou silnou stránkou byla především svérázná a velmi živá recitace, která naslouchající uchvacovala. Říjnové předčítání v Six Gallery se stalo legendárním a následovala ho řada dalších veřejných recitací v San Franciscu a okolí.
Mluvený přednes, navíc v podání tak bravurního recitátora jako byl Ginsberg, dokresloval samotnou podstatu celé básně. Báseň je totiž skutečným kvílením – naléhavě, důrazně a hlavně se stálou repeticí vyjadřuje zoufalství a strádání jedné generace a zároveň hledá jejich příčinu. Autorův přednes navíc z díla dělá skutečnou explozi volnosti, celá báseň je především motivována potřebou přímo vykřičet opomíjenou pravdu o křivdě na lidech, kterou nepůsobí nikdo jiný, než lidé sami.
Zleva: Carl Solomon, Patti Smith, Allen Ginsberg a William S. Burroughs.
Ginsberg se stal objektem celoamerického zájmu, v roce 1956 byl však souzen za obscénní obsah Kvílení. Při procesu byla projednávána samotná uměleckost literatury a řešila se absurdní otázka, co vůbec ještě můžeme a co už nesmíme považovat za umění. Je nakonec ironií, že právě díky tomuto soudnímu přelíčení se báseň dočkala ještě o to většího čtenářského ohlasu. Jak už to tak bývá, zakážete něco lidem a každý po tom sáhne.
O životě Allena Ginsberga a také o celé kauze kolem vzniku básně natočili režiséři Rob Epstein a Jeffrey Friedman v roce 2010 divácky úspěšný film Kvílení, kde si Allena Ginsberga zahrál americký herec James Franco.
Výpověď jedné generace
Celá báseň Kvílení sestává celkem ze tří částí a z dodatku nazvaného Poznámka pod čarou ke Kvílení. První část nám poskytuje jednotlivé obrazy naplněné zoufalstvím, tíživými pocity, naturalistickými vizemi i sny.
Druhá část básně, která byla údajně napsána pod vlivem narkotik, je ještě o něco temnější a působí spontánněji. Je zaměřena na Molocha, který může být chápán jako bůh slunce, ohně a války, jenž byl uctíván kulturami Blízkého východu, ale zároveň i jako démon a symbol krutosti a všeho, co ničí člověka.
Mytický Moloch požíral těla malých dětí, které mu lidé obětovali, aby si získali jeho náklonnost. Metaforicky lze tuto postavu vyložit jako požírání lidské naděje. Chladnokrevný a krutý Moloch je v nás všech a má být symbolem celé naší společnosti.
Mučedník Solomon
Třetí a také poslední část je zasvěcena Carlu Salomonovi, kterému je i celá báseň věnována. Zde dochází k jistému zklidnění, možná až rezignaci, kdy básník postupně přilíná k životu svého přítele, který je ztracen ve svém šílenství a utrpení v psychiatrické léčebně stejně jako Ginsbergova matka.
Vyjadřuje sounáležitost neustálým opakováním „Jsem s tebou v Rocklandu…“, není zde místo na nějaký patos či přílišné dojetí, neobjevuje se tu ani obvyklý vzdor, tak příznačný pro beatnickou generaci. Zbývá už jen intimnost daného duševního spojení dvou přátel. Pro Ginsberga znamená „být se Solomonem“ přijmout veškerou jeho hrůzu i šílenství. Být se skutečným mučedníkem moderní společnosti, jehož mučení a trýzeň ve skutečnosti nemá žádný smysl.
Velkou Ginsbergovou inspirací byl francouzský impresionistický malíř Paul Cézanne.
Velkou Ginsbergovou inspirací byl francouzský malíř Paul Cézanne, který proslul svými impresionistickými obrazy. Stejně tak Ginsberg lpěl na díle Williama Blakea a dokonce věřil, že užití drog mu může zprostředkovat duševní setkání s tímto významným anglickým básníkem 18. století.
Propojení s duší básníka
V celé básni se opakují představy destrukce, rozpadu, agrese, ale i svobody a s ní spojeným cestováním, nelze přehlédnout ani politické a ideologické prvky. Ginsberg byl ve vztahu k ideologii ovlivněn svou levicově smýšlející matkou, která se později kvůli své rozšiřující se paranoie dostala do psychiatrické léčebny, což se také odráží v jeho díle.
Kvílení, výjimečná litanická báseň, se následně stalo nejen manifestem beatnické generace, ale zároveň i čirou a energickou výpovědí lidí, kteří se za pomoci umění snažili uniknout z amerického pekla.
Zdroj: GINSBERG, Allen: Kvílení. Praha: Odeon, 1990.
